Vosička druhu Ampulex compressa si dělá ze švábů poslušné služebníky pro své potomky. Na počátku letošního roku izraelští neurologové z Ben-Gurion University v Beer-Sheva odhalili, co všechno dovedou se šváby provádět.
Paraziti patří mezi nejvynalézavější skupiny organismů. Nezřídka svými hostiteli dokážou obratně manipulovat tak, aby plnili přesně jejich zvrhlá přání. Vosičky druhu Ampulex compressa zacházejí ve svém umění tak daleko, že by se snadno mohly stát inspirací pro klasické hororové filmy konce minulého století.
S přesností neurochirurga…
Jakmile začne mít samička vosičky pocit, že je ten správný čas na potomky a odbude si vše potřebné s vyvoleným samečkem, vyhlédne si svou oběť mezi americkými šváby. Při nejbližší vhodné příležitosti jí hbitě vpíchne do hrudi své žihadlo a na chvilku se uklidí do bezpečí. Přece jen, takový šváb má řádně svalnaté nohy, a kdyby se razantně ohradil, nemuselo by to být pro vosičku zrovna bezpečné. Jakmile začne paralyzující jed na švába účinkovat, vosička se vrátí, aby mohla v klidu dokonat své zákeřné dílo.
Znovu použije svou bodnou zbraň, ale tentokrát s mnohem větší rozvahou a přesností než poprvé. Nehodlá totiž švába usmrtit ani paralyzovat, ale potřebuje z něj udělat nemyslícího otroka. Žihadlo vosičky je totiž po celé délce vybaveno smyslovými orgány, a tak jej může opatrně zasunout své oběti do hlavy a přesně najít cíl svého útoku. Když „nahmatá“ ten správný shluk nervových buněk (ganglium), který kromě jiného zodpovídá za funkci útěkového reflexu, vstřikne do něj jedovatý koktejl z dopaminu a bílkovinných toxinů.
Dopamin je látka, která hraje klíčovou roli při přenosu nervových vzruchů i u člověka (jeho nedostatek v gangliích např. souvisí se vznikem Parkinsonovy nemoci). Bílkovinné toxiny zas kromě přímého ovlivnění nervové aktivity, zpomalují výrobu energie nutné pro „provoz“, v tomto případě svalů předních končetin švába.
Poddajný služebník
Šváb se vosičce za chirurgický výkon odvděčí netečnou poddajností. Hýbat se sice může, ale jelikož vlastní vůlí (otázka je, jestli mu v tuto chvíli něco podobného ještě zbývá) nedokáže své končetiny přesně ovládat, ty samovolně cupitají ve směru, ve kterém je jim kladen nejmenší odpor. Ze švába se tak stane poddajný služebník.
Vosí otrokářce stačí švába uchopit za jedno z tykadel a pak si ho odvést jako pejska na vodítku do svého doupěte. Aby se náhodou cestou nezmohl na nějaký odpor, prokládá vosička procházku pouštěním žilou. Prostě švábovi upíjí z tykadel hemolymfu, hmyzí obdobu krve. Jakmile má bezmocného švába doma v teple, ucpe jeho novopečená majitelka vchod, aby ji při rodinných povinnostech nikdo nerušil.
Živá spižírna
Vosička svou oběť otočí na záda a na břišní stranu těla mu naklade vajíčko. Vylíhlá larva to pak nemá nikam daleko, spokojeně si zaleze do matčina otroka a 8 dní si z něj dělá pohodlné doupě a spižírnu v jednom.
Jed, který vosička vstříkla švábovi do hlavy, nemá za následek pouze ztrátu vlády nad vlastním pohybem, ale zároveň zpomaluje metabolismus. Oběť tedy přichází pouze o velmi málo vody, potřebuje minimum kyslíku a bez potravy se obejde i několik týdnů. Nic tedy tomu, aby šváb po celou dobu vývoje larvy žil. Okusování a přehrabovaní ve vlastních útrobách nevnímá! Osmý den se „hotový“ dospělec vosičky prokouše ven a zanechá svého hostitele jeho osudu.
Sebevražedné kobylky
Na konci loňského roku francouzští zoologové z Institut de Reseserche pour le Developpement v Montpellier zčásti odhalili praktiky parazitického strunovce druhu Spinochordodes tellini. Ten dokáže donutit svého nedobrovolného hostitele, kobylku dubovou, ke skoku do vody i přesto, že za běžných okolností nemá ke koupání žádný důvod a vodě se raději vyhýbá.
Pohnutky manipulátora v jejich útrobách jsou zcela zřejmé. Dospělci se ve vodě cítí jako doma, a tak se těsně před koncem bezstarostného mládí nechají svým hostitelem dopravit až do příhodného prostředí. Pak už stačí jen své útlé tělo, jež délkou trojnásobně přesahuje kobylku, vysoukat z tonoucího hmyzu a jít si hledat sexuálního partnera.
Porovnáním mozkového nervového ganglia zdravé kobylky a kobylky s dospívajícím strunatcem v těle vědci zjistili, že parazit dokáže metabolismus svého hostitele přesvědčit k tomu, aby produkoval bílkoviny ovlivňující nervovou činnost. Kromě jiného mezi nimi objevili i proteiny zodpovědné za vnímání zemské gravitace. Kobylka pomatená nestandardními poměry ve vlastním mozku se patrně snaží dosáhnout co nejníže položeného místa, což ji dříve či později dovede až k nějaké vodní nádrži.
