Za nádherou orosené královny květin s ostrými trny vězí po staletí záhada. Před nedávnem ji rozlouskli čínští biologové. Struktura okvětních lístků růže si umí podržet kapky jemnými drápky. Podobné chování je ve světě rostlin značně pozoruhodné.
Čínská bioložka Lin Fengová a její kolegové z Tsinghua University v Pekingu podrobili květy růže důkladnému studiu. Po dvou měsících práce objevili tajemství, proč zůstávají kapky vody na růžích v jakékoliv poloze stonku.
Výprava do velehor z růží
Když se zmenšíme tak, že se budeme moci vydat na tajemnou pouť po zvětšeném povrchu poupěte růže, věřte, že se jako v pohádce nebudeme stačit divit. Hladká vrstva je tvořena hlubokými žlaby. Směřují směrem do středu rostliny. V jejich drážkách se může pomalu pohybovat rosa. Nikdy však z květu ven. Každý hrbol vysunutý z hlubokého žlabu je osazen mohutnou špicí na zadržení kapky. Povrch květu je z jemného vosku, který svou strukturou připomíná nejjemnější lidskou kůži. Takové dobrodružství lze zažít jen pod mikroskopem! Lin Fengová se svým týmem zkoušeli přidat na malou část okvětních lístků květu polyvinylalkohol (zkratka PVOH, PVA, nebo PVAL). Ve vodě rozpustnému syntetickému polymeru se podařilo květinu „svléknout“ z magického hávu. Při dalších pokusech udržel získaný nesmírně tenký film kapičky o objemu mezi třemi a pěti mikrolitry.
Tajemnější něž kouzelníkova hůlka
„Výzkum je v tomto případě veden opačnou cestou, než je obvyklé. Vědci se snaží u rostliny vypozorovat způsob uchovávání vody a ten poté využít pro jiné technologie,“ vysvětlil bioinženýr Ronald Fearninng z kalifornské univerzity v Berkeley v USA. Popsaná lepkavost je v přírodě ojedinělá a pro růži je mnohem důležitější než chemické vlastnosti materiálu, z něhož je květ vytvořen. Pro květy růže jsou kapky rosy důležité hned z několika důvodů. Udržují vlhkost a současně tím, že se na slunci třpytí, lákají hmyz k opylování. Nehledě na to, že rosa na květech odjakživa budila smysl pro krásu. S výzkumem přišli čínští vědci na konci dubna 2008.
Ruka ruku hladí
Laboratorně pěstovaná lidská kůže, která se v mnohých vlastnostech podobá povrchu okvětních lístků růže, je rovněž na povrchu mírně mastná a dovede si s kapkami vody dobře poradit. Výrobky z tohoto materiálu vás mohou svou podobností i vyděsit. Výzkumy v současnosti pokračují v laboratořích společnosti L´Oréal. Od 1. června letošního roku totiž v Evropské unii vstupuje v platnost zákaz testování kosmetických výrobků na kůži laboratorních zvířat. Od dokonalé uměle vyrobené lidské kůže už není daleko k falešným lidským slzám. Celá věc však má jeden háček. Stejný jako ten, který drží kapku rosy na okvětí růže.
Roň slzy nad poupětem!
Mrkání není vůbec samoúčelné. Pomocí pohybů víček, k němuž dochází každých pět až devět sekund a vyprodukuje se 1,7 mililitru tekutiny za 24 hodin, vytváříme na povrchu oka film, který chrání rohovku a spojivky. Slzy obsahují enzymy a protilátky, které oko ochraňují před částečkami nečistot. Kromě několika vrstev mají i zevní lipidovou (tukovou) vrstvu. Má mnoho společného s povrchem květů růží. Nedovolí, aby se oko zbavilo slz. Pokud k tomu přesto díky zdravotní poruše dojde, i zde věda ví, co a jak. Oční lékař u vás diagnostikuje syndrom suchého zraku. Dostanete kapky, které jsou vlastně umělými slzami.
Kam se poděla černá růže?
Názory na existenci druhu černé růže se liší. Řada vědců tvrdí, že nikdy neexistovala, že jde jen o výmysl snílků. Za černou růži lze s přivřenými víčky očí považovat tmavě červené odrůdy zkrášlené právě zmíněnou rosou. „U některých rostlin již jsou vyšlechtěny odstíny nejtmavších jedinců (třeba tulipány, sléz či kosatce). Jsou to odstíny temně fialové a zdálky působí dočista černě,“ tvrdí Holanďan Steve Mallory, který se zabývá studiem barev rostlin „Většinou jde o marketingový podvod,“ dodává šlechtitel.
VODA, VODA, VODA
Povrch zeměkoule je ze dvou třetin pokryt vodou, přičemž pouze 0,2 až 0,3 % z toho lze použít k pití.
Lidský organismus je ze 75 % tvořen vodou.
Voda je skutečně základní materií, bez níž by flóra, fauna a lidská společnost s veškerou svojí činností na naší planetě nemohla existovat.
Zemi se přezdívá „modrá planeta“. To proto, že při pohledu z kosmických lodí je opravdu většina jejího povrchu modrá. Většinu jejího povrchu totiž zaujímají oceány a moře.
Odborníci odhadují, že v nich, v řekách a jezerech je asi 14 miliard krychlových metrů vody, přičemž do toho není započítána voda v pevném skupenství, tedy ledovce na horách, v Arktidě a Antarktidě.
Koloběh vody mezi moři a pevninou, vytvářený odtékáním vody řekami do moří, odpařováním, větrným prouděním, mraky a bouřemi a dešti, se na zeměkouli do roka otočí 35–40krát a umožňuje tak fungování ekosystémů.