Diplomacie je od svého vzniku především nástrojem výkonu státní moci v oblasti zahraniční politiky. Z obsahu knížek, filmů i jiných děl by se dalo soudit, že diplomat je jakousi směsici bohatého elegána, intrikána a špióna. Skutečnost bývá dosti odlišná…
Agrément (z francouzštiny: agréation = schválení, souhlas) – formální souhlas hlavy přijímacího (hostitelského) státu s osobou navrženou do funkce diplomatického zástupce vysílajícího státu. Agrément je nutné vyžádat pro dvě nejvyšší kategorie diplomatických zástupců, velvyslance či vyslance. Bez oficiálního souhlasu se navržená osoba nemůže ujmout funkce.
Briefing (angl.výslovnost: brífink) – krátká informativní schůzka, jejímž účelem je rychlá výměna stručných základních informací. Může jít i o předání informací z nějakého jednání (tehdy se též používá označení „debriefing“).
Casus foederis (latinská výslovnost: kazus federis) – důvod ke spojenectví. Tak se označuje situace, která zavazuje stát vstoupit do války na straně spojence. Pokud nejsou podmínky takového spojenectví definovány dostatečně přesně, může to vést až ke snaze některé ze smluvních stran vyhnout se splnění závazku.
Česká centra – příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR. Její kanceláře v zahraničí nejsou součástí zastupitelských úřadů, nemají diplomatický status. Zřizují se hlavně v metropolích Evropy. Jsou však i v některých hlavních městech mimoevropských zemí, pokud je tam silná krajanská komunita (např. USA), kde je výrazný zájem o českou kulturu nebo kde má stát zájem ji co nejvíce propagovat.
Dementi (franc. i anglicky – dementi = popření) – oficiální popření pravdivosti nějaké informace, odmítnutí tvrzení. Forma bývá různá: ústní či tiskové prohlášení, písemný dokument (dopis, nóta ) či deklarace (prohlášení, které nemá závazný charakter, ale může mít důležitý politický obsah).
Etiketa (franc. étiquette, výslovnosnost: etyket) – pravidla zdvořilého a slušného chování, zahrnujícího i způsoby vhodného oblékání podle příležitosti (někdy chybně zaměňováno s protokolem – viz). Pravidla etikety nemusejí být vždy shodná s protokolárními, která mají přednost. Například se podle nich s velvyslancem nejdříve zdraví jiný velvyslanec, nikoli nejprve jeho manželka, jak by odpovídalo běžné etiketě.
Formální oslovení – v případě velvyslance (vysokého komisaře) se užívá slovní spojení Vaše Excelence. Takové titulování původně náleželo pouze velvyslancům panovníků, ovšem ve 20. století se stalo obvyklým titulem i pro velvyslance republik. Excelence se v mezinárodním kontextu běžně používá i jako oslovení hlav států, premiérů, předsedů parlamentů a ministrů.
Generální konzulát – zastupitelský úřad, který vede generální konzul. Se souhlasem hostitelské země zastupuje stát jen ve vymezeném regionu – konzulárním obvodu. V téže zemi obvykle vedle něj navíc působí velvyslanectví či další generální konzulát. Hlavní činností generálního konzulátu jsou konzulární, obchodně-ekonomické, školské, krajanské a další záležitosti (pomáhá například v případě potřeby rekreantům – občanům své země).
Honorární konzul – nositel čestného titulu a vedoucí honorárního konzulárního úřadu bývá obvykle občanem země, ve které v této funkci působí. Může však být též občanem země, kterou zastupuje, ale přitom dlouhodobě žije v zemi působnosti. Jeho úkolem je spolupracovat se zastupitelským úřadem (viz), kterému je podřízen. Občanům své země (země působnosti) poskytuje základní informace o možnostech a podmínkách v jím zastupovaném státě. Může též vydávat vízové formuláře a po vyplnění je zasílat na konzulární úsek zastupitelského úřadu. Důležitým úkolem je poskytovat informace, popř. i jinou pomoc, občanům země, kterou zastupuje. Nyní má ČR v různých částech světa cca 130 honorárních konzulů.
Chargé d’affaires (franc. výslovnost: šáržé dafér) – diplomatický zástupce pověřený u ministra zahraničních věcí (nikoli u hlavy státu). Dočasný zástupce vedoucího zastupitelského úřadu, diplomatický zástupce nejnižší hodnosti. Podle současné praxe se většinou jedná o prozatímního zástupce vedoucího diplomatické mise (chargé d’affaires ad interim).
Imunita diplomatická – ochrana, vynětí z působnosti některých právních norem přijímajícího státu. Mezinárodní právo ji přiznává diplomatickým, stálým a zvláštním misím, jakož i mezinárodním organizacím (pokud mají diplomatický status). Imunita se vztahuje na diplomaty a jejich rodinné příslušníky. Obvykle zahrnuje i vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce. V některých zemích to však neplatí v případě závažných trestných činů či dopravních přestupků.
Jazyk diplomatický – formalizovaný jazyk diplomatických dokumentů i ustálený způsob vyjadřování, který se užívá při oficiálních nebo formálních příležitostech. Je to velice důležité, protože cílem je zabránit takové interpretaci řečeného, která by mohla vést k nedorozumění, v nejhorším dokonce být chápána jako provokace. Proto se hojně používá opisování, eufemismů, vyhýbání se jednoznačným či hovorovým obratům.
Termín „diplomatický jazyk“ se dále používá jako označení pro řeč, ve kterém se běžně vedou diplomatická jednání a korespondence.
Kyvadlová diplomacie– označení pro metodu, kterou využívají zejména diplomaté USA. Princip: Vybraný diplomat ze třetí země opakovaně cestuje mezi dvěma místy (třeba hlavními městy zemí) ve snaze zprostředkovat urovnání složitého problému mezi nimi. Výhodou je, že se nemusí organizovat setkání obou delegací. Strany, které jsou ve sporu, mají čas v klidu analyzovat návrhy protistrany a přijímat politická rozhodnutí až na nejvyšší úrovni.
Listina diplomatická – oficiální abecední soupis velvyslanectví, konzulárních úřadů a zastoupení mezinárodních organizací. U každé diplomatické mise je uveden jmenný seznam diplomatů (hierarchicky podle funkce, kterou zastávají) akreditovaných v dané zemi, rezidentních (pokud se sídlo mise nachází v hlavním městě země akreditace) i nerezidentních s uvedením jejich funkce a data příjezdu do země nebo nástupu do funkce.
Minutovník – dokument (obyčejně v podobě malé brožurky) který detailně (na minuty) popisuje, jaký bude průběh návštěvy vysokého státního představitele a doprovázející delegace. Obsahuje detailní místní i časové údaje, rozsazení do aut, uvádí, kdo a v jakém pořadí bude u jednacího stolu, jaký typ oblečení je předepsán nebo je vhodný pro tu kterou příležitost, kdo komu bude předávat dary. Nechybějí ani jména, telefonní čísla a čísla pokojů členů delegace.
Náhradní cestovní doklad (NCD) – dokument, který může občanovi v zahraničí vydat příslušný zastupitelský úřad v důsledku ztráty, krádeže či zničení cestovního pasu. NCD slouží pouze k návratu do domovské země a to nejkratší možnou cestou a v nejkratším možném termínu. Nelze ho tedy používat k dalším cestám či v pokračování původně nastoupené cesty.
Odvolání velvyslance – může být dočasné či trvalé. V prvním případě jde o velmi dramatický krok v diplomatických vztazích, který se objevuje za výjimečných a složitých okolností ve vztazích mezi oběma státy. Neznamená však přerušení diplomatických styků, ale je silným signálem přijímacímu státu, že ve vztazích mezi zeměmi došlo k nějaké krizi, které se nepodařilo předejít či ji vyřešit jiným způsobem. Pokud jde o trvalé odvolání, je spojeno s ukončením funkčního období velvyslance.
Protokol diplomatický – psaná i nepsaná pravidla zdvořilosti a formalizované způsoby jednání mezi diplomatickými zástupci jednotlivých zemí, jakož i mezi nimi a orgány přijímacího státu.Týká si rovněž vhodné formy oslovení, způsobu oblékání, podoby pozvánek, vizitek, kritérií pro výběr zvaných podle charakteru příležitosti. Za neformálního reprezentanta diplomatického sboru v protokolárních záležitostech je považován doyen (franc. Výsl: doajen = stařešina), služebně nejstarší diplomatický zástupce nejvyšší třídy.
Recepce – oficiální přijetí (zpravidla) většího počtu hostů, doprovázené pohoštěním (studená a teplá jídla, nápoje, káva, dezert). Pořádá se obyčejně na oslavu státního svátku či jiné významné události nebo na počest významné návštěvy. Může se konat v době oběda nebo večeře. Podobný recepci, ale s méně formálním průběhem, je raut.
Schengenský prostor – označení časti Evropské unie, ve které mohou osoby překračovat hranice státu, aniž by musely procházet pasovou a celní kontrolou.
Špionáž –vhodnější je anglický výraz „intelligence“ pro sběr a vyhodnocování. Jde o získávání informací ze zdrojů tzv. otevřených, důvěrných , ale i tajných, a to jak legálními prostředky a způsoby, tak bez vědomí (často proti vůli) objektu zájmu. Mnoho lidí, kteří tuto činnost v cizině vykonávají, se skrývá pod diplomatickými hodnostmi. Běžná je neskrývaná přítomnost odborníků, vojenských přidělenců.
Tichá (tajná) diplomacie – diskrétně vedená diplomatická jednání mezi dvěma stranami či ze strany zprostředkovatelského státu, který se snaží napomoci vyřešení nějakého problému. Důležité je, aby se o jednání (zatím) nedozvěděla média a veřejnost.
Ultimatum – prohlášení vlády jedné země vůči vládě jiné země, ve kterém se otevřeně hrozí akcí (zpravidla vojenskou), pokud oslovená strana nesplní jmenovitě uvedené podmínky, např. neustoupí od určitého jednání.
Vízum – časově omezený dokument (často v podobě razítka či nalepovacího štítku), který stát vystavuje do cestovního pasu jako doklad souhlasu se vstupem na své území.
Zastupitelský úřad (ZÚ)– oficiální reprezentace státu na území druhého státu. Zpravidla se rozlišují ZÚ diplomatické a konzulární. V současnosti většinou diplomatický ZÚ (velvyslanectví) vykonává i konzulární agendu. Mezi ústředím a diplomatickými misemi se písemnosti i jiné zásilky přepravují tzv. diplomatickými zavazadly (kurýrní pytel). Na ně se vztahuje diplomatická imunita, takže nikdo nepovolaný je nesmí zadržovat či dokonce otevírat.
Žaket – pánský šosatý kabát s okrouhle zastřiženými přednicemi. K oblečení náleží i tmavé proužkované kalhoty bez manžet a vesta. Představuje jeden z druhů oblečení, které bývá často předepsáno na pozvánkách na různé diplomatické společenské akce.
Více se dozvíte:
Václav Hubinger, Encyklopedie diplomacie, Libri, 2006
Ivan Brož, Diplomaté, Epocha, 2004
