Před devadesáti miliony let, na počátku svrchní křídy, lovily v místech dnešní severozápadní Patagonie smečky děsivých predátorů. Jejich kořistí byli jedni z největších tvorů, kteří kdy kráčeli po naší planetě.
Paleontolog, který v roce 1996 objevil a v roce 1998 popsal zkamenělé zbytky tohoto nelítostného dravce, jej nazval Megaraptor namunhuaiquii. Zřejmě šlo o nejpříšernějšího zabijáka, který kdy na souši žil. Přesto si paleontologové ani dnes nejsou stále jisti, koho vlastně mají před sebou.
Místo senzačních objevů
Byl to úplně poslední den úspěšné expedice. Argentinský paleontolog Fernando Novas byl spokojen. Pátral po fosíliích dravých dinosaurů v místech, která v nedávné době přinesla již několik senzačních objevů. Lokalita se nalézala v pohoří Sierra del Portezuelo v provincii Neuquen ve vrstvách Rio Neuquen, jejichž stáří bylo určeno na 90 – 95 milionů let.
Na těchto místech byl objeven i patnáctimetrový giganotosaurus, největší v té době známý dravý dinosaurus. Ten byl později překonán ještě o něco větším, dosud nepopsaným dravcem z téže lokality. Pochází odsud i obrovitý sauropod argentinosaurus, dosahující délky kolem padesáti metrů a hmotnosti přes sto tun, dosud nejmasivnější známý tvor, který kdy kráčel po Zemi, dále pak pozoruhodný opeřený dinosaurus, nazvaný unenlagia, i několik dalších dravých dinosaurů. Pro paleontology doslova místo zaslíbené.
Komu patří obrovský dráp?
Onoho lednového dne roku 1996 se Novas již jen tak ze setrvačnosti rozhodl prozkoumat horninu na vrcholku blízkého návrší. Ani nebyl příliš překvapen, když hned zpočátku narazil na několik kostí. Na této dinosauřími fosíliemi oplývající lokalitě byl na to již zvyklý.
Se svými spolupracovníky začal odstraňovat pískovec kolem kostí. Zprvu se domníval, že má před sebou zbytky nějakého býložravce. Zakrátko však zapochyboval, zda ho nešálí zrak. Z horniny začala vystupovat neuvěřitelná kost. Zprvu nedokázal určit, k jaké části kostry tato kost patří. Teprve když ji odkryli celou, pochopil, že jde o obrovský srpovitý dráp podobný drápu velociraptora, ale mnohonásobně větší. Ani ostatní kosti neodpovídaly očekávanému býložravci. Byly to kosterní pozůstatky obrovského dravého srpodrápého dinosaura, bezkonkurenčně největšího na světě, o jehož existenci neměl dosud nikdo ani tušení! Novas přiznává, že všichni začali křičet a skákat radostí jako šílení.
Zabijáci z nejděsivějšího snu!
Nalezené fosílie megaraptora nejsou zdaleka kompletní. Sestávají z několika kostí předních i zadních končetin a obrovského zakřiveného drápu zadní nohy, který nese typické znaky dromaeosauridů. Jeho zkamenělá část je dlouhá 33 cm, má však odlomenou špičku. Z toho lze odvodit, že kompletní dráp byl dlouhý asi 40 cm. Po stranách se směrem dolů zužoval, takže na spodní straně končil řeznou hranou ostrou jako nůž.
To, co se z kostry zachovalo svědčí o štíhlém, navzdory své velikosti mimořádně pohyblivém a mrštném aktivním lovci. Muselo se jednat o hrozivého dravce, skutečný postrach těchto končin. Jeho délka je odhadována na 9 – 10 metrů (podle některých vědců až na 12 metrů) a výška na 4 – 4,5 metru. Lovil-li ve smečkách, což se zdá vzhledem k loveckým metodám jeho blízkých příbuzných téměř jisté, mohl si troufnout i na největší známé suchozemské tvory všech dob, obrovské argentinosaury, kteří byli v těchto končinách jeho současníky. Jeho objevitel Fernando Novas je přesvědčen, že velcí sauropodi, kteří byli v oné době na těchto místech četní, byli jeho hlavní kořistí.
Jak se loví obři?
Není obtížné si takový přepad představit. Smečka megaraptorů obklíčila stádo zvolna kráčejících obrů a začala je znepokojovat ojedinělými výpady. Spořádaná formace stáda, na jehož krajích šli nejstatnější samci, ve středu pak menší samice a především zranitelná mláďata, byla narušena. Mohutní až padesát metrů dlouzí samci se snažili útočníky zahnat, vyráželi proti nim krátkými výpady, vztyčovali se na zadní a prudce dopadali zpět ve snaze některého z dravců srazit a svou stotunovou vahou rozdrtit. Oháněli se švihem bičovitých ocasů, protože jediný zásah touto smrtonosnou zbraní mohl být pro megaraptory smrtelný.
Jistě k tomu i několikrát došlo, ale ve většině případů byli nesmírně mrštní a pohybliví predátoři vždy schopni včas uskočit. Stádo se v důsledku neustále opakovaných útoků začalo trhat, někteří jeho slabší jedinci začali v panice prchat. Většinou šlo o stará zvířata či naopak o sotva odrostlá mláďata. To se vždy některému z nich stalo osudným. Jakmile se jej smečce megaraptorů podařilo oddělit od stáda, soustředila se jen na něj a semkla se k rozhodujícímu drtivému útoku. Obklíčili osamoceného jedince a napadli jej současně z několika stran. Oběť se ocitla v kleštích, z nichž nebylo úniku. Stádo se o ni přestalo zajímat a za občasného podrážděného frkání odcházelo, postupně se formujíce do původního útvaru.
Jen neklidný pohyb dlouhých krků prozrazoval postupně odeznívající vzrušení. Útočící megaraptoří vyráželi děsivé skřeky, při nichž všem, kdo byli v doslechu, tuhla doslova krev v žilách. Vyskakovali na boky napadeného, do nichž zatínali drápy předních končetin, a strašnými čtyřiceticentimetrovými srpy zadních nohou je drásali hlubokými řeznými ranami. Pronikavě naříkající, z nesčetných ran krvácející sauropod se bránil z posledních sil, proti sehrané smečce zabijáků však neměl naději. Nejzběsilejším útočníkům se podařilo vyskočit mu na záda, zarýt do nich drápy a zakousnout se do krku. Napadený postupně slábl a již jen vrávoral následkem ztráty hektolitrů krve, vytvářející pod ním rudé jezero. Nakonec klesl k zemi a megaraptoři začali rvát velké kusy masa z dokonávajícího těla. Rozhodně to nebyla lehká smrt.
Nejasný původ giganta
Zatímco jedna skupina paleontologů se přiklání k názoru, že megaraptor patří mezi dromaeosauridy po bok deinonycha, velociraptora, utahraptora a ostatních, nejsou si tím jiní tak jistí. Například sám Novas považuje megaraptora za představitele nové samostatné větve dravých srpodrápých dinosaurů, kteří se vyvinuli na jižní polokouli nezávisle na ostatních. Poukazuje přitom na odlišnost stavby přední končetiny. Její analýza také dokazuje, že nemohlo jít ani o gigantického troodontida, i když tato skupina byla rovněž vybavena srpovitým drápem na druhém prstě zadní končetiny.
Novas připomíná i skutečnost, že všichni známí dromaeosauridi pocházejí ze severních kontinentů, Asie a Severní Ameriky, tedy z pevnin dávné Laurasie, zatímco megaraptor byl nalezen v Jižní Americe, vzniklé po rozpadu mohutného kontinentu Gondwany.
Před 90 miliony let, v době, kdy megaraptor žil, byla již původní prapevnina Pangea dávno rozdělena na obě výše zmíněné části a vývoj živočišných druhů na nich probíhal samostatně. Podle tohoto názoru nelze megaraptora zařadit mezi dromaesauridy, měl však s touto skupinou společného předka.
Je zajímavé, že jediný obrovský dráp, podobný drápu megaraptora, byl nalezen i na jihoaustralské lokalitě Dinosaur Cove nedaleko Melbourne. Stáří těchto vrstev je zhruba 100 milionů let, což s dobou výskytu megaraptora v Jižní Americe koresponduje. I Austrálie byla tehdy součástí Gondwany, stejně jako Jižní Amerika, Afrika a Indie.
Země obrů
Známý argentinský paleontolog Rodolfo Coria, objevitel giganotosaura, největšího dosud popsaného dravého dinosaura, k tomu říká: „Velká část jihoamerických dinosaurů z období počátku svrchní křídy před 90 – 100 miliony let jsou gigantické formy, největší, které se kdy v jednotlivých čeledích na naší planetě vyskytovaly. Jsou posledními vývojovými stadii starších typů, rozšířených v době jurské po celém světě, které přežily dalších 50 milionů let až do počátku svrchní křídy. Jižní Amerika se stala jejich posledním útočištěm.“ Coria ví dobře, o čem mluví. V Patagonii žil v té době argentinosaurus, největší známý dinosaurus všech dob, giganotosaurus, největší popsaný dravý dinosaurus, i jeho nedávno objevení ještě o něco větší draví bratranci, kteří teprve na zveřejnění svého popisu a tím i pojmenování čekají. Mezi tyto dříve netušené, jinde se nevyskytující obry patří i srpodrápý megaraptor, pro jehož smečky nebyla žádná kořist dosti velká na to, aby se na ni neodvážily zaútočit.
A pokud jde o přesné systematické zařazení megaraptora? Fernando Novas se vrátil do Patagonie a v současné době pátrá po dalších fosíliích tohoto zlověstného démona světa dinosaurů. Možná, že právě v tomto okamžiku slaví úspěch.
Původ neobvyklého jména
Jméno Megaraptor namunhuaiquii je hybridem, vytvořeným ze složek, pocházejících ze tří různých jazyků. První část rodového jména mega je převzato z řečtiny a značí nadměrně velký, obrovitý. Raptor má svůj původ v latině, kde značí lupič, přeneseně i dravec. Stejný význam má toto slovo i v angličtině. Druhové jméno podléhá současné módě užívat k označení nových druhů dinosaurů pro normálního člověka většinou nezapamatovatelná jména převzatá z místních jazyků. V jazyce patagonských indiánů kmene Mapuče značí namun chodidlo a huaiqui kopí. Pokud bychom chtěli vědecké jméno megaraptora volně přeložit do češtiny, znělo by hodně kostrbatě. Asi něco jako obrovitý dravec s chodidlem přeměněným v kopí. Oním kopím je míněn čtyřiceticentimetrový srpovitě zahnutý dráp. Megaraptor však není jediným dravým dinosaurem, označeným indiánským jménem. Proslýchá se, že se v názvu dosud nepojmenovaného dravce z Patagonie, ještě o něco většího než giganotosaurus, na jehož popisu pracují kanadský paleontolog Phil Currie a jeho argentinský kolega Rodolfo Coria, objeví jméno místního indiánského boha či démona. Zřejmě oprávněně. Tento dinosaurus převezme totiž štafetu největšího dravého dinosaura všech dob.
Problémy s rekonstrukcí
První rekonstrukce magaraptora, publikované krátce po jeho objevení, vycházely z klasické představy dravého dinosaura s holou kůží. Ačkoliv některé z nich byly velmi působivé, jsou dnes již nepoužitelné. Nálezy z čínské provincie Liaoning potvrdily, že dromaeosauridi byli opeření, stejně jako jim blízce příbuzní troodontidi, tyrannosauridi a ostatní draví dinosauři. Objev prvního z autorů tohoto článku prokázal, že teropodi byli opeření již na počátku doby jurské před 200 miliony let. Nelze pochybovat o tom, že i tělo megaraptora bylo pokryto peřím. Jde jen o to, jakým. Až do objevu fosílie s jeho zachovaným otiskem zde mají umělci celkem volné pole působnosti. Konečně o tom svědčí i vzájemně se dosti lišící rekonstrukce megaraptora.
Záhadné pařáty
S objevem obrovitého srpodrápého megaraptora i toho, že jeho přední končetiny vykazují odlišnou stavbu od končetin známých dromaeosauridů, se znovu otevřela čtyřicet let stará záhada systematické příslušnosti gigantického teropoda pojmenovaného Deinocheirus mirificus, jehož pozůstatky nalezla polsko-mongolská expedice v roce 1965 ve svrchnokřídových vrstvách v poušti Gobi. Jediné, co je z něho známo, jsou 2,7 m dlouhé téměř kompletní přední končetiny s obrovskými zahnutými drápy. Někteří paleontologové poukázali na určitou podobnost s pštrosovitými dinosaury ornithomimidy. Mohutné, silně zakřivené drápy deinocheira však tomuto závěru neodpovídají. Autoři tohoto článku často o této hádance diskutují, v názoru se však neshodují. První se domnívá, že půjde nejspíše o nějakého gigantického therizinosaurida, druhý zastává názor, že by mohlo jít o srpodrápého predátora stavbou těla podobného deinonychovi. Objev megaraptora jej v tom utvrdil. Sám Novas prohlásil, že se srpovitý gigantický dráp zadních končetin mohl vyvinout na základě vývoje, vedoucího ke sblížení několika skupin podobným způsobem lovících dravých dinosaurů. Oba autoři tohoto článku se mezi sebou vsadili o láhev výborného tokajského, výsledek sázky je však dosud ukryt kdesi v písku pouště Gobi.
Krvelačné příbuzenstvo
Každý si jistě dobře pamatuje obávané velociraptory z filmu Jurský park (správné jméno dravce z filmu mělo znít deinonychus, skuteční velociraptoři byli sotva poloviční). Patřili mezi dromaeosauridy, velmi rozrůzněnou a tvárnou čeleď, kam náležel např. i tvarově značně odlišný čtyřkřídlý Microraptor gui. Byli to zřejmě právě dromaeosauridi, mezi nimiž se vyvinuly i létavé formy, nazývané ptáci. Deinonychus antirrhopus dosahoval délky asi 3,5 metru a byl přibližně tak vysoký jako člověk. Měl dlouhou nízkou lebku s tlamou plnou ostrých zubů, jeho štíhlé tělo prozrazovalo rychlého a mrštného dravce. Kostra pánevní oblasti i zadních končetin napovídá, že byl vynikajícím skokanem. Lovil v početných smečkách. Jeho nejstrašnější zbraní byl obrovský srpovitě zakřivený ostrý dráp na druhém prstě zadních nohou, kterým při útoku doslova páral svou kořist. Vyskočil své kořisti na záda, kde se dobře udržel díky dlouhým ostrým drápům předních končetin, a obrovským srpovitým drápem zadních nohou jí způsoboval hluboké rány. Při běhu byl prst se srpovitým drápem zdvižen vzhůru, aby se nepoškodil. Na lokalitě v Montaně byly nalezeny téměř kompletní kostry pěti deinonychů společně s kostrou tenontosaura.
V roce 1991 byl ve spodnokřídových vrstvách v Utahu objeven ještě výrazně větší srpodrápý dravec této skupiny, Utahraptor ostrommaysorum. Objev tohoto pětimetrového predátora vzbudil hotovou senzaci. „Pro tyranosaura bylo štěstím, že se na Zemi objevil až o několik desítek milionů let později,“ psali renomovaní paleontologové, „proti smečce těchto srpodrápých ďáblů by neměl naději.“ Nikdo v té době netušil, že o pouhých pět let později bude nalezen srpodrápý démon dvakrát tak velký.