Všichni dnešní psi pochází ze společného předka, dávno vyhynulého vlka. Tito se začali objevovat již po boku lovců a sběračů, tedy tisíce let před tím, než vzniklo zemědělství. Kdy se ale psi a vlci vlastně geneticky odlišili a co umožnilo, že dnes existuje tolik odlišných psích plemen?.

Při pohledu na malou roztomilou čivavu či klidného bernardýna je až nemyslitelné si představit, že oba mají společného předka. Psi provází člověka nejdéle ze všech zvířat, ovšem ne vždy bylo jejich hlavní úlohou nosit svetry a válet se na gauči.

Psi jsou skutečně nejstarším domestikovaným druhem, ovšem přesné načasování tohoto procesu je nejasné a stále zůstává předmětem zkoumání. Nálezy starověké DNA naznačují, že psi byli domestikováni ještě před nástupem zemědělství, když lovci a sběrači lovili velká zvířata.

Důkazy ukazují, že zhruba před 34 000 lety, během poslední doby ledové, zahájila dnes již vyhynulá populace vlků šedých proces domestikace neboli zdomácnění. Genetické studie naznačují, že všichni moderní psi pocházejí z tohoto jediného společného předka.

Jednou z nejpopulárnějších teorií je, že se tito vlci domestikovali sami v procesu samodomestikace. Psi jsou jedinými zvířaty, která byla domestikována lovci a sběrači, u ostatních tvorů k tomu došlo až po rozšíření zemědělství.

Pomoc s lovem a dělení se o kořist

Předpokládá se, že vlky přitahovala k lidským táborům vůně pečeného masa a snadný sběr odhozených zbytků. Nakonec začali oblast střežit před predátory, a dokonce pomáhali lidem s lovem velkých zvířat. Postupem času se někteří z těchto vlků začali v táboře zdržovat, brali ho jako součást svého vlastního teritoria a upozorňovali lidi na nejrůznější hrozby.

Přátelštější a méně agresivní vlci mohli být lidmi tolerováni. Postupně se tito vlci stali krotšími a více závislými na lidské interakci.

To odstartovalo proces domestikace, kdy se někteří vlci rozhodli žít po boku lidí, a tím vznikl symbiotický vztah. Podle jiné teorie domestikovali psy lidé, aby jim pomáhali s lovem velkých savců. Pro ně z toho plynuly výhody, jako lepší výživa a růst populací či nižší riziko ranění či úmrtí, a tak se k lidem připoutali.

Lidé si k nim rovněž vytvořili pouto, psi tak sehrávali i duchovní a symbolickou roli v mnoha starověkých kulturách.

Vlk, nebo pes?

Kdy ale došlo k oddělení psů od vlků? Dva nové články, publikované koncem března 2026 v časopise Nature, ukazují, že psi se geneticky odlišili od vlků a stali se kamarády lidí před více než 14 000 lety.

Ačkoliv archeologové objevili ostatky psovitých šelem pohřbené vedle lidí, které jsou datovány do doby před 34 000 lety, v té době se tyto kostry ještě velmi podobali vlčím. Zato kostra psa pocházející z doby před 10 900 lety se již geneticky velmi lišila od vlků.

William Marsh, paleogenetik z Přírodovědného muzea v Londýně, k tomu říká: „Psi museli existovat a stále více se od vlků odlišovat už o tisíce let dříve, v období vrchního paleolitu, tedy mezi 12 000 a 50 000 lety.“ Spolu se svými kolegy se rozhodl prozkoumat, jak se psí DNA změnila po nástupu zemědělství.

To vzniklo v oblasti Úrodného půlměsíce na Blízkém východě asi před 12 000 lety. Následně lidé z této oblasti ve velkém měřítku migrovali do Evropy a brali si s sebou domestikovaná zvířata i plodiny. Nejednalo se však o mírový příliv obyvatel.

Lidi nahradili, psy si nechali

Anders Bergström, evoluční genetik z University of East Anglia v Anglii, vysvětluje: „Nahradili asi 80 až 90 % původní populace v Evropě. A toto ‚nahrazení‘ bylo dramatické a pravděpodobně i násilné.“ Bylo to u psů stejné?

Bergström a jeho kolegové pomocí analýzy DNA ukázali, že farmáři staré psy plně nenahradili. „Ve skutečnosti je začlenili do svých vlastních psích populací,“ říká Bergström.

S vývoje a rozdělením lidských společností se měnily i role psů. Byla vyšlechtěna různá plemena, která vykonávala vysoce specializované úkoly. Kokršpanělé byli původně chování jako lovečtí psi, kteří měli vyhánět zvěř z hustých křovin.

Ovčáčtí psi, jako například border kolie, byli vyšlechtěni, aby díky své inteligenci a hbitosti pomáhali farmářů s pasením ovcí. V horských oblastech se plemena, jako například Pyrenejský ovčák, používala k ochraně stád před predátory.

Zdroje: Natural History Museum