Za posledních 18 měsíců si lidé až příliš museli zvykat na pojem „sociální distancování“. Ukazuje se však, že nejsme jediní, kdo dává našim vrstevníkům široký prostor, když může být ohroženo naše zdraví: nedávný výzkum naznačuje, že to dělají i včely.
Tým vědců zjistil, že když je včelí úl ohrožen roztočem Varroa destructor – parazitem spojeným s kolapsem včelích kolonií –, reagují včely změnou způsobu vzájemné interakce. „Myslím, že je velmi vzrušující vidět, že ostatní zvířata dělají něco podobného jako my lidé,“ řekl doktor Alessandro Cini, spoluautor výzkumu na University College London.
Cini a jeho kolegové popsali, jak poprvé pozorovali včelstva na Sardinii v Itálii a jak porovnávali chování včel v úlech – jednak těch, které byly přirozeně infikovány roztoči, a jednak včel, jež byly ošetřeny, aby se jich zbavily.
Analýzou videí zaznamenaných uvnitř úlů tým zjistil, že když je úl zamořen roztoči, tak včely shánějící potravu předvádějí jakési tance, které ukazují směr zdrojů potravy, kde se nacházejí mladé včely, královna a plodové buňky.
To může podle badatelů pomoci udržet infekci na úrovni, která může být kontrolována, což omezuje množství následných dopadů. „Včely, které hledají potravu, jsou jednou z hlavních vstupních cest pro roztoče.
Takže čím více se budou držet dál od potomstva a mladých jedinců, tím lépe, pokud jde o prevenci šíření roztočů v kolonii,“ řekl Cini.
Výzkumníci poté provedli experimenty v laboratoři, uměle infikovali malé skupiny asi 12 mladých včel roztoči a porovnávali je s neinfikovanými skupinami. Tentokrát však nezjistili žádné zvýšení sociálního odstupu mezi infikovanými skupinami – to může odrážet fakt, že je důležitější, aby si včely shánějící potravu a mladé včely udržovaly odstup v přírodě, když jsou přítomni roztoči, a že se včely spoléhají jedna na druhou.
„Studie ukázala sílu přirozeného výběru v evoluci sociálního chování,“ uzavřel Cini.