Vikingové jsou dnes vnímáni jako nelítostní a krutí bojovníci, jejichž nejoblíbenější kratochvílí bylo rabování a loupení. Vikinská kultura však byla mnohem košatější. Její příslušníci byli zdatní cestovatelé, mořeplavci, obchodníci i řemeslníci..

Pravdou je, že Vikingové skutečně rabovali, zabíjeli a sloužili jako žoldnéři v mnoha evropských vojscích. Tím se ovšem nijak nelišili od jiných etnických skupin. Zároveň však byli schopni postavit suverénně nejmodernější lodě své doby, na jejichž manévrovací schopnosti protivníci hleděli s otevřenými ústy.

Navzdory běžným představám o této kultuře Vikingové vytvořili vyspělou civilizaci, popřípadě se přizpůsobili životu na mnoha místech, která obsadili. Není bez zajímavosti, že mezi Vikingy muži rozhodně nebyli dominantním pohlavím, muži a ženy žili v rovnoprávnosti.

Mnohé vikinské ženy byly obávané bojovnice, o čemž svědčí nejen legendy, ale i různé zbraně nalezené v hrobech, ve kterých vikinské ženy našly své poslední spočinutí. Svou rovnoprávnou roli ženy ztratily až tehdy, když tuto severskou civilizaci pohltilo začátkem 2. tisíciletí křesťanství a ona opustila uctívání bohů Odina a Thóra.

Naprostým nesmyslem však je, že by si kdy nějaký Viking nasadil na hlavu přilbu s rohy. Tak si Vikingy představoval kostýmní výtvarník Carl Emil Doepler, který se podílel na inscenaci opery Richarda Wagnera Prsten Nibelungův, a tento romantický obraz poté přešel do širokého povědomí.

Na objevených dobových kamenných rytinách však archeologové žádné rohaté kresby nenašli a ani jiné nálezy tuto domněnku nepotvrzují. Ostatně taková přilba s rohy možná nepřátele vyděsí, ale v boji je naprosto nevhodná a nepraktická…

Dnes tolik populární konopí není rostlinou, která by si libovala v severských tundrách. Naopak, mnohem více je spokojená v teplých krajích jižní Evropy. A přesto norští archeologové nalezli v jednom vikinském hrobě u pozůstatků ženy váček s marihuanou.

„Semena mohla sloužit k rekreačním nebo léčebným účelům nebo také k pěstování rostlin konopí na výrobu textilií nebo provazů,“ upozorňuje profesor vikinské archeologie a kurátor muzea vikinských lodí v Oslu Jan Bill.

Neznamená to tedy a priori, že by si Vikingové nutně museli před spaním dopřávat jointa. Nález svědčí spíše o tom, jaké obchodní kontakty Seveřané už tehdy měli po celé Evropě.

A nejen v ní. Byť v současnosti učení buddhismu zaujalo lidi po celém světě, přece jen jeho domovina je v severovýchodní Indii. Později se učení prince Siddhárthy Gautamy, který do dějin vešel jako Buddha, rozšířilo i do Číny, Japonska, jihovýchodní Asie či na území dnešního Afghánistánu.

Každopádně obchodní vazby Vikingů sahaly až do těchto končin. Svědčí o tom nález sošky Buddhy, pocházející z doby největší slávy Vikingů, který byl učiněn na švédském ostrově Helgö.

V jiných archeologických lokalitách pak badatelé odkryli mince pocházející z Arábie a také látky, jejichž domovem byl původně Orient. Ať už přímo, či přes prostředníky, vikinská civilizace obchodovala téměř s celým tehdejším známým světem.

Nejnovější výzkumy prozradily o Vikinzích i další tajemství. Genetické rozbory značně rozbouraly představu o vysokých a modrookých severských bojovnících. Ukázalo se, že většina Vikingů byla hnědovlasá.

Výsledky studie cambridgeského profesora naznačují, že vikinskou identitu přebírali i příslušníci jiných kmenů. Například kostry ze slavných vikinských pohřebišť ve Skotsku patřily ve skutečnosti místním, kteří se ztotožnili s vikinskou kulturou, a byli proto pohřbeni jako skuteční Vikingové.

Ostatně, právě Vikingové stáli za založením měst Kyjev a Novgorod a i legendární kníže Rurik, kterého Rusové považují za zakladetele své státnosti, patřil mezi Varjagy, tedy švédské Vikingy.