Odpad znamená každou movitou věc, které se člověk zbavuje. Řečeno Nerudovsky: Kam s ním? Do popelnice… V Brně to představuje přes 37 kilo za rok. Odborníků z Mendelovy univerzity proto v několikaletém projektu hledali způsob, jak plýtvání zamezit a popelnicím ulehčit..

Lidé si plýtvání často neuvědomují a ani netuší, kolik jídla a peněz měsíčně vyhodí. Takovéto chování se stává čím dál větším problémem, a kromě jiného zatěžuje ekonomicky i zajištění odpadového hospodářství.

To pak dopadá na rozpočty a rozvoj měst, obcí i celých regionů. Experti v Brně si proto na tuto problematiku posvítili a snažili se najít řešení, jež by pomohlo plýtvání zamezit.

Nevědomé plýtvání

Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně se spolu s kolegy z GREEN Solution s.r.o. a SAKO Brno, a.s. a soustředili zejména na hodnocení vlivů na spotřební chování domácností a účinné metody, jak jejich chování ovlivnit.

Výzkum, který skončil v květnu loňského roku, postavili na tom, že pokud člověku ukážou důsledky jeho chování, kterého si mnohdy ani neuvědomuje, přimějí ho ke změně vlastního přístupu k dané věci.

„Nosná myšlenka našeho projektu byla, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz takto vyhodí. Předpokládáme ale, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit.

Je tedy třeba ukázat realitu plýtvání se všemi ekonomickými a environmentálními dopady,“ uvedla doc. Ing. et. Ing. Lea Kubíčková, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně.

Experiment určil, jak přesnou mají domácnosti představu o tom, kolik a jaký odpad produkují, a jak se jejich představy liší od skutečnosti. Řešitelé projektu pak posuzovali, která z metod působení na domácnosti přináší největší efekt pro změnu jejich chování při přiměřených nákladech.

„Jde o to změnit uvažování lidí takovým způsobem, který se vyplatí i z hlediska nákladů, které do něj například města, obce či kraje vloží,“ uvedl Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR (TA ČR), která projekt podpořila v Programu ÉTA. „Přínosy jsou v získání spolehlivých dat, kvantifikaci přímých dopadů intervence, publicitě a dostupnosti těchto postupů, což může významně pomoci řízení v oblasti odpadového hospodářství. Podobný úkol dosud nikdo neřešil, a to nejen v České republice,“ dodal.

Data, data, data… chyběla

Přestože se problémům s odpady věnuje poměrně velká pozornost, dostupnost dat o plýtvání s potravinami je značně omezená, pojmově neurčitá, a to i v odborné literatuře. Izolovanost a obtížná srovnatelnost již existujících výzkumů je velkou komplikací pro jejich využitelnost při řízení odpadového hospodářství.

I aktivity Evropské unie jsou zaměřené na obecné budování povědomí u obyvatel, neexistuje ale měření jejich efektivity pro dosažení cíle, kterým je například snížení plýtvání potravinami do roku 2030 o jednu polovinu.

Jak plýtvá brněnská domácnost…?

Základní kostrou výzkumu byl proto experiment zaměřený na chování domácností – hlavním cílem bylo zjistit, kolik skutečně vyplýtvají potravin brněnské domácnosti a zda (a pokud ano, tak jak?) se domácnosti dají ovlivnit, aby jídlem plýtvaly méně.

Proto bylo nejprve třeba zjistit, kolik skutečně potravin domácnosti vyplýtvají.

Celý jeden rok byl v každém ročním období (aby byl eliminován vliv sezónnosti na plýtvání potravinami) svezen směsný komunální odpad z celkem 900 brněnských domácností (300 z venkovské zástavby, 300 z vilových městských domů a 300 ze sídlišť).

Ten byl vždy za stovky domácností postupně rozebrán a byla zvážena potravinová složka směsného komunálního odpadu (SKO) podle předem stanovené metodiky. Získaná data přinesla velmi přesný obrázek o struktuře a objemu vyplýtvaných potravin, a to zejména na sídlištích, kde domácnosti neměly jinou možnost, kam potraviny vyhodit (například kompostování či zkrmení domácím zvířatům), než SKO.

Sídliště – semeniště plýtvání

Rozbory komunálního odpadu v 900 brněnských domácnostech přinesly velmi zajímavá data. Obyvatel Brna vyhodí v průměru ročně do popelnice 37,4 kilogramů potravin. Nejvíce plýtvají potravinami lidé na sídlišti, konkrétně jde o 53,6 kilogramů na osobu a rok. Biologický odpad přitom ročně tvoří 48,81 procenta SKO.

V druhém roce projektu pak výzkumníci na vybrané skupiny domácností aktivně působili prostřednictvím různých vybraných intervenčních postupů, přičemž stále pozorovali i kontrolní skupinu bez působení.

Intervence probíhaly například formou plakátů, samolepek, videí, ale také workshopů nebo jiným způsobem kampaně. Po intervencích došlo ke snížení v průměru o 11 procent.

Množství odpadu na obyvatele se tak snížilo na 33,3 kilogramu za rok.

Budoucnost je v dětech

V posledním roce projektu se na domácnosti cíleně nepůsobilo, avšak stále probíhala měření, která měla za cíl zjistit, zda a jak dlouho, přetrvá efekt kampaní. A výsledek? Bohužel nepřetrvával…

Plýtvání po působení ve třetím roce se opět zvedlo. Brňané se dokonce dostali na skoro stejná a v některých obdobích (měřilo se kvartálně) i vyšší čísla. „Víme, že je potřeba působit kontinuálně, tak jako se lidé naučili např. třídit odpad (a většina nyní bere jako samozřejmost, že třídit je normální) tím, že se jim to neustále opakovalo.

Tak je možné ‚vychovat‘ lidi i k tomu, že normální je neplýtvat,“ odpověděla nám Lea Kubíčková z Mendelovy univerzity, jestli se chování vrátilo na stará čísla.

„Začali jsme nyní spolupracovat s Karlovou Univerzitou a naše poznatky aplikujeme do učebnic, které by se měly letos dostat do výuky v pilotních školách v Praze, neboť výchova nejmladší generace by měla být jedním z klíčů k ovlivnění chování domácností právě v otázce plýtvání potravinami.“.