V srpnu loňského roku svět obletěla zpráva o úmrtí nejstarší ženy světa, Marie Branyas Morerové, která se dožila úctyhodných 117 let. Narodila se ještě před první světovou válkou, přežila španělskou chřipku i covid, a přesto ji ve vysokém věku trápily jen běžné problémy s klouby a ztráta sluchu. .
Na otázku, jaký je její recept na dlouhověkost, odpovídala s úsměvem: „Štěstí a dobré geny.“ A věda jí dává za pravdu.
Mladé buňky ve starém těle? DNA umí zázraky
Vědci zkoumali genetickou výbavu Marie Branyas Morerové a zjistili něco pozoruhodného – její buňky se chovaly, jako by byly o 17 let mladší, než ve skutečnosti byly. Jinými slovy, i když se její tělo blížilo 120, její DNA signalizovala biologický věk spíše okolo 100 let.
Klíčem k tomuto „věčnému mládí“ jsou geny spojené s opravou buněk a ochranou proti stárnutí. Někteří lidé se rodí s genetickými mutacemi, které pomáhají jejich tělu efektivněji bojovat proti poškození DNA, udržovat zdravé cévy nebo regulovat zánětlivé procesy. A právě tyto faktory mohly hrát klíčovou roli v dlouhém životě Morerové.
Zdravé střevo, dlouhý život?
Další překvapivý objev souvisel s její střevní mikroflórou. Vědci zjistili, že složení jejího mikrobiomu se podobalo mikrobiomu kojence. To znamená, že ve svém věku měla ve střevech velké množství prospěšných bakterií, které podporují imunitu, trávení a celkové zdraví.
Morerová přitom nepodstupovala žádné extrémní diety. Řídila se středomořským stravováním, vyhýbala se cigaretám a alkoholu, zato si dopřávala tři jogurty denně. A právě pravidelná konzumace fermentovaných potravin mohla přispět k udržení jejího zdravého mikrobiomu, který jí pomáhal bojovat se záněty a zpomaloval proces stárnutí.
Přežila války, pandemie i staletí
Přestože genetika hraje v dlouhověkosti důležitou roli, vědci se shodují na tom, že životní styl je stejně podstatný. Maria Branyas Morerová žila aktivně – pravidelně chodila na dlouhé procházky, obklopovala se rodinou a přáteli a vyhýbala se stresu.
Přestože k němu neměla daleko…
Dlouhý život Marie Branyas Morerové nebyl bez dramatických událostí. Narodila se v roce 1907 v USA, ale její rodina se v době první světové války vrátila do Španělska. Přežila španělskou občanskou válku, druhou světovou válku, pandemii španělské chřipky v roce 1918 a dokonce se nakazila i covidem.
Přesto její organismus zůstal odolný a její buňky dokázaly vzdorovat času lépe než u většiny lidí.
Je dlouhověkost v našich rukou?
Výzkumy potvrzují, že kombinace genetických predispozic a zdravého životního stylu je klíčem k dlouhému a zdravému životu. I když genetiku neovlivníme, můžeme udělat mnoho pro to, abychom podpořili své tělo v boji proti stárnutí.
Autor: Jiří Lukša