Dějištěm prvního veřejného filmového promítání se 28. 12. 1895 stala pařížská kavárna Grand Café. Továrníci bratři Lumiérové – Auguste (1862 – 1954) a Louis- Jean (1864 – 1948) – připravili užaslým divákům životní zážitek v podobě 10 asi minutových záběrů. Z původní atrakce se postupně stávala běžná záležitost. Ve filmové tvorbě se toho dost změnilo, četné principy však zůstávají.
Ateliér filmový – prostor, kde se ve filmových dekoracích pro vytvoření autenticity zkoušejí a natáčejí jednotlivé scény. První filmový ateliér (tzv. Černou Máry) navrhl v roce 1892 v USA William Dickson. Celé studio se pomocí převodů natáčelo po kruhové kolejnici kolem svislé osy malým jevištěm směrem ke slunci.
Barrandov – „český Hollywood“. Na vyvýšeném pahorku nad Vltavou, asi 7 km jižně od centra Prahy, vzniklo v letech 1931 – 1932 století filmové město. Na celkové ploše 600 000 m2 byly moderní filmové ateliéry (největší 2000 m2), triková hala, laboratoře, střižny, šatny, maskérny, sklady, později i dabingové studio… Původně zde vládl AB- Film, za německé okupace Pragfilm, po válce Filmové studio Barrandov, později Barrandov Studio.
Crazy – komedie – bláznivá veselohra, v zásadě společenský veselý příběh z reálného prostředí i s reálnou zápletkou. Normální lidé se však dostávají v průběhu děje do situace, která je vyvádí z běžných kolejí, až se to jeví jako něco nenormálního.
Čas filmový – časový úsek, ve kterém proběhne děj filmu. Většinou se nekryje s časem reálným, ve kterém by se odehrál příběh ve skutečnosti. Proto film využívá časových zkratek, tzv. skoků, retrospektiv.
Dějiny zachycení pohybu
Jako první zaznamenal na fotografiích pohyb lidí i zvířat britský fotograf Eadweard Muybridge v letech 1877 – 1878. Použil k tomu soustavu 12 (později 24) fotoaparátů (nejprve zachytil ve 4 fázích cválajícího koně).
První přístroj na pohyblivé obrázky předváděl roku 1893 v Chicagu Thomas A. Edison. V kinetoskopu divák viděl kukátkem černobílý film na kotouči. Délka představení byla pouhých 90 sekund.
Vůbec první film na světě natočil a promítal kamerou vlastní výroby (patentovanou v Anglii roku 1888) Francouz Louis Aimée Augustin Le Prince. Přesto filmoví historici za počátek filmové éry určili až první veřejné promítání bratrů Lumiérových. Jejich kinematograf spojoval do jednoho přístroje natáčecí kameru i projektor.
Efekt filmový – zásah, kterým se dosahuje určitého plánovaného výrazu filmového obrazu a zvuku, což má zvýšit působení filmu na diváka. Efekty mohou být zvukové, světelné, trikové, barevné, pyrotechnické (mlha, kouř, oheň, výbuch)…
Fundus – přenosný inventář filmového studia: dekorace, kostýmy, různé rekvizity a jiné potřeby, ze kterých se rychle vytvoří potřebná scéna.
Gradace obrazu – označení rozsahu tónů filmového obrazu od černých až po bílé body. Výjimkou není až 100 tónů šedi. Gradace byla zásadní pro černobílé filmy. Technicky závisí na kvalitě filmového materiálu (vysoce citlivý materiál má nízkou gradaci), osvětlení, rozsahu jasů na předmětu, prostředí snímání voda, sníh, déšť, kouř aj.
Herectví filmové – samostatný obor hereckého umění, v mnoha směrech odlišný od divadelního. Základním rozdílem je, že herec na jevišti je v přímém kontaktu s diváky, zatímco na filmovém plátně se k němu dostává zprostředkovaně – jako „hercův stín“.
Chronologie vývojových etap filmu
První klasický film natočil v Hollywoodu roku 1910 D.W. Griffith pod titulem „Ve staré Kalifornii“.
Zvuk (nikoli mluvu) jako první využil německý film „Der Brandstifer“ („Žhář“) z roku 1922.
Poprvé filmové dílo promluvilo v roce 1927 v hollywoodskému snímku „Jazzový zpěvák“ a historicky první slova byla: „Ještě jste nic neslyšeli!“
Barevný celovečerní film „Jarmark marnosti“ zahájil novou éru roku 1935.
Primát v kresleném filmovém dílu má Francouz Emile Cohl, který v letech 1908 – 1918 natočil přes 200 krátkých animovaných filmů.
Kreslenému výtvoru poprvé dodal zvuk Walt Disney roku 1928 ve filmu „Mickey.kormidelníkem“.
IMAX – nejmodernější filmová technologie, která umožňuje projekci dvojrozměrných i trojrozměrných velkoformátových filmů. Nyní je v 35 zemích na 250 kin IMAX – v ČR (Praha) působí od roku 2003. Díky 3D efektu, kdy divák přes speciální brýle vnímá obraz trojrozměrně, si odnáší nádherné zážitky, zejména z přírodovědných snímků (více www.imaxpraha.cz).
Jeřáb kamerový – mechanické pojízdné zařízení, které umožňuje všestranné pohyby filmové kamery při natáčení filmových záběrů z nadhledu.
Kamera filmová (obrazová, kinematografická) – základní přístroj ve filmové výrobě. Principem činnosti klasické kamery je to, že rychlosti 24 snímků za vteřinu postupně zaznamenává na obrazová políčka filmu pohyb v natáčeném záběru (snímání jeho jednotlivých fází). Optická část vytváří obraz na filmovém políčku a umožňuje jeho úpravu (zaostřování) a kontrolu (hledák). Část mechanická (nebo elektromechanická) zajišťuje posuv filmového pásu a umožňuje jeho expozici.
Dnes se hojně používá pomocný videozáznam. Nejen u nejmodernější technologie 3D se osvědčují kamery digitální, které umožňují okamžité prohlížení natočených záběrů.
Laboratoř filmová – podnik zpracovávající kinematografické filmy a zhotovující filmové kopie. Podle převažující pracovní náplně existuje laboratoř denních prací (často tvořící jeden celek s filmovým studiem) a samostatná laboratoř distribučních kopií.
Maska herecká – souhrn pomůcek a úprav hercova zevnějšku, zejména obličeje, rukou a vlasových partií pomocí různých doplňků a líčidel. Návrh masky definitivně schvaluje režisér za spoluúčasti kameramana a výtvarníka kostýmů (popř. i herce).
Natáčení filmu – souhrn činností spojených s příjmem a záznamem obrazové i zvukové složky filmového díla. Zahrnuje herecké akce odehrávající se v ateliéru (interiér) či exteriéru (vnější prostředí), osvětlení svítidly a snímané filmovou kamerou.
Oscar – nejprestižnější světové filmové ocenění. Pojmenování vzniklo podle toho, že knihovník Americké filmové akademie, která tyto ceny uděluje, viděl roku 1931 hlavní cenu a udiveně zvolal: „Vypadá přesně jako můj strýček Oskar“. Pojmenování sošce už zůstalo.
Promítání (projekce) – odvozeno od latinského slovního základu proicere=vrhat dopředu a promittere = pouštět vpřed. Projektor pomocí světelného paprsku vrhá na projekční plátno obraz z filmového pásu.
Režisér – tvůrčí pracovník pověřený vytvořením filmového díla. Režijní práce zahrnuje tři hlavní etapy: přípravu (včetně spolupráce na scénáři, sestavení výrobního štábu, výběr herců), vlastní natáčení a dokončovací práce (čistý sestřih, ozvučení apod.)
Scénář filmový literární – konečná fáze autorovy práce na filmu. Zaznamenává v definitivní formě vše, co lze ve filmu vnímat opticky i akusticky. Známe také jiné druhy scénářů – hlavní je režijní (technický), opatřený technicko-inscenačními poznámkami (technika snímání, počet záběrů ze kterých se složí jeden obraz i celý film aj.). Tradiční režijní scénář (kniha) má na levé straně každé strany zapsáno, co má divák v kině vidět, na pravé co má slyšet (vedle dialogů i zvuky, nástin hudby atd.).
Štáb výrobní – skupina tvůrčích, organizačních i technických pracovníků, kteří podle scénáře tvoří filmové dílo. Nejdůležitějšími osobami jsou režisér a vedoucí výrobního štábu, záleží však i na umění kameramana, architekta, maskéra, mistra zvuku, hudebního skladatele, posléze i střihače. Na vše bedlivě dohlíží producent, jenž výrobu financuje.
Trik filmový – speciální způsob kinematografického snímání nebo laboratorního zpracování. Může se využít i kombinace obou postupů. Cílem je vytvořit filmový obraz, který by byl při běžném způsobu natáčení finančně příliš nákladný , technicky obtížný či vůbec neuskutečnitelný. Vše začalo tzv. stop–trikem (přerušované natáčení), kdy se při dočasném zastavení kamery provede například záměna osob ve stejném prostředí. Moderní počítačová technika dokáže přímo trikové zázraky.
Úspěšná tvorba – pokud bereme v úvahu inflaci, byl obchodně nejúspěšnějším filmem „Jih proti Severu“ (1939). Následují „Titanic“ a „Harry Porter“ (2001).
Vedoucí výroby – přímý spolupracovník režiséra. Řídí samostatně výrobní štáb a organizuje výrobu filmu.
Western (v překladu „západní příběh“) – jedna z nejklasičtějších forem mezi žánry hraného filmu. Čerpá z pestrých dějin osídlování amerického Dalekého (Divokého) západu ve 2. třetině 19. století.
Zvuk synchronní – typ záznamu zvuku, při kterém se záznam a příjem zvuku provádějí současně se snímáním obrazu. (Protipólem je dodatečný synchron.)
Žárovka halogenová – plněná plynem s příměsí halových prvků. Ve srovnání s obyčejnou žárovkou má nejen menší velikost baňky, ale asi 2,5 větší účinnost. Používá se téměř ve všech moderních kinematografických svítidlech i amatérských projektorech.
