V Evropě doby bronzové bylo na určitých místech v krajině záměrně ponecháno mnoho bronzových předmětů, jako jsou sekery, meče a šperky.
Doktorský výzkum leidenské archeoložky Marieke Visser ukazuje, že tyto praktiky byly vyjádřením vztahu lidí k okolnímu světu. „Byla to úplně normální praxe, kterou bychom neměli označovat za iracionální,“ sdělila Visser.
Vědci se již od 19. století pokoušeli vysvětlit motivy selektivních depozic kovů. Ty jsou ale stále zahaleny tajemstvím. „U každého nálezu byla sestavena určitá kritéria a zaškrtnuta políčka. Předpokladem bylo, že existují náboženské a nenáboženské výpovědi.
Tento přístup považuji za problematický, nemůžete jednoduše promítnout moderní ideu náboženství do doby bronzové,“ řekla archeoložka.
Z moderní perspektivy je nelogické vyhazovat cenné předměty, ale před tisíci lety to byla ta „nejobyčejnější věc na světě“. Aby Visser lépe porozuměla těmto lidským činům, zaměřuje svůj výzkum nikoli na motivy, ale spíše na činy samotné.
V oblasti, kde Visser dělala svůj výzkum, se kovy přirozeně nevyskytovaly a byly velmi cenné. Museli tak být dovezeni z velké dálky.
Tyto obchodní sítě byly důležité, jelikož lidé chtěli vyjádřit, že jejich komunity patří do vnitroregionálních sítí. Depozice byly způsob, jak si lidé mohli vytvořit vztah ke světu kolem sebe a svému místu v něm.