Ačkoliv se křesťanské náboženství stalo státním náboženstvím v Uhrách okolo roku 1000, pohanským zvykům tím zdaleka neodzvonilo. Dokládá to mimo jiné řada koster rituálně obětovaných psů, nalezená nedávno při kopání základů obytných domů na předměstí Budapešti.
K řadě zajímavých archeologických objevů dochází náhodou – zejména při odkrývání zeminy při stavbách domů nebo například metra. Nejinak tomu bylo i nedávno v Maďarsku, kde při stavbě rodinných domků v městečku Kana narazili dělníci na hřbitov pocházející z doby mezi 10. – 13. stoletím, který kromě lidských ostatků obsahoval i zhruba 25 psích koster. Nebyly to však obyčejné kostry – byly pohřbena ve zvláštních jámách nohama vzhůru a některé z nich nesly dokonce známky dekapitace (odnětí hlavy). Kostry však neležely pouze na „psím hřbitově“. Asi dvanáct z nich objevili archeologové také pohřbené v základech domů. Psi „ze hřbitova“ byli pravděpodobně obětováni jako amulety proti čarodějnicím či uřknutí. To psi nalezení v základech domů zemřeli pravděpodobně kvůli něčemu jinému. K jejich obětování došlo nejspíše proto, aby odehnali zlé duchy z místa, kde měla stát stavba. Márta Daróczi-Szabó, která výzkum vedla, však rozptyluje laické představy, že šlo o jedinečný fenomén. Oběti nebyly tak vzácné, jak by mohli lidé usuzovat z toho, že k podobným nálezům dochází zřídka. V křesťanských vesnicích k nim naopak docházelo často, říká Daróczi-Szabó. Ačkoliv kostry nejrůznějších domácích zvířat, o nichž se archeologové domnívají, že byly zabity a pohřbeny rituálním způsobem, lze nalézt na mnoha místech po celém Maďarsku, písemné prameny z této doby o podobných praktikách zarytě mlčí. Od doby, kdy bylo křesťanství přijato za státní náboženství (za prvního krále Štěpána I. Uherského), byly podobné pohanské zvyky zakázány. Jak dokazuje i poslední nález, zvyk je železná košile a starého pohana křesťanským kouskům jen tak nenaučíš.