Když viděl policisty, jak berou rozřezané ostatky do holých rukou, pokoušely se o něj mdloby. Ten pohled mu utkvěl v paměti. Proto později pomáhal se vznikem speciální soupravy, určené pro zajišťování důkazů na místě činu. A to byl jen jeden z jeho přínosů vědě zvané kriminalistika.

Ve své době se řadil k vědeckým „celebritám“ Velké Británie. Patolog Bernard Spilsbury (1877–1947) si vybudoval reputaci odborníka, jehož závěry jsou brány za dané a takřka nikdo si je nedovolí zpochybňovat.

Podílel se na vyšetřování řady dodnes známých kauz. De facto ovlivnil vývoj celé kriminalistky. Jeho hvězda vystoupala skutečně vysoko, o to strmější byl pak ale její pád.

Pod křídly zkušeného mentora

Místem Spilsburyho narození se stalo lázeňské město Leamington Spa, nacházející se v hrabství Warwickshire. Budoucí významný vědec vyrůstal v početné rodině, kde nebyla o nouze dětský křik. Koneckonců měl hned tři mladší sourozence.

Nedostatkem péče ovšem netrpěl, jeho matka byla totiž ženou v domácnosti. Otec se věnoval chemii. Zájem o vědu po něm nejstarší syn zdědil. Bystrý intelekt ho navíc předurčoval k akademické dráze. Na tu Spilsbury nastoupil na jednom z nejrenomovanějších míst – na univerzitě v Oxfordu.

Na Magdalen College dosáhl bakalářského titulu v oboru přírodní vědy. Pak se vrhl na studium lékařství, a to v nemocnici Saint Mary v londýnské městské části Paddington. Jeho osudem se však nestalo zachraňování životů.

Zaměřil se totiž na forenzní patologii, jakéhosi benjamínka v široké škále specializací. Na rozdíl od jiných mediků mu na provádění pitev nepřišlo nic pohoršujícího. V roce 1905 si ho vzal pod křídla zkušený patolog Joseph Augustus Pepper (1849–1935), vyhledávaný odborník, o jehož závěry se kriminalisté často opírali.

Svatba i posun v kariéře

Systém tamního soudního lékařství nebyl tehdy ani zdaleka tak propracovaný jako dnes. V prostředí bez potřebného zázemí a nastavených vzdělávacích mechanismů však Spilsbury dokázal o to víc zazářit. Jeho cesta vzhůru odstartovala, když v Kristově věku, tedy 33 letech, převzal po Pepperovi jeho post staršího patologa.

V té době docházelo k velkým změnám i v jeho osobním životě. Oženil se s Edith Caroline Hortonovou, která mu v průběhu následujících let porodila hned čtyři děti, dceru Evelyn a syny Alana, Petera a Richarda.

Případ „nevěst ve vaně“

Že se stal Spilsbury výraznou „personou“, nebylo jen důsledkem jeho odborných znalostí a bystrého úsudku, ale i charismatického vystupování v soudní síni, kdy na sebe dokázal strhnout pozornost. Dobře oblečený elegán s vynikajícími vyjadřovacími schopnosti byl esem v rukávu každého prokurátora, který s ním s nadsázkou řečeno přebíjel všechny trumfy obhajoby.

Přelomovým se pro Spilsburyho stal případ takzvaných „nevěst ve vaně“. Jeho vyšetřování začalo zkraje roku 1915, kdy Joseph Crossley, majitel penzionu ve městě Blackpool v hrabství Lancashire, adresoval Scotland Yardu zvláštní dopis.

Přiložil k němu vystřižený novinový článek z prosince předchozího roku, který se týkal úmrtí jisté Margaret Lloydové. Ta z nejasných příčin, bez zjevného užití násilí, zemřela ve vaně na londýnském předměstí.

Za stejně nejasných okolností přitom skonala i Alice Smithová, která byla dcerou Crossleyho známého Charlese Burnhama.

Málem utopil figurantku

Policisté skutečně začali podobnost mezi úmrtími prověřovat, a to pod vedením inspektora Arthura Neila. Ten se v pátrání zaměřil na Alicina manžela jménem George Joseph Smith.

Jelikož ale často měnil totožnost, nebylo vůbec snadné ho najít. Brzy vyšlo najevo, že se jedná o sňatkového podvodníka, který prahne po majetku svých obětí. Neil byl přesvědčený, že jde i o vraha, jen netušil, jakým způsobem zabíjel.

V únoru 1915 byl hledaný muž konečně zatčen. Kriminalisté k vyšetřování přizvali Spilsburyho, aby pomohl rozřešit otázku smrtícího mechanismu. Patolog se ho snažil odhalit za pomoci profesionálních plavkyň coby asistentek. A také ho odhalil, byť nechybělo mnoho a jednu z dívek přitom utopil.

Svůj úspěch korunoval během Smithova procesu přímo v soudní síni. Nechal si tam dopravit vanu, aby přímo před zraky všech přítomných mohl onen mechanismus demonstrovat. Předvedl, jak pachatel chytil oběť za nohy v oblasti kotníků a pak s nimi prudce škubl směrem k sobě, takže ženina hlava se okamžitě potopila.

Došlo k šoku a ztrátě vědomí a v důsledku toho i k smrti utopením – bez viditelných známek násilí.

Více se dočtete v čísle 12/2025