Ježura australská je jedním z mála savců, který se líhne z vajec. Vykazuje i některé další rysy plazů, a to včetně nestálé tělesné teploty. Vědci ji dlouho považovali za ohroženou rostoucími teplotami vzduchu vlivem globálního oteplování, protože se domnívali, že se neumí ochlazovat. Zdá se, že se spletli….

Ježura australská (Tachyglossus aculeatus) je jedním z nejstarších savců, je stará kolem 110 milionů let. Její anglický název „Short-beaked Echidna“ neboli Echidna s krátkým zobákem odkazuje na osobu řecké mytologie, která byla napůl ženou a napůl hadem.

Ježura totiž vykazuje některé znaky savců, zatímco jiné ji spojují spíše s plazy. Spolu s ptakopysky se totiž ježury líhnou z vajíček. Rovněž mají kloaku, což je společný tělní vývod pro exkrementy, moč i vajíčka. Disponují také třetím víčkem (mžurkou) a mají nestálou tělní teplotu.

Neschopnost ochladit se

Tito asi 45 cm dlouzí živočichové, vážící od 2 do 5 kilogramů, jsou vzhledem podobní našim ježkům. Jejich tělo, s výjimkou spodní strany, obličejové části a končetin, pokrývají až půl centimetru dlouhé ostny krémové barvy.

Dobře se na nich daří největšímu druhu blechy na světě, Bradiopsylla echidnae, která je asi 4 mm velká. Tělesná teplota ježur se pohybuje mezi 30 až 32 °C, v zimě mohou upadnout do strnulosti až hibernace, kdy jejich tělesná teplota činí jen asi 5 °C. Za horka nebo v zimě se pohybují pomalu.

Vědci se dlouho domnívali, že za horka nemá ježura žádný regulační mechanismus, kterým by se mohla ochlazovat, proto si za těchto podmínek vyhledává nory, ve kterých přebývá. Obávali se proto, že by se jí zvyšující se teploty v důsledku globálního oteplování mohly stát osudnými.

Nejnovější výzkum ale ukazuje, že ježury nejsou tak bezbranné, jak by se mohlo zdát. Již delší dobu je známo, že vyfukují z nosu bubliny hlenu, pomocí kterých se zbavují nečistot v čenichu.

Bubliny hlenu z nosu

Výzkumníci z Curtin University v Západní Austrálii však zjistili, že tento zvyk ježur má ještě jiný účel. Pomocí infračervených kamer monitorovali teplotu různých částí těla ježury, aby přišli na to, že když vypuštěné hlenové bubliny prasknou, zvlhčí špičku jejího čenichu.

Odpaření této tekutiny ji umožní ochladit krev cirkulující těsně pod kůží. Fyzioložka Christine Cooperová, která se na výzkumu podílela, k tomu říká: „Zjistili jsme, že rozdíl teplot čenichu ježury a některých dalších částí jejího těla činí až 10 °C.“ Další ochlazovací taktikou ježury je pokládání břicha a končetin na chladné povrchy.

Odborníci dlouho považovali vejcorodé savce za zvířata s nízkou teplotní snášenlivostí, která by mohla při teplotách přesahujících 35 °C zemřít. „V naší studii jsme zjistili, že ježury jsou aktivní a shánějí si potravu, aniž by vykazovaly známky ohrožení, i při teplotě vzduchu dosahující 37,5 °C,“ dodává doktorka Cooperová.

Vypadá to, že ježury mají lepší šanci na přežití ve světě rostoucích teplot ovzduší, než si vědci dosud mysleli.