Želvušky jsou nenápadní tvorové, kteří dosahují velikosti maximálně 1 mm. Systematičtí zoologové jim přiřkli pozici někde mezi kroužkovci (například žížaly) a členovci (kmen, do něhož spadá většina mnohonohé havěti jako pavouci, korýši nebo hmyz). Nicméně jejich schopnosti přežití by jim mohl závidět jakýkoli mnohem vyspělejší živočich.
V nepříznivých podmínkách se totiž dokáží odvodnit a „zapouzdřit“, kdy sice příliš nehýří aktivitou, na druhou stranu s nimi nehne téměř nic. Ne nadarmo se tomuto stavu říká anabióza (což by se dalo přeložit jako bezživotí). Na vše připravenou želvušku můžete vařit, ponořit na osm hodin do tekutého hélia nebo ji zkusit podusit ve vakuu. Nevadí jí dokonce ani radiace o hodnotě 570 000 radů (člověk vydrží kolem 500 radů). Přežije mráz až do –270 oC a horko do 120 oC. V anabióze dokáže dokonce přečkat velmi dlouho. Je znám případ, kdy želvuška přežila v suchém mechu 120 let a po jeho navlhčení se měla čile k světu.
Na snímku je při pětisenásobném zvětšení zachycen druh Echiniscus, který žije v mělkých vodách, ať už u mořského pobřeží nebo ve sladkovodních nádržích po celém světě. Z obrázku je dobře patrné, že mají tělo rozděleno na hlavový článek a dalších pět tělních segmentů.
