Při endometrióze rostou buňky endometria neboli výstelky děložní dutiny i mimo dělohu, což má za následek silné bolesti v oblasti pánve, nepravidelnou menstruaci a často i neplodnost. Nemoc postihuje asi 10 % žen v reprodukčním věku a neexistuje na ni lék.
Začíná se však dostávat do popředí lékařského zájmu, a tak by již brzy mohly být schváleny nová léčiva zmírňující bolest a trápení 190 milionů žen po celém světě….
V důsledku toho, že buňky podobné těm ve sliznici dělohy rostou i jinde, nejčastěji v pánvi, na močovém měchýři a ve střevech, se miliony žen po celém světě potýkají se silnými menstruačními bolestmi, které je limitují v běžných činnostech, dále s velmi silnou, ale mnohdy nepravidelnou menstruací, bolestmi při vyměšování i po sexu, s únavou, dušností, úzkostmi a špatnou náladou. A až 50 % z nich pak má i významné potíže s otěhotněním.
Zlepšení diagnostiky endometriózy na obzoru
Endometrium mimo dělohu pravidelně krvácí do okolí, ovšem krev nemá kam odtékat, a tak se hromadí a vznikají tak zvané čokoládové cysty. Po jejich vyprázdnění z nich totiž vytéká tekutina podobná řídké čokoládě.
Cesta k diagnóze mnohdy trvá až 7,5 roku. Zatímco k detekci povrchněji uložených cyst stačí využít ultrazvuku, k potvrzení diagnózy a nalezení hlouběji uložených cyst musí pacientka podstoupit laparoskopický zákrok.
V současné době však probíhá klinická studie, za kterou stojí Oxfordská univerzita, která by mohla vést k radikálnímu zlepšení diagnostiky endometriózy u žen po celém světě.
Studie zkoumá účinnost specifické zobrazovací techniky využívající markeru zvaného 99mTc-maraciklatid. Vyšetření funguje na principu detekce specifických molekulárních složek zvaných integriny. Výzkumníci nejprve nechali 25 žen podstoupit toto specifické vyšetření, aby u nich následně nález potvrdili laparoskopicky.
Metoda dokázala přesně detekovat nejen povrchové, ale i hluboko uložené cysty a konkurovala tak chirurgickému zákroku. To by mohlo do budoucna vést k výraznému zkrácení času potřebného ke stanovení diagnózy.
Problémy s početím jako častý důsledek nemoci
V praxi jsou rozlišovány dvě skupiny pacientek s endometriózou. Tu početnější tvoří ženy, které ještě děti nemají, a endometrióza je často důvodem, proč nemohou otěhotnět. U nich je léčba mnohem složitější a náročnější, protože je třeba chránit jejich reprodukční orgány a zároveň jim zachovat radost z intimního života, aby mohlo k početí dojít.
Oproti tomu u žen po čtyřicítce, které již děti mají, mohou volit lékaři radikálnější operační řešení, nyní dokonce s využitím robotické chirurgie. Bohužel se cysty až v 50 % případů vracejí.
Jakožto nejčastější konzervativní forma léčby se volí hormonální terapie. Ta sice pomáhá zmírňovat příznaky, ale neřeší neplodnost. S tou musí v mnoha případech ženám vypomoci centrum asistované reprodukce.
U mírnějších forem nemoci může pomoci hormonální antikoncepce, která zastavuje růst tkáně vyvolaný hormonem estrogenem. U pokročilejších forem endometriózy však nemusí mít dostatečně silný účinek. Takto postiženým ženám bývají aplikovány hormonální injekce s tříměsíčním účinkem, které dočasně zastaví produkci hormonu estrogenu v těle. Kvůli tomu ale dříve musely pravidelně docházet do nemocnice.
Pilulky místo injekcí
V současné době jsou již dostupné pilulky ke každodennímu použití, které nahrazují tyto hormonální injekce. Nejznámější z nich je lék Ryeqo, který obsahuje relugolix. Jedná se o léčivo, které napodobuje tělu přirozený hormon gonadoliberin (GnRH) a působí na hypofýzu.
Výsledkem je pokles hladin estrogenu a progesteronu v ženském těle, což vede k útlumu endometriálních ložisek. Dalšími jsou linzagolix, elagolix či merigolix, které působí obdobně. Pro nalezení léku je důležité pochopit příčiny vzniku endometriózy.
Studie zveřejněná v časopise Pharmaceuticals ji dává, mimo jiné, do souvislosti s poruchami gastrointestinálního traktu. Až 90 % pacientek s endometriózou trápí nadýmání, zácpa a nevolnost.
Na obzoru se však rýsují i zcela nové léky na endometriózu, tím nejslibnějším je zřejmě dichloroacetát (DCA). Ten se dříve používal k léčbě mitochondriálních poruch u dětí. Vědci však zjistili, že pánevní buňky žen s endometriózou rovněž vykazují změněnou mitochondriální funkci ve srovnání s normálními buňkami.
Po léčbě pomocí DCA se u myší tato funkce vrátila k normálu a velikost lézí se u nich rovněž zmenšila. Nyní probíhá klinická studie tohoto léku na lidech. Pokud se jeho účinnost potvrdí, stane se DCA první neantikoncepční léčbou endometriózy, průlomem pro lékařskou výzkumnou komunitu a úlevou pro mnoho žen, které se s tímto onemocněním potýkají.
Více se dočtete v časopise 21. století číslo 11/2025, které vyšlo 16. října 2025.
Zdroje: labiotech.eu
