Po dlouholetém zkoumání přišli američtí vědci se závěrem, že za vyšších teplot a vyšších koncentrací dusíku rostou stromy rychleji. Je zřejmé, že z tohoto jevu budou profitovat zejména firmy, které se zabývají těžbou dřeva.
Věda jako osvěta proti přírodním katastrofám
Tsunami ničily pobřeží Indického oceánu už před dávnými lety!
Obrovská přílivová vlna tsunami, která o Vánocích v roce 2004 zdevastovala východní pobřeží Srí Lanky, Indie, Myanmaru (dříve Barma), Malajsie a Indonésie, rozhodně nebyla první. Potvrzují to výsledky spolupráce thajských a amerických vědců. Pozůstatky po úderu nejsilnější z vln byly objeveny v Acehu, indonéské provincii na ostrově Sumatra. Tato vlna měla na svědomí zhruba o polovinu méně životů než vlna z roku 2004. Vědci věří, že za čtvrtmilionovými ztrátami na životech při posledním úderu této živelné pohromy stál především nedostatek informací o jejich četnosti a způsobu vzniku.
Vzácný typ rakoviny ohrožuje australského vačnatce
Australané zachraňují „tasmánského čerta“
Na rozdíl od vakovlka (Thylacinus cynocephalus), který byl již zcela vyhuben, jsou populace posledního australského masožravého druhu vačnatce ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii) odhadovány na počet mezi 20 000–50 000 jedinci. Dnes jej sice neohrožují dingové, ale musí čelit problému mnohem zákeřnějšímu – vzácnému typu rakoviny. Ta je jedním z pouhých dvou známých typů zhoubného bujení, které lze je infekčně přenosné. K přenosu viru, způsobujícího zhoubné bujení, dochází kousáním. Vědci z univerzity v Adelaide pod vedením Dr. Jeremy Austina rozjeli nyní rozsáhlý projekt výzkumu této nemoci, který by měl napomoci zastavit vymírání tohoto vzácného tvora.
Těhotné ženy by si měly dávat pozor
Zákeřný kofein
Těhotné ženy by se měly zdržet užívání stimulujících a omamných látek. Kofein je však drogou, které se těžko vyhýbá – nenajdeme jej jen v kávě a čaji, ale i čokoládě, Coca-Cole a jiných nealkoholických nápojích. Nedávno publikovaná studie ukázala, že kofein v sobě skrývá rizika, o kterých jsme dříve nic netušili. Podle ní má vliv na růst, a tedy i výslednou váhu dítěte.
V Izraeli byla nalezena hrobka dávné šamanky
Pohřbená společně s mužskou nohou
Archeologické výzkumy v izraelské Galileji (mimo jiné rodiště Ježíše z Nazaretu) přinesly v nedávné době zajímavý objev. Vědci zde odkryli řadu hrobů, mezi nimiž vynikal hrob ženy, který byl vybaven nezvyklým počtem hodnotných darů. Archeologové mají za to, že tato žena hrála v dobové společnosti roli „šamanky“. Hrob ženy, který archeologové datují do období zhruba 12 000 (?), byl neobvykle vybaven. Obsahoval řadu kosterních pozůstatků zvířat, která se v této oblasti vyskytovala spíše vzácně. Vědci napočítali zbytky asi padesáti želv, špičkou křídla orla skalního, dvě lebky kun, pažní kost divočáka a pánevní kost levharta. V hrobě leželo také lidské chodidlo, které patřilo vysokému muži. Podle Dr. Leory Grosmanové z Archeologického institutu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě značí takto pestré vybavení a pečlivá příprava hrobu vysoké postavení ženy ve společnosti. Takto vysoké postavení zaujímala i přes to, že podle analýzy pánevní kosti prokazatelně kulhala. S největší pravděpodobností se tedy jednalo o osobu, jejíž autorita spočívala v její „náboženské“ roli.
„Podmořská dálnice“ s nákladem potravin
Mořští koráli pracují i v hlubinách
Drobouncí živočichové z kmene žahavců, koráli, jsou neúnavnými pracanty. V teplých a mělkých mořích celého světa si budují na svou ochranu schránky, z nichž se během desítek až stovek let stanou korálové útesy či ostrovy. Málokdo si však dokáže představit, že korály najdeme i v království tmy a chladu, stovky metrů pod mořskou hladinou. Dr. Furu Mienisová z holandského Institutu pro mořský výzkum se zaměřila na průzkum růstu korálových útesů v mořských hloubkách kolem mezi 1000–600 metry. Prosperují zde díky intenzivnímu promíchávání vody, které je způsobeno slapovými silami. Přitažlivost Slunce a Měsíce tak stvořila jakousi „dálnici“, po níž přijíždějí živiny ze slunných povrchových vrstev na tmavé a chladné mořské dno. Detailní geologický průzkum odhalil, že některé hlubinné korálové útesy jsou staré přes 200 tisíc let.
Není houba jako houba
Patagonská houba umí vyrábět „mykonaftu“
Výzkum titěrných a zdánlivě nepodstatných organismů může často přinést významná překvapení. Přesvědčil se o tom i Dr. Gary Strobel z Montana State University. Při výzkumu patagonské houby středovky Gliocladium roseum zjistil, že dokáže přeměňovat jednoduché cukry i celulózu na oktan a heptan – jednoduché uhlovodíky, které jsou základními složkami ropy. Tento druh, který parazituje na listech a dřevě patagonských stromů, však dokáže vyprodukovat velké množství směsi, která svým složením nápadně připomíná čím dál vzácnější fosilní palivo – ropu. Výzkumy také potvrdily, že houba je schopná produkovat annuleny, cyklické uhlovodíky, které se užívají jako součást paliv kosmických raket.
Kuriózní výzkum na koncertě božských U2
I fronty mají své zákonitosti
Představa, že se dostanou k do blízkosti Bonova odhozeného propoceného ručníku, přestavuje pro řadu fanoušků a zejména fanynek ekvivalent ráje na zemi. O možnost dostat se brzy do sálu či na stadion a zaujmout tak výhodná místa přímo pod pódiem je proto na koncertech vždy rvačka. Psycholožka Marie Helweg-Larsen z Dickinson College v Pensylvánii spolu se svou kolegyní Barbarou LoMonaco, antropoložkou z Transylvania University v Kentucky, zkoumaly, jakým způsobem reagují lidé na předbíhání ve frontě. Soustředily se na to, jestli předbíhající mířil ke svému kamarádovi v přednější či zadní části fronty a zjišťovaly také míru oddanosti jednotlivých lidí ve frontě skupině U2. Podle jejich zjištění se lidé rozčilovali stejně na ty, kteří předbíhali na konci fronty, jako na ty, kteří se dostali až na začátek. Relativní vzdálenost předbíhajícího a předbíhaného tedy nehrála roli. Předbíhání mnohem hůře nesli oddaní fanoušci oproti těm, kteří šli na koncert spíše náhodou. O tom, zda se oběma vědkyním také podařilo dostat do blízkosti megahvězd, však ve své studii mlčí.
Mikroskopičtí spolupracovníci
Bakterie v ústech dělají jídlo chutnějším
Zdaleka ne všechny složky jídla by naše chuťové buňky zaregistrovaly, nebýt anaerobních bakterií, které obývají naši ústní dutinu. Podle švýcarských vědců jsou tyto bakterie zodpovědné za „retroaromatický efekt“, tedy doznívání a proměnu chuti jídla po tom, co projde ústní dutinou. Tento efekt je způsoben tím, že součásti potravy, které jsou bez chuti, přemění bakterie na aromatické sloučeniny zvané thioly. „Ústa fungují jako reaktor, který dodává vnímání vůně novou dimenzi,“ vysvětluje Christian Starkenmann, který vedl výzkumný tým.
Věda je o krok blíže k řešení otázky vzniku planet
Materiál stvořily šokové vlny
Jak vlastně vznikají planety? Odpověď na tuto otázku hledají astronomové již dlouhou dobu. Díky pozorování Spitzer Space Teleskopu, který je v užívání NASA, jsou nyní vědci o další krůček blíže k rozřešení této záhady. Teleskop odhalil, že tato mračna jsou v jisté fázi tvořena drobnými krystalky cristobalitu a tridymitu, tedy forem křemene (oxidu křemičitého), které vznikají při vysokých teplotách nad 1500 oC. Tento materiál tvoří základní stavební prvky nové planety. Problémem však je, že tak vysoké teploty formující se mračna nedosahují. Jak tedy tyto krystaly vznikly? Na jejich vzniku se zjevně podílely šokové vlny vysokých teplot a tlaků. Taková vlna způsobí obrovskou změnu teploty a tlaku a v zápětí odezní, čímž vytvoří ideální podmínky pro krystalizaci. Šokové vlny pravděpodobně vznikají v momentě, kdy do sebe narazí mračna žhavého plynu, která rotují kolem hvězd.
Obři doby ledové
V Německu byla datována lebka nejstaršího srstnatého nosorožce
Obří zvířata, takzvaná „pleistocénní megafauna“, obývala stepi mírného pásu Severní Ameriky a Euroasie během čtvrtohor, tedy v době střídání ledových a meziledových dob. V Německém Durynsku byla objevena lebka srstnatého nosorožce, která vědcům napomůže v datování počátků výskytu megafauny v Evropě. Tato majestátní zvířata měřila asi 3,7 metru a na hlavě nosila dva obrovské keratinové rohy. Na rozdíl o dnešních nosorožců byli porostlí dlouhou srstí, která je dokázala chránit před chladem glaciálu. Durynská lebka patřila druhu Coelodonta tologoijensis a je nejstarší lebkou srstnatého nosorožce nalezenou v Evropě. Jasně ukazuje, že nosorožci přišli do Evropy ještě před začátkem první doby ledové, během níž zasahoval kontinentální ledovec až do střední Evropy.
Objevena dávná „prachobotnice“
Za různorodostí hlavonožců stálo ochlazení Země
Současné druhy nejznámějších hlavonožců, chobotnic, se pravděpodobně vyvinuly ze společného předka, který vyplul z mořských hlubin asi před třiceti miliony let. Stalo se tak v důsledku ochlazení Země, které mimo jiné způsobilo, že Antarktida byla zahalena stálým příkrovem sněhu a ledu. Tyto významné klimatické změny způsobily, že v moři došlo k vytvoření „thermohalinní dálnice“, silného proudu velmi slané vody, který směřoval z mořských hlubin k povrchovým vrstvám. Tento proud vynesl do vyšších pater mořského vodního sloupce předky dnešních chobotnic, které se pak rozšířily do nových oblastí. Vědci také identifikovali nejstarší žijící druh chobotnice, který je nejbližším žijícím příbuzný dávného předka všech dnešních chobotnic. Je jím hlubokomořský druh Megaleledon setebos (na snímku).
Za ještě rychlejší počítače
Intel uvedl nejrychlejší procesor na světě
Procesor Intel® Core™ i7 nadchne i nejnáročnější uživatele. Technologie Turbo Boost a Hyper-Threading a dvojnásobná přenosová rychlost paměti změní budoucnost počítačové techniky. V den uvedení jsou počítače s procesory Intel Core i7 dostupné i u předních českých výrobců počítačů. Dosud nejvyspělejší procesor, Intel® Core™ , je nejdokonalejší procesor na světě pro osobní počítače, první z řady vyrobené na základě mikroarchitektury Nehalem. Procesory Intel Core i7 zrychlují zpracování videa, hraní počítačových her a dalších internetových a počítačových aktivit až o 40 procent bez zvýšení spotřeby elektrické energie. Se 117 body drží procesor světový rekord v testu výkonnosti procesoru SPECint_base_rate2006**. Poprvé v historii procesor Intel Core i7 překročil až dosud nepokořenou hranici 100 bodů.
Mýtus o „nemoci fotbalistů“ padl
Lou Gehringova choroba nekosí jen fotbalisty
Lou Gehringova choroba neboli amyotropická laterální skleróza je degenerativní choroba, která napadá buňky centrálního nervového systému, zodpovědné za koordinaci svalů. Postižená osoba se prakticky nemůže hýbat a nakonec většinou předčasně umírá. Podle dlouhodobých pozorování jsou ohroženou skupinou sportovci. V některých evropských zemích, zejména v Itálii, Španělsku a Francii, bylo zaznamenáno větší množství případů, kdy tato nemoc napadla fotbalisty. Pam Shawová z Výzkumného ústavu pro motorická onemocnění v britském Sheffieldu (v současné době pracuje na studii, která má ukázat na souvislosti mezi touto nemocí a pohybovou historií nemocných) však tento názor zpochybňuje. Podle ní ohrožuje tato choroba všechny sportovce rovnocenně. Za vznikem nemoci podle ní stojí zvýšená svalová aktivita, která zvyšuje tlak na nervové buňky spojené s koordinací motorické aktivity. Spojení této nemoci s fotbalisty je podle ní jen dokladem toho, že právě fotbalisté jsou nejsledovanějšími sportovci.
Pochodující ledovce
Pohyby antarktických ledovců jsou poháněny skrytými povodněmi
Pod ledovým příkrovem Antarktidy se toho děje víc, než jsme dříve věděli. Tajemné procesy ukryté pod ledovci však vědci začali odhalovat prostřednictvím radarových snímků z vesmírných satelitů. Pohyb obrovských ledovcových polí souvisí s prouděním vody, která je ukryta pod nimi. Pod ledovým příkrovem Antarktidy se nachází řada řek i jezer, jejichž hladina se dynamicky proměňuje. Působí tak jako „mazadlo“, po němž obrovské desky kloužou a masy ledu jsou tak uváděny do pohybu. Jak ale zásoby tekuté vody pod ledovcovým příkrovem vznikají? Podle Andyho Smitha z British Antarctic Study za to může teplo vznikající při tření a také geotermální energie. Spodní patra jsou díky tlustému ledovému příkrovu velmi dobře tepelně izolována a teplota je proto stále blízko bodu tání.
Na cestě za „svatým grálem“ fyziky
„Dopravní zácpa elektronů“ je možná novou cestou k supravodivosti
Supravodiče jsou extrémně důležitými materiály. Umožňují totiž vedení elektrického proudu bez toho, aby docházelo ke ztrátám energie. Výzkumy supravodivých vlastností látek patří proto mezi fyziky k nejžhavějším oblastem výzkumu. Nová studie amerických vědců nás posunuje o další krok blíže v porozumění tomuto jedinečnému jevu. Tuson Park a Joe T. Thompson z americké Národní laboratoře v Los Alamos v Novém Mexiku vedli výzkumný tým, který se jako jeden z mnoha chystal podívat se supravodivosti na zoubek. Slitinu chemických prvků ceru, rhodia a india podchladili na teplotu -237,2 0C a vystavovali ji nejrůznějším změnám tlaku a teploty. Ukázalo se, že elektrony v této slitině nemusejí být „postrkovány“ fotony, aby došlo k supravodivosti. „Za této teploty se elektrony chovají, jako kdyby byly v dopravní zácpě,“ říká fyzik korejského původu Tuson Park. Zda však supravodivost bez fotonů bude cestou ke „svatému grálu“, ukáže až čas.
Červi ve službách chirurgů
Mořský červ poskytuje „superlepidlo“
Výzkum podivuhodných vlastností některých organismů dokáže stále přinášet řadu překvapení. Mořští biologové, kteří se zabývali studiem mnohoštětinatých červů, přezdívaných „červi pískových hradů“, zjistili, že sekrety těchto tvorů fungují jako neuvěřitelně kvalitní superlepidlo! Právě podivuhodné fyzikální vlastnosti jejich lepidla nedaly spát biochemikům z University of Utah – lepidlo podobné síly totiž lidé zatím nedokážou vyrobit. Lidé by jej přitom mohli využívat zejména v lékařství, a to k lepení uštípnutých částí kostí ve špatně přístupných částech těla, například v kloubních spojeních.
Stalo se:
před 9 lety:
1. 2. 2003 došlo v průběhu přistávacího manévru k havárii amerického raketoplánu Columbia, při níž zahynulo všech 7 členů posádky. Jednalo se o druhou havárii amerického raketoplánu. První z nich, raketoplán Challenger 28. 1. 1986 však na rozdíl od Columbie explodoval už 73 vteřin po svém startu.
před 81 lety:
4. 2. 1928 zemřel v holandském Haarlemu holandský fyzik, laureát Nobelovy ceny za fyziku Hendrik Antoon Lorentz. Zabýval se především teorií elektromagnetismu a odvodil slavné transformační rovnice, které se staly základem pro Einsteinovu speciální teorii relativity, takzvané Lorentzovy transformace.
před 180 lety:
8. 2. 1828 se narodil francouzský spisovatel Jules Verne. Verneovy romány jako Tajuplný ostrov, Ocelové město, Ze Země na Měsíc či 20 000 mil pod mořem patří k základním pilířům vědecko-fantastické literatury a dodnes si nacházejí milióny čtenářů. Celkově byl Verne autorem 62 románů.
před 243 lety:
13. 2. 1766 se narodil anglický ekonom Thomas Robert Malthus. Jeho Esej o principu populace, který vydal v roce 1798 je považován za zakládající dílo politické ekonomie. Myšlenky vyjádřené v tomto spise později inspirovaly Charlese Darwina k vytvoření jeho teorie přírodního výběru.
před 171 lety:
19. 2. 1838 se v Chrlicích u Brna narodil rakouský fyzik a filosof Ernst (Arnošt) Mach. Jako velmi zručný experimentátor stál u zrodu experimentální fyziky v českých zemích. Po krátkou dobu byl i rektorem pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, na níž dlouhá léta vyučoval. Jeho myšlenky, zejména tzv. Machův princip, zásadně ovlivnily A. Einsteina při formování teorie relativity. K Einsteinově teorii měl však do konce svého života velké výhrady.
před 426 lety:
24. 2. 1582 vyhlásil papež Řehoř XIII. bulou Inter gravissimas reformu kalendáře. Starší kalendář zvaný juliánský (podle římského císaře Julia Caesara) přestal být z astronomického hlediska přesným a nevyhovoval ani církvi (např. velikonoční neděle nepřipadala na neděli po prvním jarním úplňku). V dnešní době činí rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem už 13 dní.
Malé velké informace:
Vědci poprvé systematicky zkoumali rozdíly mezi naším genetickým vybavením a geny našich nejbližších příbuzných – šimpanzů. Přestože se genomy obou druhů z velké části shodují, objevili vědci první významné rozdíly. DNA obou linií se liší zejména ve ztrátách či naopak duplikacích celých oblastí, než v záměnách jednotlivých „písmen“.
DNA není všemocným vládcem našich životů. Genový determinismus získal v poslední době další ránu. Zkoumání chování zpěvných ptáků zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata). Ukázalo se, že přepisování jednotlivých genů bylo ovlivňováno jejich chování. Tok informací tedy neběží pouze jedním směrem – od DNA k tělu, ale i směrem opačným.
Alzheimerova choroba patří k největším strašákům současnosti. Nikdo si nemůže být cela jistý, že se mu ve stáří tato nervová choroba vyhne. Podle amerických vědců z lékařské fakulty Washingtonské univerzity v St. Louis však existuje jistá prevence, která může nástup choroby přinejmenším oddálit – vzdělání. Podle jejich studie byli ti, jejichž nemoc měla hladší průběh v průměru vzdělanější, než zbytek testovaného vzorku osob.
Izraelští vědci sestrojili „stroj na krásu“. Tak alespoň říkají programu, který dokáže upravit fotografii libovolné osoby do podoby, kterou budou všichni považovat za krásnou. Podle nich může být totiž krása do značné míry uměle dotvořena a vyjádřena jistými číselnými poměry rysů tváře. Autoři fantazírují i o tom, že by se tento program mohl stát standardním vybavením digitálních fotoaparátů. Ale ruku na srdce – stálo by to za to?
Jantar, který hojně nacházíme především na mořském pobřeží, v sobě často ukrývá důležitá svědectví o životě v době, kdy ještě pomalu stékal po kůře stromů v podobě pryskyřice. Ve francouzském Charente byl nedávno objeven kus jantaru, který obsahoval mořské mikroorganismy z pozdní křídy. Vědci zaplesali, neboť o mořské mikrofauně křídových moří zatím nebylo takřka nic známo.
Vícejazyčnost není pouze lidskou výsadou. Australští vědci zkoumali příbuzné ptáky modropláštníky nádherné (Malurus cyaneus) a střízlíkovce bělobrvé (Sericornis frontalis). Zjistili, že oba druhy reagují na pokřik druhého druhu, který slouží ohlašování nebezpečí. V místě, kde žije pouze jeden z ptáků, však ptáci na pokřik druhého z druhů nereagovali. Je tedy zřejmé, že se v místě svého společného výskytu museli „jazyk“ druhého druhu prostě naučit.
Náboženství mění vidění světa. Toto klišé asi všichni známe a je vlastně pravdivé. Psycholog Bernhard Hommel v univerzity v holandském Leidenu jej vzal doslova a zjišťoval, zda mají lidé, kteří se hlásí k různým náboženstvím, různé návyky ohledně pozorování světa okolo nich. Ze srovnání vzorku holandských ateistů a kalvinistů vyplynulo, že kalvinisté jsou bystřejší ve vyhledávání tvarů. Tento závěr může souviset s tím, že protestantské náboženství více nabádá k rozlišování individuálních rysů osobností.
Jak plavou bakterie? Bakterie jsou drobounké organismy a musejí se potýkat s problémy, které my v našem světě neznáme. Jejich plavání jim stěžují i takové jevy, jako je povrchové napětí kapaliny či Brownův pohyb molekul. Plavat ve vodě je pro ně něco jako pro člověka plavání třeba v medu. Vědci z americké Brownovy univerzity zkoumali zákonitosti jejich ohybu a zjistili, že čím blíže jsou bakterie k povrchu kapaliny, tím hůře se jim plave.
Drobounký noční druh primáta, nártoun drobný (Tarsius pumilus), který se vyskytuje na indonéském ostrově Sulawesi, byl dlouho považován za vyhynulého. Od roku 1921 nebyl spatřen žádný živý exemplář až do roku 2 000. Primatoložky Sharon Gursky-Doyen a Nanda Grow se s dalším z těchto „nočních skřítků“ nedávno setkaly a potvrdily tak, že tito roztomilí tvorové v indonéské džungli stále přežívají.
Nedávný nález ženské pánevní kosti v etiopské lokalitě Gona může změnit naše představy o životě a zejména inteligenci našeho prapředka Homo erectus. Podle studie, kterou nedávno v časopis Science zveřejnil tým vedený Sileshim Semawem mohly dávné matky rodit děti s mnohem větší hlavou, než se dosud předpokládalo. Pradávní kojenci tedy dosahovali takřka stejné velikosti jako dnešní děti.
Antropologové si stále lámou hlavu s tím, zdali naši předkové skutečně „slezli ze stromů“. Dokonalou vzpřímenou chůzi umožňuje mimo jiné naše dokonalé chodidlo, které se velmi liší od chodidel opičích. Antropoložka Evie Vereecke z univerzity v Antverpách zkoumala chodidla gibbonů. Došla k závěru, že přestože mají gibboni zcela odlišně utvářená chodidla a klouby, možnost vývoje naší formy chodidla z chodidel stromových primátů by byla možná.
Obrovské černé díry fungují jako srdce galaxií. Podobně jako srdce pumpuje krev a sní živiny po těle, pumpují černé díry v pravidelných intervalech energii. Že jsou obrovské černé díry o hmotnosti miliardy našich Sluncí hmotu nejen vyvrhovat, ale také ji vydávat, se nedávno přesvědčil mezinárodní tým vědců pracujících v pro NASA.
Horečka Ebola, která již delší dobu zabíjí v Africe, má původce ve více typech virů. Nový druh viru byl nedávno objeven díky spolupráci amerických a ugandských vědců. Nový druh, který způsobil smrtící epidemii v západní Ugandě v roce 2007, získal název Bundibugyo ebolavirus.
Počet invazních druhů dosahuje v Evropě již 11 000! Informuje o tom publikace Příručka nepůvodních druhů v Evropě, která vznikla díky spolupráci více než 100 vědců z různých evropských zemí. Zdaleka ne všechny invazní druhy představují aktuální hospodářské či ekologické ohrožení. Číslo 11 000 dokumentuje spíše moc, kterou má člověk nad přírodou. Většina druhů se totiž šíří právě díky lidské činnosti.
Pesticidy neboli látky, které se užívají k hubení škůdců a tedy zvýšení efektivity zemědělství, jistě nejsou jistě žádnými beránky mezi chemikáliemi. Tým vědců z Pittsburské univerzity v nedávné době odhalil, že tyto látky mohou být přírodě ještě nebezpečnější, než jsme si mysleli. Ve správné kombinaci se mohou jejich účinky vzájemně podporovat a doslova tak zdecimovat faunu obojživelníků. Mohou také přispívat ke smrti včelstev.
Globální změny klimatu není třeba hledat jen na nebi. Vědci z univerzity v kanadském Torontu se zaměřili na zkoumání složení půdy a jeho proměn díky globálním změnám klimatu. Díky globálnímu oteplování se snižuje schopnost půdy zadržovat v sobě oxid uhličitý, který absorbují rostliny při svém růstu. Zároveň se snižuje schopnost půdy odolávat erozi.
Obrovští jeskynní medvědi (Ursus spelaeus), kteří obývali Evropu od Španělska po Ural, vymřeli asi před 27 800 lety. Doba jejich vymření nápadně koliduje s obdobím klimatické změny známé jako „poslední glaciální maximum“, během něhož došlo k prudkému ochlazení. Medvědi tak přišli o podstatnou složku své potravy, kořínky a nezbylo jim nic jiného, než se poroučet do věčných lovišť.
I pět tisíc let po smrti může být člověk sirotkem. Vědci nedávno dokončili sekvenování genetického materiálu slavného Öetziho neboli „tyrolského muže“, jehož zmrzlé tělo bylo nalezeno v roce 1991 v horách na italsko-rakouských hranicích. Kompletní genetická informace, kterou nesly jeho mitochondrie, ukázala, že tento muž, který žil před asi 5300 lety nemá dnes mezi žijícími lidmi žádné příbuzné.
Ačkoliv jsme my, dnešní lidé, podle řady „objektivních“ kritérií stále bohatší a zajištěnější, náš subjektivní pocit štěstí nevzrůstá úměrně míře našeho bohatství. Výzkum amerického psychologa Stevena Toepfera ukázal, že ke spokojenosti vede jedna důležitá cesta – buďme více vděční. Vděk je přirozenou cestou, která má moc učinit nás v životě spokojenějšími.
