Kyselina, acid, mikráč, papírek, čtverec, štítek, smajlík, Buddha, nebo jen LSD. Látka bez barvy, bez zápachu, bez chuti, relativně netoxická, nenávyková, které k navození změn vědomí stačí jen několik miliontin gramu.

Do „problémového dítěte“ Alberta Hofmanna byly vkládány velké naděje. Mělo se stát lékem na schizofrenii, sérem pravdy či zbraní, která zvrátí studenou válku. Dítě ale záhy zespratkovatělo..

Diethylamid kyseliny lysergové (LSD) patří k nejsilnějším známým psychotropním látkám. Způsobuje zásadní změny ve vnímání, myšlení a emotivitě. Po jeho požití mohou nastat stavy vrcholné euforie, mystická transformační zkušenost, pocit „rozpadu ega“, ale také hodiny trvající stav úzkosti a paniky.

Reakce se přitom neliší jen u jednotlivých lidí, ale také u jednotlivých sezení – každá intoxikace může probíhat zcela jinak. Jak shrnul jeho objevitel: „LSD není návyková ani toxická. Její nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí:

může být krásná a může být strašná.“ Zkoumání této neobyčejné látky začalo před 80 lety v jeho švýcarské laboratoři.

Zázračný cizopasník

Před začátkem druhé světové války stála farmaceutická chemie na prahu „zlaté éry“. V rychlém sledu ji čekal průlom ve vývoji syntetických vitamínů, sulfonamidů, antibiotik, hormonů, antihistaminik, nových vakcín, a také psychotropních látek.

Skvělé pověsti se v tomto smyslu těšila švýcarská farmaceutická firma Sandoz (nyní Novartis) a její chemici. Patřil k nim i Albert Hofmann (1906–2008), který v jejích basilejských laboratořích syntetizoval aktivní složky rostlin, což mu dle vlastních slov dovolovalo „magickými způsoby pozměňovat přírodu“.

Ve 30. letech se mu do rukou dostala paličkovice nachová (Claviceps purpurea), cizopasná houba parazitující na žitu, ječmenu a pšenici. Výzkum této houby, námelu, v Evropě tehdy jen kvetl. Byl z ní například derivován hydergin tlumící projevy senility u geriatrických pacientů a vědci z newyorské Rockefeller Univerzity dokázali z námelu izolovat novou aminokyselinu, kterou nazvali kyselina lysergová.

V listopadu 1938 Hofmann připravil chemickou reakci aktivované formy kyseliny lysergové s organickou sloučeninou diethylamidem, čímž se mu podařilo syntetizovat „lyserg sauere diathylamid“. Protože šlo o pětadvacátou sloučeninu v sérii experimentů, dostala látka označení LSD-25, diethylamid kyseliny lisergové-25.

Šestý smysl

Chemik doufal, že získal nové analeptikum proti migréně, následovalo ale zklamání. Na laboratorní zvířata neměla sloučenina požadovaný účinek. LSD-25 bylo proto označeno za „farmakologicky nezajímavé“ a jeho výzkum opuštěn.

O téměř pět let později ale Hofmanna přepadlo podezření, že ve výzkumu LSD-25 něco důležitého opomenul. Dne 16. dubna 1943 připravil novou dávku pětadvacáté syntézy neúspěšné chemikálie a během toho nevědomky absorboval trochu látky přes koneček prstu.

Během chvíle se začal cítit zvláštně. Odebral se proto domů a tam upadl do „poměrně příjemného, snového stavu“, kde po několik hodin sledoval proud fantaskních tvarů a barev.

V pondělí 19. dubna odpoledne se Hofmann rozhodl užít LSD už zcela záměrně. Neřekl o tom nikomu kromě své laboratorní asistentky Susi Ramsteinové (1922–2011). Začal s 250 mikrogramy, aniž by čekal, že takto malá dávka bude mít nějaký efekt.

Do hodiny už ale nebyl schopen jasně mluvit a rozhodl se odebrat se zpátky domů na svém jízdním kole. Cesta to byla natolik památná, že 19. duben se jako „Bicycle Day“ dodnes každoročně připomíná nejen ve Švýcarsku, ale i v dalších státech světa včetně Česka.

Bicycle day

Slečna Ramsteinová, která měla za úkol ho doprovodit, měla před sebou nelehký úkol. Musela na jeho kole balancovat Hofmanna, který horlivě šlapal do pedálů, zatímco si neustále stěžoval, že se nehnou z místa, a zároveň se udržet na tom svém.

Doma se povaha vizí změnila. Pod vlivem intenzivních halucinací Hofmann uvěřil, že ho posedl démon, jeho sousedka je čarodějnice a Albert Einstein ho pronásleduje s kuchyňským nožem. Ve strachu o vlastní život si nechal zavolat lékaře Wernera Stolla, syna ředitele laboratoří Sandoz, který krom rozšířených zornic zkonstatoval perfektní zdravotní stav.

I sám experimentátor se po čase uklidnil: „Měl jsem pocit, že vidím zemi a krásu přírody takovou, jaká byla, když byla stvořena… byl to krásný zážitek!“.

Potence, které není rovno

To, co rané výzkumníky uvádělo v úžas, bylo především dávkování. Žádná známá látka neměla natolik výrazný efekt v tak zanedbatelném množství. K navození požadovaných účinků stačí podat v průměru 50–200 mikrogramů (0,05–0,2 miligramu), což je přibližně stejně jako 1–4 zrnka soli.

I když se nejčastěji užívá orálně, může být absorbováno také skrze kůži nebo intramuskulární injekcí. Nástup psychedelických účinků, trvajících 8–12 hodin, lze očekávat mezi 30–60 minutami od podání. Pro srovnání, k navození halucinací je potřeba nejméně 10 miligramů psilocybinu nebo ketaminu, jejich účinek ale netrvá déle něj několik málo hodin.

Průměrná dávka extáze (MDMA) je 75–150 miligramů s efektem trvajícím 3–6 hodin. Meskalin, nejméně účinný halucinogen, vyžaduje k navození jakýchkoliv psychologických účinků dávku minimálně o 200 miligramech, ačkoliv efekt je déletrvající než u LSD.

Zrodila se hvězda

V Sandozu se okamžitě znovu-zahájil výzkum sloučeniny a v roce 1947 už publikoval Werner Stoll ve švýcarském psychiatrickém periodiku studii o jejích účincích. Šlo o první z více než 1 000 odborných textů, které byly během 50. let o LSD celosvětově vydány.

Sandoz začal s výrobou LSD v podobě tablet pod obchodním jménem „Delysid“. Nikdo zatím nevěděl, k čemu je vlastně dobré.

Porozumění schizofrenii, stejně jako příčinám psychotických halucinací, se tehdy nacházelo ve slepé uličce. Současně s LSD byl ale objeven další z mozkových neurotransmitterů, serotonin. Bylo stále zřejmější, že mozek není „jednou obrovskou molekulou“, jak se věřilo ještě na začátku 20. století, ale „chemickou polévkou“.

Záhy upoutala pozornost neurovědců podobná molekulární struktura serotoninu, a LSD. S tím se objevily nové teorie o biochemické podstatě mentálních chorob a byly nastoleny nové otázky: Mohlo by být šílenství samo výsledkem nerovnováhy přirozených mozkových chemikálií?

Psychiatrii ovládlo přesvědčení, že schizofrenní pacienti podstupují druh permanentní psychedelické intoxikace. LSD mělo dokázat navodit „modelovou psychózu“. Tato schopnost vyvolat krátkodobý psychotický stav podobající se schizofrenii u zdravých jedinců měla pomoci lékařům lépe porozumět chorobě.

Autor: Veronika Tyrková

Více se dočtete v čísle 5/2023, které je momentálně v prodeji.