Vědci za pomoci kosterních pozůstatků nalezených v norském Trondheimu vytvořili realisticky vyhlížející figurínu středověké ženy…

3D model staré ženy držící vycházkovou hůl v životní velikosti připomíná stařenku ze sousedství. Tato žena přitom žila před téměř 800 lety v Norsku. Světu ji dne 7. října představila Ellen Gravová, archeoložka Univerzitního muzea Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu.

Na základě výsledků veřejného hlasování získala stařenka jméno Tora. O jejím životě neexistují žádné písemné záznamy, ale archeologové dali dohromady životní příběh této ženy na základě stop na jejích kosterních pozůstatcích a místě, kde bylo exhumováno.

Dlouhověká stařenka z rodiny obchodníka

Tora se narodila koncem 13. století a žila v Trondheimu, městě ve středním Norsku. V té době se středověká metropole rozrůstala a žilo v ní hodně řemeslníků a obchodníků. Ellen Gravová k tomu říká: „Víme, že byla pohřbena na hřbitově poblíž ulice, kde žili obchodníci.

To naznačuje, že mohla žít v rodině obchodníka.“ Vzhledem k tomu, že se dožila zhruba 65 let, což byl v té době požehnaný věk, musela mít dobrý život, tedy pocházet z poměrně bohaté rodiny.

Deformace její páteře dovedla tým odborníků k závěru, že pravděpodobně chodila shrbená a používala hůl. To podle Gravové svědčí o „tvrdé práci a celoživotním opotřebení kostry“. Chyběly jí spodní zuby, žila bez nich dlouhou dobu před svojí smrtí.

Ztvárnění stařenky je velice realistické, při její tvorbě Gravová spolupracovala s Thomasem Foldbergerem, dánským maskérem filmového průmyslu. Tořina postava skutečně vychází ze stavu její kostry, na její kůži byl použit silikon, přičemž jaterní a jiné skvrny na kůži jsou malované ručně.

„Každý pramen vlasů či chloupek v obočí a řasách byl samostatně připevněn,“ řekla Gravová: „Je to opravdu úžasné umělecké dílo.“.

Oděv na míru zhotovený středověkými technikami

Za její oblečení pak zodpovídá Marianne Vedelerová, profesorka odívání z Oddělení archeologie Univerzity v Oslu. Prozkoumala archeologické nálezy pozůstatků oděvů, které byly objeveny v oblasti, kde Tora žila.

Následně se spojila s Nille Glæseovou, zkušenou návrhářkou kostýmů z dob Vikingů a středověku. Ta se ujala zhotovení šatu pro Toru za použití středověkých technik. Upředla přízi, utkala z ní látku, kterou obarvila za pomocí rostliny zvané mořena barvířská (Rubia tinctorum), které se přezdívalo „turecká červeň“.

Z ní pak zhotovila Toře šaty na míru. Zároveň jí vyrobila i boty, což bylo poměrně snadné, protože díky mnoha nálezům bot z Trodheimu z té doby přesně věděla, jak mají vypadat.

Stařenka se mile usmívá, což byl záměr vědců. Gravová to vysvětluje: „Bylo pro nás velmi důležité dát publiku pocit vřelého setkání, abychom je mohli lépe propojit se středověkým člověkem.“ A pokračuje:

„Většina lidí má totiž tendenci smýšlet o středověku jako o temném a těžkém, ale i v té době lidé zažívali radost a štěstí, milovali se, měli rodinu a děti, a někteří dokonce žili dlouhý život. Já doufám, že se lidé naučí, že vypadali jako my, měli pocity jako my, zkrátka že to byli lidé jako my.“.