Pravidelně vykonávaná fyzická aktivita, jako je chůze, běh či jízda na kole, často vede k menšímu úbytku hmotnosti, než předpovídají kalorické modely. Proč u řady lidí nefunguje logika: více se hýbeš, více energie spálíš, méně vážíš?

Částečnou odpovědí je větší hlad po cvičení, ale do hry vstupuje ještě další faktor ….

Může to být až demotivující, fyzická aktivita, vyžadující často značnou investici v podobě času i vynaloženého úsilí, nemusí nutně vést ke kýženému cíli, kterým je snížení hmotnosti. Z kontrolovaných studií vyplynulo, že i když lidé přidají aerobní cvičení, většina z nich díky tomu zhubne jen asi 1,6 kg za půl roku.

To dlouho mátlo odborníky. Cvičení samozřejmě může způsobit větší hlad, což usnadní doplnění spálených kalorií, ale roli sehrává i další, poněkud neintuitivní jev.

Analýza z roku 2025 naznačila, že lidé spálí pouze asi třetinu kalorií navíc, než kolik jejich trénink teoreticky vyžadoval. Jinými slovy, běh, který měl spálit 500 kalorií, přidal do denního rozpočtu pouze asi 165 spálených kalorií.

Z toho plyne, že tělo kompenzuje zvýšenou fyzickou aktivitu snížením energie vynakládané jinde. „Do jaké míry to dělá a jak, je stále záhadou,“ říká Vincent Careau, evoluční biolog z Ottawské univerzity.

Sportem se moc nehubne

Tato myšlenka, známá jako kompenzace energie, přetváří dlouhodobě zakořeněný předpoklad, že cvičení je přímočarým nástrojem pro hubnutí. Vědci místo toho zjišťují, že je přínosem v něčem jiném – pomáhá tělu udržovat si váhu a chrání dlouhodobé zdraví.

Základem pro vznik teorie o kompenzaci energie byla průlomová studie z roku 2012, která zjistila, že populace lovců a sběračů v Tanzanii spálí zhruba stejný počet kalorií jako člověk se sedavým zaměstnáním v industrializovaných zemích i přesto, že denně nachodili mnohem více kilometrů za účelem shánění potravy a lovu.

Vysvětlení bylo nasnadě – tělo kompenzuje cvičení snížením energie vynakládané na jiné fyziologické procesy, čímž udržuje náš celkový denní výdej – náklady na pumpování krve, trávení potravy, chůzi a také na cílené cvičení – v relativně úzkém rozmezí.

Leanne Redmanová, odbornice na lidskou fyziologii a energetickou bilanci na Univerzitě v Sydney, ve své vlastní studii z roku 2021 zjistila, že dospělí, kteří spálili cvičením asi 1800 kalorií týdně, zhubli jen asi polovinu hmotnosti, než by předpovídaly standardní kalorické modely.

Po cvičení tělo energií šetří

„Lidé si mohou zdřímnout na gauči, protože jsou unavení, mohou ten den jít k autobusu pomaleji, mohou si vzít Uber,“ vysvětluje Redmanová, jak k úspoře energie může docházet. Ale úpravy mohou sahat hlouběji než jen k chování.

Existují i další důkazy, že tělo po cvičení vynakládá méně energie na termogenezi při aktivitách nesouvisejících s cvičením, jako je například vrtění se na židli, chůze při telefonování nebo klepání nohou.

Jiné studie také spojují cvičení se sníženou aktivitou imunitních, štítných a reprodukčních hormonů – to vše s sebou nese metabolické náklady.

Ne všichni jsou ale přesvědčeni, že ke kompenzaci skutečně dochází. Nedávná studie vedená Kristen Howardovou z University of Alabama zkoumala převážně dobrovolníky, kteří se nehýbou, a ultramaratonce, kteří týdně naběhali více než 70 kilometrů.

V obou skupinách se celkový energetický výdej zvyšoval přímočaře s fyzickou aktivitou, přesně jak by předpovídaly tradiční kalorické modely, takže ke kompenzaci nedocházelo. Zajímavé ovšem bylo, že u těch, kteří měli negativní energetickou bilanci – to znamená, že hubli z kalorického deficitu (výdej energie vyšší než příjem) – se celkový denní energetický výdej ustálil přibližně na 2 500 kaloriích bez ohledu na to, jak moc cvičili.

Není možné pálit energii do nekonečna

Jinými slovy, zdá se, že ke kompenzaci docházelo, když byl kalorický příjem nedostatečný. Ale když lidé byli na udržovací úrovni nebo v nadbytku, tělo to nekompenzovalo. Energetická bilance by tak mohla vysvětlovat, proč někteří lidé kompenzují cvičení a jiní ne.

„Máme vrozený smysl pro vyvážení příjmu kalorií, to je pozoruhodné,“ říká Howardová. „Kdybychom v tom nebyli dobří, buď bychom hubli, nebo masivně přibírali, ale rok co rok jsou změny a hmotnost ve skutečnosti docela malé.“.

A Reedmanová k tomu dodává: „Pravděpodobně neexistuje nekonečné množství kalorií, které může člověk spálit.“ Prozatím mnoho odborníků předpokládá, že pravda leží někde mezi těmito dvěma modely. Fyzická aktivita je nicméně spojena s řadou dalších výhod, než jen s redukcí hmotnosti, jako je zlepšení cholesterolu či citlivosti na inzulin a snížení zánětu, což snižuje riziko onemocnění v pozdějším životě, chrání tedy naše zdraví.

Zdroj: National Geographic