Od náhodného objevení penicilinu v roce 1928, jsou léčiva považována za zázrak, který uleví prakticky od jakéhokoli problému. Při nesprávném užívání ale mohou na dalších pár zadělat.

Známe to nejspíš všichni. Pokud nám lékař předepíše lék, který na naše obtíže funguje, nevidíme důvod v něm nepokračovat do té doby, dokud tuto výhodu neztratí – tedy klidně i do stáří. Podle lékařů je ale tato myšlenka chybná.

Mnoho lidí totiž může nasměrovat k problému, který nese označení „potenciálně nevhodné léky“ (PIM, Potentially Inappropriate Medication). V praxi se jedná o takovou medikaci, která s přibývajícím věkem, anebo s nástupem nových zdravotních problémů již nemusí být bezpečná.

Nenápadný záškodník

Své varování opírají lékaři o studii zveřejněnou v srpnu letošního roku v JAMA Network. Ta totiž ukázala, že 37 % dospělých ve věku 65 let a více totiž nevhodné léky užívá. Netuší však, že tento zvyk může vést ke zvýšení nežádoucích reakcí i návštěv pohotovosti.

Co se naproti tomu sníží je kvalita života. Podle odborníků totiž PIM způsobují nejen problémy se srdečním rytmem.

a rovnováhou, stojí také za rozvojem demence, nástupem halucinací či depresemi. Jejich předepisování a užívání se přitom zem od země liší. Zatímco Afrika a Jižní Amerika mají prevalenci nejvyšší – tedy až 49 %, v Evropě jde o „pouhých“ 35 %, a v Severní Americe dokonce o 29 %.

Nevědomost? Neomlouvá!

„Pokud vám lék fungoval, když vám bylo 40 nebo 50 let, je vše v pořádku. Ve chvíli, kdy vám však bude 60 nebo 70 let, mohl by způsobit více škody než užitku,“ nastínil lékař a epidemiolog, Ambar Kulshreshtha.

Ten zároveň upozornil na skutečnost, že si vážnosti situace mnohdy nejsou vědomi ani sami lékaři. A studie publikovaná v loňském roce ve Frontiers in Pharmacology mu pomyslně přitaká. V jejím rámci bylo vyslechnuto na 600 čínských lékařů, přičemž vyšlo najevo že 55 % z nich nikdy neslyšelo o použití screeningového nástroje k odhalení a popisu PIM u starších pacientů.

Hromádka problémů

A to není vše. Ve stejném roce, tentokrát však v časopise Anesthesia and Analgesia, odborníci uveřejnili výzkum zaměřený na používání potenciálně nevhodných léků u 1 627 dospělých ve věku 65 let+. Společným jmenovatelem bylo, že všichni do jediného postoupili elektivní, plánovanou operaci.

Při vyhodnocování se ukázalo, že 69 % pacientů dostalo během svého pobytu alespoň jeden PIM, což vedlo k delší hospitalizaci. Jinými slovy, pokud jsou starším jedincům podávány již nevhodné léky, může u nich dojít k výměně jednoho zdravotního problému za druhý.

Hezky dopodrobna

Aby se podobným komplikacím dařilo v co největší míře předcházet, aktualizuje každým rokem Americká geriatrická společnost explicitní seznam potenciálně nevhodných medikamentů u seniorů – ty byly nakonec v letošním roce rozděleny do pěti kategorií.

První tvoří léky potenciálně nevhodné u lidí ve věku 65 let+. Dále byly odlišeny medikamenty, jež mohou být nevhodné pro osoby s vybranými zdravotními komplikacemi, jako jsou například srdeční selhání, demence nebo Parkinsonova choroba.

Seznam ovšem nezapomíná ani na léčiva, která by měla být u starších pacientů užívána se zvýšenou opatrností, dále na potenciálně problematické lékové interakce a nakonec preparáty, u nichž by měly být dávky upraveny na základě funkce ledvin dané osoby.

Jeden, dva… pět?

Zatímco metodika k prodloužení zdraví ve stáří nemá v teoretické rovině chybu, v té praktické jednu významnou komplikaci přeci jen má. A to konkrétně v polyfarmacii, neboli souběžném užívání pěti nebo více léků na předpis, což u seniorů není dnes nic výjimečného.

V praxi se to má například takto… Pokud jedinec trpí vysokým krevním tlakem a užívá léky na jeho snížení, je nutné mít na paměti, že některá léčiva mohou jako vedlejší účinek způsobit otoky nohou.

V takovém případě může být předepsáno další léčivo, diuretikum, aby se hromadění tekutin snížilo. Jakmile se tak stane, dostává se pacient do začarovaného kruhu, který mu může naopak uškodit.

Ženy v ohrožení

V roce 2021 byl v časopise Archives of Gerontology and Geriatrics zveřejněn odborný článek se zaměřením na užívání potenciálně nevhodných léků u více než 61 000 dospělých ve věku 65 let+. Kontrolní skupinu tvořili pacienti, kteří se léčili se dvěma chronickými stavy, například zvýšeným krevním tlakem, cukrovkou nebo depresí, a po dobu sedmi let užívali léky na předpis z nejméně pěti farmaceutických tříd.

Výsledek? Na 69 % ze zkoumaných osob užívalo alespoň jeden potenciálně nevhodných lék. Dalším překvapením bylo, že nejčastěji k tomuto problému „tíhly“ ženy.

Zvyk je železná košile

Situaci kolem užívání potenciálně nevhodných léků neprospívá ani skutečnost, že většina seniorů navštěvuje více lékařů najednou s ohledem na míru a závažnost svých problémů. A pak tu máme faktor ze všech nejprostší a vlastně i nejpodceňovanější… totiž zvyk.

Lékaři jsou totiž mnohdy jednoduše „připoutáni“ k předepisování určitých léků z důvodu, že stále fungují. Z nejnovějších výzkumů vyplynulo, že se tento problém týká zejména antidepresiv a inhibitorů protonové pumpy.

Už nám není 35…

Ačkoli existuje mnoho důvodů, proč mohou některé léky spíše škodit než prospívat, za ten nejčastější bývají označovány fyziologické změny, které s věkem nevyhnutelně přichází. Je všeobecně známo, že jak lidé stárnou, rychlost jejich metabolismu se zpomaluje.

I to je důvodem proč v průběhu desetiletí postupně přibývají na váze. Méně známou skutečností ale je, že u starších jedinců dochází rovněž ke zpomalení motility v gastrointestinálním traktu, ale i změnám ve funkci ledvin a jater. Právě ty ale ovlivňují absorpci, zpracování a vylučování léků.

Pořád ve střehu?

Potenciální živnou půdu pro užívání potenciálně nevhodných léků a z toho plynoucí rizika již známe… Jak ale ze začarovaného kruhu ven? Podle lékařů nezbývá nic jiného než důslednost a zase důslednost. Je více než důležité, aby si senioři pravidelně kontrolovali své léky, a v případě jakýchkoli nežádoucích účinků konzultovali stav s lékařem.

„Měli bychom věnovat více pozornosti konceptu předepisování léčiv u starších pacientů,“ dodal k celému problému ředitel geriatrické psychiatrie na Saint Louis School of Medicine, George T. Grossberg.