Před 150 lety se objevila první oficiální písemná zpráva o záhadném „sněžném muži“, bytosti žijící v Himálaji. Podle vyprávění domorodců ji tehdy zapsal britský cestovatel sir Joseph Hooker. Co na to dnešní věda?
Vášnivé diskuse badatelů na toto téma se datují od roku 1889. Tehdy anglický důstojník L. A. Wadel nalezl v himálajském sedle Tibetu otisky velké bosé nohy. Domorodí obyvatelé mu vzrušeně vysvětlovali, že patří velkým divokým chlupatým lidem, kteří žijí ve vysokých horách. Totéž roku 1891 sdělili dalšímu nálezci maxistop, Britovi W. Rockhillovi. Dobové dokumenty upřesňují, že „oba cestovatelé byli přesvědčeni, že domorodci jsou slabého ducha… a stopy přisuzovali medvědům…“
Na začátku byly stopy
V listopadu 1921 se objevilo první souvislé svědectví o přímém pozorování „sněžného muže“ (přezdívaného yetti) cestovatelem Williamem Knightem. Nejvíce otazníků vyvolávaly nalezené stopy. Jejich vůbec první fotografie pořídil roku 1937 při botanické expedici F. S. Smyth. Po návratu do Londýna předložil snímky a nákresy zoologům. Ti po určitých rozpacích prohlásili, že je zanechal kašmírský medvěd hnědý (Ursus arctos isabellinus).
Další stopy zvěčnil roku 1951 britský alpinista Eric Shipton v Himálaji ve výši 5450 m. Pro názornost, jak obrovské jsou, přiložil k otisku končetiny horolezecký cepín. Fotografie se tehdy objevily v novinách, které upřesňovaly: „Krok měřil 67 cm, šlépěje měly délku 31,25 cm, šířku 16,8 cm. Od lidských (délka asi 25–28 cm, šířka 8–11 cm) se podstatně lišily.“ Tři dny po Shiptonovi téměř na stejném místě nalezli nové stopy jiní horolezci.
Britský badatel Hugh Knight jel na koni tibetskou horskou dolinou, když za sebou zaslechl rachot padajícího kamení. Na strmém úbočí spatřil postavu na křivých nohou, podobnou gorile. „Dala se do běhu, chvíli pádila po čtyřech, chvílemi vzpřímeně. Člověk-zvíře byl dva metry vysoký, porostlá hustou srstí, chůze se podobala lidské… Tvor držel v ruce luk a šípy!“
Z očí do očí!
Ještě sugestivněji setkání se záhadným zjevem popisuje světoznámý horolezec Reinhold Messner. Setkali se na zcela opuštěném místě v Himálaji za měsíčního světla. „Nazlobeně pištěl, spíše funěl. Viděl jsem oči a zuby, ale ne tvary a barvy. Tyčil se hrozivě přede mnou, obličej je šedavý stín, tělo jen černý obrys. Měl srst na celém těle, stál na dvou krátkých nohou a paže mu sahaly téměř ke kolenům. Výšku jsem odhadl na dva metry.“
Nevěřící odborníci uvedli, že se nejspíše setkal s medvědem. Messner na základě pozdějších skutečností, kdy zvíře i vyfotografoval, dospěl koncem 20. století k závěru, že to byl tibetský medvěd.
Yetti útočí kamením
Někdy šla plachost podivných tvorů stranou. Cestovatel Jaroslav Mareš v knížce „Yetti“ uvádí případ, kdy v USA skupina „horských ďáblů“ útočila velkými kameny na vyděšené dřevorubce ukryté ve srubu. Tlupy yettiů podobně bombardovaly i horské kláštery v Tibetu.
Roku 1972 američtí horolezci měli nalézt tak zřetelné otisky chodidla, že z nich pořídili sádrové odlitky.
Nejnovějším lákadlem od roku 2006 jsou zprávy přicházející z malajského státu Johor. Místní obyvatelé se prý stále častěji setkávají s obrovskými chlupatými stvořeními podobnými člověku.
PRO
Ing. Jaroslav Mareš
cestovatel, kryptozoolog, spisovatel
Zatím se našly jen chlupy
Já jsem se zúčastnil několika expedic pátrajících po yettim a hovořil s domorodci, kteří takového tvora viděli. Skutečností je, že reálně existoval gigantický člověk Gigantopithecus blackii. Původně byl znám z Číny, nejnovější nálezy pocházejí z Vietnamu.
Nedávno našla expedice BBC v Sikkimu (stát v Indii) chlupy nějakého tvora. Britský specialista na rozbor DNA primátů prohlásil, že jednoznačně pocházejí z vyššího primáta, kterého však věda dosud nezná. Chlupy se přesně shodují s tím, co se našlo i v Číně, Malajsku a Severní Americe. Dalším důkazem, i když existuje mnoho falzifikátů, jsou stopy.
Jistý vědec a současně umělec vytváří pro světová muzea modely primátů. Tak vytvořil model Gigantopitheca, vysoký přes tři metry, samice jsou asi o polovinu menší. Při pohledu na model četní američtí veteráni z vietnamské války tvrdili, že se s takovým tvorem ve Vietnamu setkali. Říkali mu „bůvolí muž“ a prý dokázal chyceným vojákům speciální technikou odkroutit hlavu.
Na základě všech uvedených důkazů nelze prohlásit, že takový tvor prokazatelně existuje. K přesnému popisu potřebujeme mít typový exemplář anebo alespoň část, třeba lebku.
PROTI
Prof. MC Jaroslav Červenka, PhD.
světoznámý americký genetik českého původu
Jde pouze o přání!
Himálaj je dnes plná horolezců s kamerami a fotoaparáty, a přitom nikdo z nich yettiho nezachytil! Lidé mají velkou touhu věřit určitým mystériím. Vědci neradi slyší, že něco se dá poznat absolutně. Kdyby yetti existoval, už dávno bychom měli jeho fotografie či pozůstatky, a tak i jeho DNA.
Ano, známe snímky obřích stop ve sněhu. Když my uděláme stopu ve sněhu, sluneční paprsky ji časem roztáhnou a ona zmrzne. Vysokohorské prostředí, kde je málo kyslíku, ve většině případů působí negativně na činnost mozku. Při malém zasažení nastávají jen bolesti hlavy, při větším přicházejí halucinace, změna myšlení. Znám takto postiženého Korejce, jenž lezl po čtyřech stále nahoru nahoru, až zahynul.
Někdy se našla i kůže z hlavy, tedy skalp údajného yettiho, avšak důkladný rozbor dokázal, že pochází ze zvláštního druhu medvěda. Nevylučuji, že někde v ústraní žije izolovaná populace. Například ve vietnamských horách poblíž Kambodže vědci téměř každý rok objeví nový druh živočicha, který jsme dosud neznali. Netvrdím, že nefandím lidem, kteří si přejí, aby existoval i yetti. Věda má však přísná pravidla: Když není konkrétní důkaz, tak nic neexistuje, jde pouze o přání.
Jak to vidí 21. STOLETÍ
Informace o záhadných tvorech nepřicházejí jen z Himálaje, ale i jiných zapadlých vysokohorských míst Asie. V Číně ho nazývají žen-sju (člověk-medvěd) či jeren, v Mongolsku almas (člověk-zvíře). Po Pamíru by se měl prohánět golubjaban (divoký člověk), zalíbilo se mu i na Kavkaze. Severoameričtí indiáni ho pojmenovali saskatch (velká noha), což je totéž jako pojem Bigfoot, který se používá v USA a Kanadě. V Austrálli prý pobývá chlupáč yowie.
Slabým místem příznivců yettiho je absence fotografií, filmových záběrů či videozáznamu. Argumentace stopami se dá vyvrátit tvrzením, že může jít o zvířecí či lidské stopy, zkreslené (a zvětšené) tajícím sněhem. Pokud nejde o neznámého lidoopa, o jakého živočicha se může jednat?
Tady se různí vědci neshodnou. Někteří hovoří o velkém medvědovi, další o jeho kříženci s orangutanem. Nabízí se přežívající vývojová větev lidského rodu – neandertálci, prehistorická opice (např. Gigantopithecus) či vědě neznámý lidoop, ba i zdegenerovaní potomci dávno ztracené civilizace. Čínský historik prof. Chou Baj-Lu hovoří o zdivočelých potomcích zločinců, vypovězených z lidské společnosti.
Neexistují důkazy
Jak by se sněžní lidé, kteří se podle svědků vyskytují ojediněle, rozmnožovali? Paleobiolog prof. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc., z Geologického ústavu AV ČR 21. STOLETÍ vysvětil: „K tomu, aby se biologický druh mohl udržet, je zapotřebí populace s určitým minimálním počtem jedinců – bez ohledu na to, zda žijí pospolitě nebo jednotlivě. Dlouhodobé udržení populace yettiho tedy předpokládá minimálně desítky jedinců. Vzhledem k provozu, který v poslední době v oblasti jeho domnělého rozšíření panuje, je velmi nepravděpodobné, že by jeho pozorování nebyla doložena průkaznějším způsobem, než je tomu dodnes.“
Aktuální je také otázka, co by se s takovými lidoopy stalo po smrti? Dějištěm většiny údajných setkání s tajemným obrovitým tvorem v různých koutech světa byla málo přístupná místa velehor. Jsou nejméně probádanou částí zemského povrchu. Nelze tedy černobíle zavrhnout, že se tam nemůže objevit neznámý živočich.
Více se dozvíte:
R.Messner: Yetti – legenda, nebo skutečnost?, Mladá fronta, 1999
J. Mareš: Yetti, Anomal, 1991
Marné pátrání
Lidé se však nespoléhali jen na náhodná setkání. Roku 1960 se uskutečnila velká pátrací expedice, kterou vedl slavný Novozélaňdan sir Edmund Hillary, první pokořitel Mount Everesu (8848 m). Expedice plná odborníků však nesplnila očekávání. Členové sice koupili kůži údajného yettiho, ale pak zjistili, že je medvědí.
Neslavně skončilo i světové turné s údajným skalpem yettiho, vypůjčeným v klášteře Khumdžung. Vědci dokázali, že relikvie je podvrhem, parukou!
Podobně dopadla i údajná kostra končetiny yettiho. Z ní se vyklubala lidská ruka doplněná zvířecími kůstkami.
Za skalpy yettiho mniši vydávali i klobouky z kozí kůže.
