Vyprahlou krajinu spaluje horké slunce. To ale ptáka s chocholkou na hlavě nemůže zastavit. Křižuje oblast a hledá něco k snědku. Nepohybuje se však po nebi, nýbrž po zemi. Když narazí na chřestýše, nezalekne se ho. Místo toho se s ním pustí do tuhého boje.
Typickými nelétavými ptáky jsou pštrosi a tučňáci. Ti však ani zdaleka nepředstavují jediné okřídlené tvory, kteří se nedokážou vznést do vzduchu. Kukačka kohoutí to umí, ovšem činí tak výjimečně a letem překonává jen krátké vzdálenosti.
Spíše se pohybuje po zemi, kde je skutečným sprinterem – zvládne běžet rychlostí, přesahující i 40 kilometrů za hodinu. Stala se ostatně inspirací pro rychlonohého Ptáka Uličníka z populárního kresleného seriálu.
Pohyblivá chocholka na hlavě
Pod slovem kukačka si většina Čechů představí kukačku obecnou, snášející vejce do cizích hnízd. Jedná se o jev označovaný jako hnízdní parazitismus. Kukačka kohoutí ovšem s letci známými i z tuzemska nemá mnoho společného – byť náležejí do stejné čeledi – a rozhodně se nevyznačuje zmíněným typem parazitismu.
Je relativně velká, na délku měří přes půl metru. Disponuje štíhlým tělem, proto její hmotnost nedosahuje nijak dramatických hodnot – váží kolem 300 gramů. Charakteristickým znakem je u ní chocholka na hlavě, pohyblivá a sloužící i jako prostředek komunikace.
S chřestýšem bije o kameny
Domovem pozoruhodného ptáka je jihozápad severoamerického kontinentu, poslední dobou nicméně expanduje do dalších oblastí. Zdržuje se typicky v sušších lokalitách polopouští, kde si hledá potravu. Ačkoli na svém menu mívá i rostlinnou stravu, zaměřuje se zpravidla na kořist v podobě menších obratlovců. Cílí na ještěrky či hlodavce, vyšlápne si ovšem i na štíry.

Zaznamenány byly také její souboje se smrtelně jedovatými chřestýši. Způsob, jakým s nebezpečným hadem bojuje, není nijak zvlášť sofistikovaný – podobně jako promyka mungo jej utahá obratnými úhyby a úskoky.
V nestřežené chvíli ho pak chytí za hlavou a tluče s ní o kameny či tvrdou zem. Proti případnému uštknutí se brání křídlem, jež plní funkci štítu.
Pohybem plaší kořist
Suchou krajinou nesou kukačku dlouhé holé nohy. Dodávají jí vzezření chodce, respektive běžce. Jde o silné končetiny opatřené čtyřmi prsty, dvěma směřujícími dopředu a dvěma dozadu. Vzhledem k tomu po nich zůstávají matoucí stopy ve tvaru písmena X, ze kterých není možné odvodit, odkud kam pták putoval.
Proto byl pro některé domorodé kmeny uctívaným zvířetem, jeho stopy lidé například imitovali u pohřebišť, čímž chtěli poplést zlé duchy a znemožnit jim pronásledování duší zemřelých.
Valnou část života tráví kukačka v soustavném pohybu. Jejím cílem je vyplašit živočichy, které následně uloví. Běžná rychlost, kterou utíká, dosahuje kolem 30 km/h – ocas přitom využívá coby kormidlo. Jak už ale bylo uvedeno, dokáže překročit i hranici 40 kilometrů v hodině.
V poměru k její velikosti jde o skutečně dechberoucí výkon. Z daného hlediska se řadí na špici nejrychleji běhajících ptáků.
Více se dočtete v čísle 1/2027
