Jedinečnou atrakcí v horách u Jigokudani Yaen-Koen poblíž japonského Nagana jsou početná stáda makaků červenolících (Macaa fuscata), využívajících za třeskutých mrazů blahodárné účinky tepla v místních termálních pramenech.

Makak červenolící patří k nejseverněji žijícímu druhu opic. Říká se mu také sněžná opice. Má šedohnědou kožešinu, červené tváře a zadek a v krutých podmínkách dokáže přežít i díky tomu, že k potravě se dokáže prohrabat i 1,5 metru vysokou vrstvou sněhu. Samice váží kolem 9 kilogramů a samec okolo 11 kilogramů. Kolem termálních jezírek se to makaky doslova hemží a některé tlupy mají až 500 členů. Pro tisíce turistů jsou největší atrakcí zejména za hustého sněžení, kdy jsou části jejich těl vyčnívající nad hladinu, pokryty čepicemi sněhu. Pro místní obyvatele jsou tito primáti součástí každodenního života a také si jich náležitě váží. Obdivovatelé koupajících se makaků jsou pro ně totiž docela dobrým zdrojem příjmů.

Chytrý jako opice
Známé rčení padne na tento druh makaka jako ulité. Vedle člověka a mývala je to jediný živočich, který si potravu před konzumací dokonale umyje. Vypráví se příběh, že jedna z opic pozorovala ženu myjící sladké brambory v moři. Po chvíli začala toto lidské konání kopírovat, od ní to okoukali další makakové a rituál přebíraly další generace rodu.