Pracovníci Záchranné stanice při Zoo Liberec Archa jen za loňský rok přijali do své péče celkem 1551 živočichů a za záchranou zvířat uskutečnili 506 výjezdů. Kromě Liberecka, Jablonecka a Frýdlantska, kde pomáhají dlouhodobě, nově rozšířili svou oblast působení i o Turnovsko, Železnobrodsko a Tanvaldsko. .
V roce 2022 se po dlouhých letech nárůst počtu přijatých zvířat v Arše mírně zbrzdil. Oproti 1933 jedincům, které pracovníci stanice ošetřili v předchozím roce, jich loni přijali o téměř čtyři stovky méně. Samotné výjezdy ale pro ně byly časově mnohem náročnější.
Ze všech přijatých živočichů v nouzi se jich podařilo navrátit zpět do volné přírody více než polovina, a to přesně 51 %. „Ještě k nim však přibude 107 zvířat, která vypustíme až v letošním roce. Jsou mezi nimi zejména netopýři a ježci, ale též 3 káňata, 2 slepýši a ještěrka,“ říká vedoucí Záchranné stanice Archa Ivana Hancvenclová.
Netopýří invaze
Stejně jako každý rok patřili mezi nejpočetnější skupinu netopýři, kterých Archa přijala celkem 618. Část z nich byla vypuštěna do volné přírody za asistence veřejnosti na již tradiční akci Letecký den, který záchranná stanici pořádá každoročně v druhé polovině dubna.
Nejvíce netopýrů se péče zvířecích záchranářů dostává především v srpnu a září, kdy probíhají tzv. netopýří invaze a netopýři často hledají úkryty v domácnostech a budovách.
Druhým nejčastějším zvířecím druhem byl ježek. Těch se v Arše vystřídalo 110. Ve většině případů se jednalo o ježky zraněné, s různými frakturami končetin nebo o osiřelé ježčí kojence, kterých ve stanici odchovali rovných 40.
Na 3. místě co do početnosti se v loňském roce umístily kachny divoké. „Pomohli jsme celkem 86 kachnám, což je nejvíce za celou dobu činnosti stanice.“ V 6 případech se jednalo o celé kachní rodinky – kachny vyseděly svá mláďata v místech, odkud se s nimi nemohly samy dostat.
„Třeba do jablonecké základní školy jezdíme dělat „taxi“ kachně s kachňaty již od roku 2015, někdy dokonce i 2x ročně,“ směje se vedoucí stanice.
Vypiplaný jeřáb
Nejvzácnějším „pacientem“ bylo mládě jeřába popelavého. Ornitologové jej našli zraněné ležet na louce. „Jeřáb měl hlubokou tržnou ránu v noze, ale přesnou příčinu zranění jsme nezjistili. S jeřábem jsme se „piplali“ ze všech sil.
Nepřijímal sám potravu, takže jsme ho museli krmit uměle. Abychom podnítili jeho snahu o samostatný pohyb, vodili jsme ho mimo voliéru ve speciálním postroji. Též veterináři se snažili udělat vše, co bylo v jejich silách. Záchrana se bohužel nepodařila a jeřáb nakonec uhynul,“ říká Hancvenclová.
Dalším vzácným jedincem byl i jiný tažný pták – lelek lesní. „Tohoto ptáka má málokdo šanci zahlédnout. Loví totiž pouze v noci a dokonale splývá s kůrou stromu. Jedná se o silně ohrožený druh, málokdy v záchranných stanicích vídaný.
„Náš poslední lelek měl nejspíš naražené křídlo a nebyl schopný letu. Po několika dnech se naštěstí vzpamatoval a mohli jsme ho odvézt na místo nálezu,“ popisuje Ivana Hancvenclová.
Radost přinesla pracovníkům Archy i záchrana dvoutažných dravých ptáků, motáků pochopů, kteří se do záchranných stanic také často nedostávají. Podařilo se jim úspěšně vyléčit zlomeniny křídel a oba dravci mohli být vypuštěni zpět do přírody.
