Vidíme to kolem sebe dnes a denně. Matky na své malé děti, kojence a batolata, žvatlají. Mění přitom nejen obsah toho, co říkají, ale také formu. Jejich hlas je vyšší, tón vlídnější a souhlásky jemnější.
Nyní se vědcům podařilo prokázat, že delfíní matky se při komunikaci se svými mláďaty chovají stejně..
Podle vědců pomáhá žvatlání malým dětem jednak navázat a následně posílit vztah se svými rodiči, a zároveň je to učí složitým rysům a struktuře mateřského jazyka, usnadňuje jim to rozlišit jednotlivé slabiky a slova.
Děti dávají žvatlání rozhodně přednost před normální mluvou dospělých, to už dokázaly mnohé výzkumy. Stejný trik zřejmě využívají i delfíní matky, alespoň podle studie, která byla nedávno publikováno v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Delfíni skákaví mezi sebou komunikují pomocí pískání. Každý má své označení, tedy charakteristické zapískání, které funguje jako u lidí jméno. Využívají je k navázání a udržení kontaktu s ostatními, případně v naléhavých situacích.
Mláďata získávají své „jméno“ v prvním roce života. Učí se také „jména“ svých matek, přátel a kamarádů z hejna. S jejich pomocí se snaží upoutat pozornost, nebo přivolat pomoc.
Specifická komunikace matky s mládětem
Vědci z floridského Sarasota Dolphin Research Program zaznamenávali po celá desetiletí pískání dospělých samic delfínů a jejich mláďat, takže vznikla rozsáhlá databáze. Laela Sayighová, bioložka z Oceánografického institutu ve Woods Hole a hlavní autorka studie, z ní nyní zvolila soubor 19 samic, jejichž zvuky byly zaznamenané bez mláděte i s ním.
Nahrávky pocházely z let 1984 až 2018. U každé pak vybrala asi dvacet pískavých zvuků, které následně analyzovala. Mláďata zůstávají s matkou dva až šest let. „Po celou dobu jsou spolu v akustickém kontaktu,“ říká k tomu Sayighová.
Z nahrávek vyplynulo, že všechny vybrané delfíní matky vydávaly pískání o vyšší frekvenci, když byly v přítomnosti svých mláďat, než když byly samy, a zároveň také o něco nižší minimální frekvenci. To dohromady vytvářelo větší šířku pásma pískání, což odpovídá tomu, jak na děti žvatlají jejich lidské matky.
Autoři studie tvrdí: „Bylo to velmi podobné tomu, co dělají lidské matky, když mluví vysokým hlasem na své děti.“.
Nejen podle pískání, ale i podle chuti moči
Jiná studie, zveřejněná v květnu loňského roku, zjistila, že delfíni k identifikaci svých přátel nepoužívají pouze pískání. Stojí za ní mořský biolog Jason Bruck ze státní univerzity Stephena F. Austina v Texasu.
Ten do bazénu s mořskou vodou nalil nejprve chladnou vodu s ledem a poté 20 mililitrů známé i neznámé moči. Ta známá přitom pocházela od delfínů, se kterými se ti testovaní znali alespoň pět let. Zkoumáním známé moči strávili delfíni trojnásobek času oproti té neznámé.
Následně chtěl vědec ověřit, zda delfíni opravu využívají k rozeznání svých přátel kombinaci pískání a ochutnání jejich moči. Zkusil jim proto předložit nesprávnou kombinaci moči a pískání, odpovídající tomu, kdyby člověku pustili záznam obličeje jeho známého, který by však mluvil cizím hlasem.
Ve chvíli, kdy se delfíni setkali se správnou kombinací chuti moči a pískání, reagovali na ni o deset vteřin déle než na chybou kombinaci, někteří až o 40 sekund déle, což je jasným důkazem toho, že rozeznali své blízké.