Leydenská láhev je první záměrně konstruovaný kondenzátor, který především v 18. století sloužil k raným experimentům s elektřinou.

Je to vlastně skleněná nádoba, jejíž vnější i vnitřní povrch je polepen vodivým materiálem. Sklo nádoby slouží jako dielektrikum, které obě vrstvy vodivého materiálu odděluje. Z vnitřního polepu vede hrdlem láhve ven vodič, zakončený kovovou koulí. Leydenské lahve se obvykle nabíjely indukční elektřinou. Název získala láhev podle Univerzity v Leidenu, (Nizozemí), kde s ní v roce 1746 experimentoval Pieter van Musschenbroek. Nezávisle ji ale objevil již o rok dříve německý fyzik Ewald Jürgen Georg von Kleist.

Co budete potřebovat:

zavařovací sklenici s víčkem
pruh alobalu 8 x 60 cm
korkový špunt
silnější měděný drát
kousek tenkého měděného drátu
vosk

1) Vezměte si zavařovací sklenici a její vnitřek natřete voskem.
2) Zahřejte sklenici, dokud vosk nezměkne.
3) Pruh alobalu pak hladce natlačte okolo vnitřku sklenice, pozor na vzduchové bubliny! Alobal by měl dosahovat ode dna do dvou třetin výšky sklenice. Ztvrdlý vosk pak drží alobal těsně na stěnách sklenice.
4) Stejným způsobem polepte i vnější stěnu sklenice.
5) Ve víčku vyřízněte uprostřed otvor tak, aby bylo možné do něj zasunout korkový špunt. Do korku udělejte díru pro silnější měděný drát.
6) K jednomu konci silného drátu přiletujte malý kousek tenčího měděného drátu. Druhý konec tyčky zahlaďte pilníkem.
7) Dírou ve víčku prostrčte drát, část z něj musí z láhve vyčnívat. Tenčí drát zahněte na spodním konci tak, aby se dotýkal fólie uvnitř láhve, když je zavřená víčkem. Z obyčejné zavařovačky se tak stala Leydenská láhev.

Pokud se Leydenská láhev připojí na indukční elektřinu, každou fólii k jednomu nenabitému drátu, tak se úplně změní charakter jiskřivého vybíjení. Místo stabilního tenkého modravého jiskření lze spatřit řadu velmi jasných jisker, jejichž frekvence bude záviset na délce mezery, kterou musí přeskočit. Láhev napojená na indukční elektřinu bude absorbovat náboj tak dlouho, dokud se ho nenashromáždí tolik, aby mohl přeskočil mezeru nebo v případě, že je mezera moc velká, se probil jinudy. Čím kratší je mezera, tím kratší dobu máte na nabití láhve, než dojde k jiskřivému vybití. To vede k tomu, že jiskry přeskakují v rychlejší posloupnosti, ale nejsou tak jasné.