Cílem Shackletonovy Transatlantické expedice byl přechod napříč Antarktidou od Weddellova moře přes jižní pól až k Rossovu moři. Nepřízeň počasí však jeho loď Endurance uvěznila v ledu, a mise se tak změnila v boj o holý život.

Nyní se ukazuje, že Shackelton o slabinách své lodi věděl už předtím, než se na nebezpečnou expedici vydal!.

Ernest Henry Shackleton (1874–1922), polární badatel irského původu, vedl hned tři expedice do Antarktidy. Už v letech 1901 až 1903 se účastnil expedice Discovery pod vedením Roberta Falcona Scotta, jejímž cílem bylo dosáhnout jižního pólu.

Začátkem listopadu 1902 se Shackleton spolu se Scottem, doktorem Wilsonem a spřežením 22 psů vydal na 1350 km dlouhou cestu k pólu. Postupem času však přišli o všechny psy a kvůli nedostatku jídla se museli vrátit, aniž by dosáhli cíle. Shackleton navíc onemocněl kurdějemi.

Dobýt Antarktidu za každou cenu

Na druhou výpravu vyplul s lodí Nimrod v létě 1907. Po strastiplné cestě z McMurdovy zátoky přes Rossův šelfový ledovec se dostali do vzdálenosti 178 km od jižního pólu, ale v rámci zachování životů posádky se museli vrátit na základnu.

Podařilo se jim však zdolat alespoň vrchol hory Mout Erebus a dosáhnout jižního magnetického pólu, za což byl Shackleton vyznamenán řádem královny Viktorie a povýšen do šlechtického stavu.

Dne 8. srpna 1914 pak vyplul z Londýna na svoji slavnou Transantarktickou expedici, a to i přesto, že Británie již tou dobou vstoupila do války. U břehů Antarktidy postihla jeho loď Endurance nepřízeň počasí a uvěznila ji v ledu.

Expedice se tak změnila v boj o holý život. Po deseti měsících posádka 27 mužů loď opustila se záchrannými čluny a zásobami a na ledové kře se dostala až na volné moře. Ve člunech pak veslovala asi 160 kilometrů až k pustému, skalnatému Slonímu ostrovu. Od obydlené Jižní Georgie je dělilo téměř 1400 kilometrů rozbouřeného moře.

Snaha o záchranu druhů

Shackleton se rozhodl pro riskantní čin: s pěti muži se vydal v záchranném člunu pro pomoc. Spoléhal na svého skvělého navigátora Franka Worsleyho. Po drsných šestnácti dnech plavby nemilosrdným divokým mořem s vysokými vlnami a vichřicemi přistáli promočení, promrzlí a vyčerpaní muži na pustém pobřeží Jižní Georgie.

Shackleton se se dvěma muži vydal na třídenní pochod přes zledovatělé hory, aby vyhledal pomoc. S novou lodí se posléze vydal zpět ke Slonímu ostrovu. Vysvobodit zbytek mužů se mu podařilo až na konci srpna, zbytek posádky tak na nehostinném místě musel strávit dvacet týdnů polární zimy.

Loď Endurance se v listopadu 1915 potopila. Byla považována za symbol hrdinské doby antarktických objevu a nejsilnější polární loď své doby s jedinou chybou, spočívající ve slabém kormidle, jež mělo stát za potopením lodi.

Jukka Tuhkuri, profesor mechaniky pevných látek na Aalto University a jeden z předních světových výzkumníků ledu, pozvaný k misi Endurance22, která vrak v roce 2022 objevila, nyní přichází se šokujícím odhalením.

Endurance rozhodně nebyla tím nejlepším plavidlem, které si Shackleton mohl zvolit a on to věděl!

O lodi si iluze nedělal

„Loď Endurance měla ve srovnání s jinými ranými antarktickými loděmi zjevně několik strukturálních nedostatků,“ vysvětluje Tuhkuri. „Palubní trámy a rámy byly slabší, strojní prostor byl delší, což vedlo k vážnému oslabení ve významné části trupu, navíc neexistovaly žádné diagonální trámy, které by trup zpevnily.

To nejen zpochybňuje romantické vyprávění o tom, že se jednalo o nejsilnější polární loď své doby, ale také to vyvrací zjednodušenou myšlenku, že kormidlo bylo Achillovou patou lodi,“ dodává.

Po analýze Shackletonových deníků, osobní korespondence a další komunikace s posádkou je pro výzkumníka méně jasné, proč se slavný cestovatel rozhodl plout do nebezpečného antarktického ledového pokryvu právě na palubě lodi Endurance.

„Shackleton o tom věděl. Než se vydal na cestu, v dopise své ženě naříkal nad slabinami lodi a řekl, že by Endurance za svou předchozí loď kdykoli vyměnil. Ve skutečnosti při návštěvě norské loděnice doporučil diagonální nosníky pro jinou polární loď.

Tatáž loď uvízla na měsíce v tlakovém ledu a přežila to,“ říká Tuhkuri. Domnívá se, že k volbě ho zřejmě přinutily finanční tlaky či časová omezení.

Zdroj: phys.org