Období dospívání je vnímáno jako doba, během které se teenageři pomalu odpoutávají od rodičů, aby byli následně schopni samostatného života. Tráví více času se společnosti svých přátel a doma se raději před rodiči „schovávají“ v bezpečí svých pokojů. Kdy je to ještě v pořádku a kdy se začít obávat?.

Trávení času s přáteli, randění a budování vazeb mimo rodinu jsou interakcemi, které odjakživa pomáhají formovat to, jak se mladé mozky učí orientovat v emocích, vztazích a riziku. V posledních letech ovšem teenageři tráví stále méně času společně osobně.

Podle nedávné zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se každodenní osobní interakce s přáteli mezi dětmi snížila z 53 % v roce 2006 na 36 % v roce 2022.

V pubertě se mozek přenastavuje

I když je určitý čas strávený o samotě u teenagerů normální a dokonce „zdravý“, odborníci varují, že pokud je ho příliš mnoho, může ovlivnit klíčové aspekty vývoje mozku dospívajících s následky, které se mohou projevit až v dospělosti.

„Na úrovni mozku je adolescence dobou jeho přeprogramování,“ vysvětluje Roselinde Kaiserová, docentka psychologie a neurověd na University of Colorado v Boulderu. Počínaje pubertou si mozek vytváří nová spojení, která umožňují rychlejší a efektivnější výměnu informací mezi vzdálenými oblastmi mozku.

Tato rekonfigurace umožňuje rozvoj nových dovedností, včetně regulace emocí a hodnocení rizik a odměn. K nejvýraznějším změnám pak dochází v síti mozkových oblastí, které vědci nazývají „sociální mozek“, jež se fyzicky nachází v oblastech, jako je mediální prefrontální kortex, přední cingulární kortex a amygdala.

„‚Sociální mozek‘ funguje jako síť, která umožňuje vnímat perspektivu druhých, interpretovat emocionální projevy našich přátel a vyhledávat příležitosti k navazování vazeb,“ říká Adriana Galvánová, profesorka psychologie a spoluředitelka Laboratoře vývojové neurovědy na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA).

Vliv izolace na mozek dospívajícího

„Proto jsou adolescenti experty na navazování nových přátelství, nebojí se zkoušet nové aktivity, pro které se snadno nadchnou, a přichází s řadou nových nápadů,“ dodává. K plnému dozrání mozku je však podle ní zapotřebí určité socializace, zejména k doladění nervových systémů, které podporují sociální porozumění a chování.

Té se ovšem teenagerům dostává čím dál méně. Caterina Stamoulisová, docentka pediatrie na Harvardově lékařské fakultě, ve spolupráci s Matthewem Risnerem, výzkumníkem z Laboratoře výpočetní neurovědy tamtéž, nyní zveřejnila v časopise Cerebral Cortex závěry svého zkoumání změn na mozku téměř 3 000 dětí před pubertou ve věku 11 až 12 let.

Zjistila, že struktura mozku a síla mozkových okruhů u dospívajících, kteří preferují samotu nebo jsou sociálně staženi, se liší od těch, kteří se více socializují. „Skutečnost, že sociální izolace nebo stažení se do sebe může mít vliv na sociální mozek, byla v souladu s našimi očekáváními,“ objasňuje Stamoulisová a dodává:

„Zjistili jsme však, že byly ovlivněny i oblasti mozku a sítě spojené s nesociálními dovednostmi.“ Odborníci se proto obávají, jak hluboký dopad mohou vlastně takové změny mít na vyvíjející se mozek.

Každý má jinou potřebu socializace

Protože adolescence je obdobím zvýšené nervové plasticity, změny, ke kterým dochází během tohoto období, mohou mít trvalejší účinky na fungování mozku. Pokud se nenapraví, mohou vést k rozvoji duševních problémů, jako je úzkost a deprese, které mohou přetrvávat až do dospělosti.

Každé dítě má však jinou potřebu socializace. „Některé děti chtějí velkou a rozmanitou skupinu, zatímco jiné získávají sociální vstupy v menších skupinách nebo v různých prostředích, a to je také v pořádku,“ upozorňuje Kaiserová.

Rodiče by se však měli mít na pozoru, pokud by měli pocit, že se jejich dítě straní vrstevníků až moc, uzavírá se příliš do sebe a problémy se u něj projeví například i ve škole, a to nejen problémy s kázní, ale třeba i zhoršeným prospěchem.

Odborníci se nyní chtějí více zabývat tím, zda virtuální interakce s přáteli, které začínají mít převahu nad těmi osobními, jsou pro vývoj mozků dospívajících prospěšné či ne. „Velká část společenského života dětí se odehrává online,“ říká Livia Tomová, odborná asistentka psychologie na Cardiffské univerzitě, a doplňuje:

„I lidé, kteří se vidí v reálném životě, spolu interagují virtuálně, takže se to stává téměř prodloužením společenského života v jiné sféře.“ Cílem vědců je určit, které z těchto interakcí jsou pro mladé přínosné a jak je mohou lépe využívat ve svůj prospěch.

Zdroj: National Geographic