Někteří lidé se vyhýbají konzumaci lilkovité zeleniny, protože věří, že v těle způsobuje škodlivé záněty. Výzkumy ale ukazují pravý opak: rajčata, lilky či brambory jsou plné prospěšných látek. Obsahují antioxidanty, které záněty spíše tlumí, než podporují. Z čeho plyne ona nepravdivá fáma?.

„Existuje všeobecné přesvědčení, že lilkovitá zelenina způsobuje záněty v těle, ve skutečnosti i tyto druhy obsahují látky, které je naopak činí protizánětlivými,“ říká Joan Salge Blakeová, klinická profesorka výživy na Bostonské univerzitě.

„V průběhu let mě frustrovalo, proč jsou zejména lilky takovým vyvrhelem mezi zeleninou,“ přitakává Nate Wood, odborný asistent medicíny a ředitel kulinářské medicíny na Lékařské fakultě Yaleovy univerzity.

„Stejně jako všechna zelenina jsou totiž i lilky prospěšné a snižují záněty v těle.“.

Lilky pocházejí z čeledi lilkovitých (Solanaceae), která zahrnuje více než 2 400 kvetoucích rostlin. Je to rozmanitá čeleď rostlin – některé jedlé a některé nejedlé – která zahrnuje chilli papričky, goji, rajčata, pepino melouny, koření jako je paprika nebo kajenský pepř, a dokonce i tabák.

Patří mezi ně i brambory, batáty však ne. Strach z lilkovitých plodů vyplývá z toho, že mnohé z nich obsahují rostlinné alkaloidy, na které mohou lidé se specifickými trávicími poruchami, jako je třeba syndrom dráždivého tračníku, reagovat citlivěji.

Problém jménem alkaloidy

V lilkovité zelenině jsou to především glykoalkaloidy, sloučeniny tvořené alkaloidem a cukernou složkou. Tyto látky slouží jako přirozené pesticidy chránící rostlinu před hmyzem, plísněmi a býložravci.

V bramborách se jedná především o solanin, který se nachází hlavně v bobulích a listech, v hlízách je koncentrován těsně pod slupkou. Lidé by tak neměli konzumovat zelené brambory. U rajčat jde o tomatin, který se však rozkládá na neaktivní látky, jak se zelené plody zbarví do červena.

Lilek obsahuje solasonin a solamargin, které způsobují jeho nahořklou chuť. Vyšší koncentrace bývají v přezrálých plodech s tmavými semeny. V chilli papričkách lze nalézt čistý alkaloid kapsaicin, který působí na receptory tepla a bolesti u savců, čímž je odrazuje od konzumace, ptáci jsou však vůči němu imunní, což rostlině zajišťuje šíření semen.

Pro zdravého člověka představují alkaloidy v běžně dostupné zelenině minimální riziko, protože šlechtěním se jejich obsah snížil na bezpečnou úroveň.

Rajčata ano, lilek ne?

Rizikem je tak pouze jejich zvýšená konzumace. U citlivých jedinců je reakce individuální. „Někteří lidé snášejí rajčata, ale ne lilek,“ vysvětluje Keith Ayoob, dietolog-nutriční specialista a emeritní docent pediatrie na Lékařské fakultě Alberta Einsteina.

„Jiní snášejí lilek, ale další druhy lilkovité zeleniny jsou problém. Nicméně i u lidí, kteří jsou vůči těmito alkaloidům citliví, může být sem tam zkonzumované malé množství těchto druhů zeleniny v pořádku.“ Většinová populace by se tak jejich konzumaci neměla vyhýbat, protože je tato zelenina plná vitamínů, minerálů, vlákniny a antioxidantů.

Antioxidanty neutralizují škodlivé molekuly zvané volné radikály, jež mohou způsobovat oxidační stres a poškozovat buňky a další životně důležité struktury v těle. Jejich získávání z potravy v maximální možné míře může snížit chronický zánět v těle.

Konkrétně rajčata jsou bohatým zdrojem vitamínu C, kyseliny listové, draslíku a lykopenu (silného antioxidantu), červené papriky pak vedle vitamínu C obsahují také folát, draslík, niacin, selen a vlákninu.

Lilky zase dostatek vlákniny, draslíku a hořčíku. A navíc obsahují antokyany, což jsou protizánětlivé fytochemikálie, které jim dodávají typickou fialovou barvu. „Lilkovita zelenina poskytuje lidskému tělu spoustu nutričních výhod,“ říká Ayoob.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 9/2026, které vyšlo 17. srpna 2026.

Zdroj: National Geographic