Vědci se dokáží radovat z ledasčeho, na čím běžní lidé mávnou rukou, třeba z kuličky hnoje. V Jižní Americe byly nedávno nalezeny výsledky práce dávných vrubounovitých brouků, lidově zvaných „hovniválové“, staré 40 miliónů let. Takové objevy dokáží odborníky poučit o řadě nečekaných skutečností.
Zatímco v dávném Egyptě byli vrubounovití brouci, lidově zvaní „hovniválové“, uctíváni jako božstvo, dnes se o tyto neúnavné pracanty zajímají maximálně tak broukařští specialisté – entomologové. Již několik let k nim s nimi však spolupracují také specialisté z výrazně odlišného oboru vědeckého zkoumání, paleontologové. V studii nedávno publikované v časopise Paleontology se argentinští specialisté dr. Jorge Genise a jeho studentka Viktoria Sanchezová zabývali detailním průzkumem fosilizovaných kuliček vrubounů nalezených v Patagonii. Materiál na ně poskytly nejspíše dávné obrovité formy chudozubých savců (mezi jejich současné příbuzné patří např. pásovci, lenochodi či mravenečníci), které obývaly Jižní Ameriku v průběhu třetihor. Tato velká zvířata po sobě musela zanechat tolik trusu, že se okolo něj brzy vytvořil svérázný a vysoce komplexní ekosystém. Zkamenělé kuličky proto spíše než o svých obrovitých původcích vyprávějí o životě drobných brouků, kteří je pro své potomstvo uváleli. Odborníci se soustředili především na znamení nejrůznějších poškození, které lze na povrchu i uvnitř kuliček nalézt. „Některé změny ve tvaru těchto kuliček je třeba přičíst na vrub pozdějším dobám. V okolí kuliček si svá hnízda hloubily různé druhy včel a mnohdy se stalo, že se provrtaly i skrze ně,“ vysvětluje Sanchezová. „Ostatní poškození však nejspíše pocházejí od ostatních živočichů, kteří se snažili brouky oloupit o vzácné zdroje, které si uskladnili pod zemí. Jejich největšími nepřáteli byli v první řadě jiné druhy vrubounů a hned za nimi mouchy a žížaly,“ doplňuje mladá vědkyně. Výzkumy Argentinců dokazují, že do minulosti lze nahlížet skutečně nejrůznějšími způsoby!
