Studie rostlin nesoucích název huseníček rolní zjistila, že rostliny rostoucí vedle sebe společně aktivovaly geny k vlastní ochraně, zatímco izolovaně rostoucí rostliny nikoliv. Ty rostoucí ve skupině se tak byly schopny navzájem varovat před stresorem. Jak to udělaly?.

Huseníček rolní (Arabidopsis thaliana) je drobný plevel, který se používá jako modelový organismus v molekulární genetice rostlin. Druh pochází z oblasti okolo Středozemního moře, ale je rozšířen téměř po celé Evropě, zavlečen pak byl i do Číny, Japonska, Ameriky a Austrálie.

V nedávno provedené studii vědci zkoumali, jak si blízko sebe rostoucí rostliny huseníčku předávají signály o hrozícím nebezpečí. Odborníci ze Zemědělské univerzity v Kan-su v provincii Lan-čou v Číně vysadili některé rostlinky blízko sebe tak, aby se vzájemně dotýkaly listy, zatímco další rostliny naopak zasadili izolovaně od ostatních.

Skupinová ochrana před stresory prostředí

Poté rostliny vystavili intenzivnímu slunečnímu záření. Zatímco izolovaně rostoucí huseníčky utrpěly vážné poškození slunečním žárem, rostliny rostoucí ve skupině se s tímto stresorem prostředí dokázaly vypořádat.

Ve skutečnosti trvalo pouhou hodinu, než se ve shluku rostlin aktivovalo přes více než 2 000 genů, které se podílely na jejich ochraně. Naopak rostliny rostoucí izolovaně vykazovaly jen velmi málo známek jakékoliv genové aktivity.

Je tak více než jasné, že mezi huseníčky ve skupině musel projít nějaký signál, který je přiměl k ochraně.

Rostliny jsou dobře známé tím, že si předávají zprávy pomocí chemikálií přenášených vzduchem. Ví se, že mohou rovněž uvolňovat peroxid vodíku, chemikálii, která rostlině říká, aby se připravila na obranu proti nejrůznějším druhům stresu.

Studie provedená čínskými vědci však jako první zjistila, že uvolňovaný peroxid vodíku přecházel z jedné rostliny huseníčku na druhou, aby ji vyzval k přípravě na obranu před stresorem, což je velmi překvapivé.

Rostlina, která stříká toxickou tekutinu

Dalším stresorem jsou pro rostliny škůdci, kteří je napadají. I zde si rostliny vyvinuly nejrůznější strategie, jak se před nimi ubránit. Například stromy a keře patřící mezi březule (Bursera) si vyvinuly unikátní způsob, jak hmyz zneškodnit.

V kanálcích listů na škůdce čeká tekutá pryskyřice, která je jedovatá a jejíž vystříknutí pod vysokým tlakem je pro většinu zástupců hmyzu smrtící. Když se brouk zakousne do kanálku na listu, tekutina vystříkne až na vzdálenost 1,5 metru a pokryje hmyz smrtícími sekrety. Když na následně vzduchu ztuhnou, promění se v hrobku, z níž není úniku.

Větší hmyz je útok rostliny schopen přežít, ovšem po zásahu pryskyřicí trpí opožděným růstem a žije kratší dobu. V tomto miliony let trvajícím závodě ve zbrojení mezi brouky a rostlinami se někteří zástupci hmyzu naučili, jak tuto účinnou obrannou strategii březulí obejít – opatrným okusováním listů a vyhýbáním se kanálkům.

Někteří brouci stráví i hodinu pomalým „odzbrojováním“ listu, než ho sežerou, i tak má jejich konzumace na ně stejně neblahý vliv jako zásah pryskyřicí.

Zdroj: The Guardian