Neandrtálci, kteří po dlouhou dobu sdíleli společný životní prostor s našimi dávnými předky, zmizeli ze definitivně ze světa teprve asi před 24 000 lety. Vědci, kteří v poslední době zkoumají jejich genetický materiál, došli nedávno k zajímavému výsledku. Neandrtálci podle nich nikdy nebyli příliš početným druhem. 
Ačkoliv pozůstatky koster či výrobků neandrtálců patří k poměrně běžným nálezů prakticky po celém území Evropy a také blízkého východu, pravděpodobně nikdy nebyli druhem, na který byste v jeho době narazili nějak příliš často. Za celých 400 000 let, co neandrtálci žili vedle svého sesterského druhu, kromaňonce čili neboli předka nás dnešních lidí, své blízké příbuzné počtem rozhodně nepřevyšovali. Jak k tomuto závěru vědci došli? Počítání kosterních pozůstatků by bylo příliš nepřesnou metodou. Dnes však mají antropologové k dispozici materiál, který je v mnoha ohledech velmi přesný – genetickou informaci. Jejímu detailnímu průzkumu se už dlouhou dobu věnuje mezinárodní tým specialistů soustředěný v Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii německém Lipsku. Vědci pod vedením britského genetika Andrewa Briggse nedávno publikovali studii, v níž srovnávali výsledky porovnání genetické informace od pěti neandrtálských slečen a paní z nejrůznějších koutů světa, které žily v rozmezí před 70 000 až 38 000 lety. A proč si vybrali pouze zástupkyně něžného pohlaví? Jisté geny se totiž dědí pouze v ženské linii. Jedná se o tzv. mtDNA, která není obsažena v buněčném jádře, ale pouze drobounkých organelách, zodpovědných za výrobu energie – mitochondriích. Z toho, jak moc se geny jednotlivých dávných neandrtálek od sebe liší, dokáží vědci odhadnout, kolik jich v dané době na světě nejspíše žilo. Ukázalo se, že populace neandrtálců byly vždy poměrně malé. Vědci odhadují, že v časovém rozmezí, které sledovali, kolísal celkový počet neandrtálských žen mezi 1 500 – 3 500. Na celém světě tedy nežilo současně více neandrtálců, než je počet obyvatel jednoho malého českého města. Neandrtálců bylo tedy málo nejen ve srovnání s jejich nejbližšími příbuznými a konkurenty, ale např. i ve srovnání s počtem dnešních velkých opic (např. šimpanzů).
