Americká společnost Shine Technologies staví v Americe továrnu na extrakci lutecia, měkkého kovu stříbřité barvy, který se získává ze sloučenin, v nichž je obsažen, pomocí metody vynalezené českým vědcem.
Lutecium přitom představuje naději pro mnoho pacientů trpících neoperovatelným rakovinným bujením..
Na některé druhy nádorů, například slinivky nebo prostaty, nestačí běžná chirurgická léčba. Dobře na ně však zabírá léčba pomocí radioaktivního lutecia. Tento měkký stříbřitě bílý kov, který patří do skupiny lanthanoidů, byl objeven v roce 1907 jako nečistota v oxidu dalšího lanthanoidu, ytterbia.
Jedná se o dosti vzácný prvek, který se v zemské kůře vyskytuje pouze v koncentraci 0,5-0,75 mg/kg. Ve vesmíru připadá jeden atom lutecia na 1000 miliard atomů vodíku.
Česká technologie…
V přírodě ho najdeme pouze ve formě sloučenin, nejčastěji se získává právě z ytterbia, ovšem v minulosti bývala jeho extrakce zdlouhavá. To se nyní, díky inovativní metodě, objevené Miloslavem Poláškem a jeho týmem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, změnilo.
Jejich separační metoda umožňuje získání lutecia během 10 až 20 minut, zatímco dříve stejný proces trval pět až deset hodin.
Miloslav Polášek vysvětluje postup extrakce: „Izotop ytterbia se ozařuje v jaderném reaktoru, kde pohlcením neutronů dojde k přeměně na lutecium 177, ale přemění se asi pouze jeden z 5000 atomů. Aby se dalo lutecium 177 použít v léčivech, tak ten obrovský přebytek ytterbia je potřeba oddělit.
To je velký problém, protože tyto dva prvky jsou si extrémně chemicky podobné.“ Pokud by se podle něj atomy obou prvků zvětšily na velikost kulečníkové koule, tak atom lutecia by byl jen asi o milimetr menší než atom ytterbia.
…v americké továrně
„Nám se tento problém podařilo vyřešit pomocí speciálních molekul, kterým se říká chelátory, ty fungují jako takové obaly pro atomy kovů. Molekula chelátoru umí odhalit i ten nejmenší rozdíl ve velikosti mezi atomem ytterbia a lutecia, čehož my, díky naší metodě, dokážeme využít pro jejich rychlé a efektivní oddělení,“ komentuje dále Polášek.
Licenci na výrobu lutecia prodal Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR americké společnosti Shine Technologies, která začala před třemi lety radiofarmaka vyrobená na základě této „české“ metody komerčně prodávat.
Greg Piefer, zakladatel a generální ředitel Shine Technologies, to komentuje: „Jedná se o opravdu vzrušující milník, protože lutecium 177 je pro některé typy nádorů něco jako chytrá bomba.“ Lutecium se nejprve chemicky naváže na tak zvanou cílící molekulu, což je většinou peptid nebo protilátka.
A tato cílící molekula umí rozpoznat zdravou buňku od rakovinné. Podává se nitrožilně, a jak koluje tělem člověka stiženého nádorem, dopraví lutecium 177 k rakovinným buňkám, tedy na místo účinku.
Lutecium v boji proti rakovině
„V nádoru potom při radioaktivním rozpadu izotop vyzáří tzv. beta částici, což je velmi rychle letící elektron, který funguje jako takový mikroskopický projektil,“ vysvětluje Miloslav Polášek a pokračuje:
„Tento projektil má v tkáni dolet jen pár milimetrů, ale po své dráze trhá všechny chemické vazby v molekulách, které potká. A když se trefí do molekuly DNA rakovinné buňky, tak ji v ten moment přetrhne, a to poškození už ta buňka neumí opravit, a zahyne.“.
Americká FDA už schválila dvě léčiva, která spoléhají na lutecium 177, jedno cílící na rakovinu slinivky, druhé na rakovinu prostaty. Schvalovací proces trval 10 až 15 let. V současnosti Shine Technologies dokončuje výrobní linku, která by měla za rok vyrobit až 100 tisíc dávek léčiva na bázi lutecia.
„Měla by to být jedna z největších nebo vůbec největších výrobních linek na lutecium na světě,“ popisuje Greg Piefer, generální ředitel Shine Technologies.