Motýly zpravidla obdivujeme pro jejích nádherné barvy a vzory na křídlech, stejně jako bezstarostné poletování. Málokdo by si tipnul, že právě tyto dvě věci jim poskytují největší ochranu před ptáky, kteří si na zástupcích hmyzu rádi pochutnávají. Plyne to ze závěrů nejnovější studie britských vědců..

Přírodovědci dlouho přemýšleli nad tím, proč právě pestrobarevným motýlům se tak dobře daří unikat ptákům a jejich ostrým zobákům, zatímco jinému hmyzu ne. Nový výzkum britských ekologů naznačuje, že nejde o štěstí, ale spíše vizuální iluzi vytvořenou třepotajícími se křídly.

Studie vědců z univerzit v Exeteru a Essexu dospěla k závěru, že skvrny a pruhy na křídlech mnoha motýlích druhů – v kombinaci s jejich tanečním letem – narušují predátorovo vnímání rychlosti a směru jejich letu.

George Hancock z Centra pro ekologii a ochranu přírody na Exeterské univerzitě v Cornwallu se domnívá, že jen velmi málo evropských motýlů je jedovatých nebo nepoživatelných a že je relativně snadné je spatřit za letu, takže potřebují něco speciálního, aby se vyhnuli nebezpečí.

„Iluze narušují nejzákladnější vizuální systém zaměřování predátora a činí finální útok málo úspěšným,“ říká Hancock. „V důsledku toho ptáci a další predátoři často minou cíl.“.

Iluze holičské tyče

Jolyon Troscianko, rovněž z Exeterské univerzity, k tomu dodává: „Motýlí křídla se při letu deformují, při vzletu o sebe tleskají a při přistání se od sebe oddalují, takže pruhy a skvrny na nich při mávání mění úhel a směřují různými směry.“ A dále komentuje:

„V kombinaci s jejich nepředvídatelnými letovými dráhami vytváří toto strukturování zavádějící iluze pohybu, což způsobuje, že predátor často zcela mine cíl nebo zasáhne méně zranitelnou část křídla, jako je zadní křídlo nebo ocas.“.

Podle odborníků to připomíná „efekt holičské tyče“. V mnoha zemích světa, včetně Spojených států, Kanady, Japonska či Maďarska, se k označení tradičních holičství (barber shopů) používá už od středověku hůl či tyč se spirálou barevných pruhů, která se může otáčet.

Původně měla nahoře i dole mosazné umyvadlo, kdy to horní sloužilo pro skladování pijavic a to druhé pro plivání krve během extrakce zubů. Každopádně při otáčení tyče se nám jeví, že se pruhy pohybují nahoru, i když se tyč pouze otáčí na místě.

Letí motýl nahoru, nebo dolů?

Obdobně je tomu při mávání křídly u motýlů. Trocianko si to uvědomil, když promítal zpomalené video motýla letícího vzhůru pomocí počítačového modulu „ptačího vidění. Vypadalo to, že se motýl pohybuje směrem dolů.

Trocianko k tomu říká: „Nejdřív jsem se ujistil, že se nejedná o chybu v kódování, zda jsem nějak neprohodil nahoru a dolů, ale pak mi došlo, že by to byl perfektní způsob, jak zmást útočící predátory.“ Při zkoumání různých motýlích druhů si vědci následně uvědomili, že různé vzory vytvářejí odlišné efekty, otakárci například patří k nejlepším ve využívání zmatku z pohybu.

I bílí motýli ovšem dokázali unikat predátorům, protože za letu se zdáli být rychlejší než ve skutečnosti, a to díky ostrému kontrastu, který vytvářejí s pozadím. Troscianko se domnívá, že objev by mohl být použit k vysvětlení, jak i jiná zvířata využívají matoucí efekt pohybu.

Říká: „Myslíme si, že je v přírodě pravděpodobně mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo, od mávání křídel ptáků až po švihání ocasy ještěrek a ryb. Otevírá to vzrušující novou výzkumnou cestu.“.

Zdroj: The Guardian