Bakterie dokáží existovat i na místech, kde bychom život zrovna neočekávali. Nejoriginálnější výtečníci svým stylem života dávají tušit, že život může čile bujet i na některých dalších planetách Sluneční soustavy.
Bakterie na radioaktivní pohon
Jeden z nejnovějších objevů ukázal, ze se bakterie obejdou i bez přímé sluneční energie, která až donedávna byla považována za nepostradatelnou podmínku života. Po miliony let žijí ve vodě zachycené v puklinách horniny 4 km pod povrchem Země. Existují tu díky energii uvolněné z radioaktivních prvků v okolní skále, zejména z uranu a thalia, které štěpí molekuly vody a vysávají z nich vodík. Výsledkem je osiřelý atom kyslíku, jemuž se však samota vůbec nelíbí, a tak se snaží vetřít zpět do vody za vzniku peroxidu vodíku (H2O2). Ten pak může reagovat se sirnou složkou horniny – pyritem (FeS2) a společně vyrobí síranové ionty. Tyto ionty pak slouží jako potrava pro bakterie, které je „sytí“ přebytečným vodíkem. Mikroorganismy tuto reakci využívají ke skladování energie.
A.Mikropolárníci
I uprostřed antarktického ledového příkrovu dokáží navzdory všem dosavadním představám žít bakterie. Jejich běžnou provozní teplotou je –20 oC, nicméně dobrou náladu jim nevezme ani –50 oC a některé dokáží přežít i v tekutém dusíku podchlazeném na –196 oC! K existenci některým druhům stačí miniaturní vrstvička tekuté vody kolem ledových krystalů. Mořská voda totiž při tuhnutí vylučuje sůl, takže se kolem krystalů vyskytuje kapalina s vysokou koncentrací soli. Ta zabraňuje mrznutí až do –50°C. Bakterie si dokáží poradit i se sladkou vodou. Mají k tomu vyvinuté výrobny speciálních proteinů, které neustále vylučují mimo své tělo. Tyto proteiny nasávají vodu z okolního prostředí jako houba a vytvářejí gel, z něhož se následně při snižování teploty čerpá voda do zvětšujících se ledových krystalů. Nakonec kolem bakterie zbude jen miniaturní kapička, ve které je tak málo vody, že se nemůže začlenit do krystalu, a bakterie si v nich může rejdit, jak se jí zlíbí.
B. Z horkých pramenů, které ústí na mořském dně často proudí minerály, jež vlivem rychlého ochlazení ve vodě často tvoří „komíny“. V těch se daří těm nejodolnějším extrémofilům na Zemi.
C. Mikroorganismy dokáží dokonce osídlit i tak nehostinné prostředí, jaké panuje ve skalních puklinách ve vysoce kyselých termálních pramenech Yellowstonského parku.
D. Biologové nalezli několik druhů bakterií i v nejvyprahlejších pouštích světa. Každý takový objev dodává vědcům naději, že by mohli například na Marsu objevit život.