Když Světová zdravotnická organizace v roce 1980 oficiálně vyhlásila eradikaci pravých neštovic, jednalo se o jeden z největších triumfů moderní medicíny. Tento vysoce nakažlivý a smrtící virus, který si během staletí vyžádal stovky milionů obětí, se zdál být navždy poražen. Dnes se však znovu objevují varovné hlasy.

Australská epidemioložka a odbornice na biosekuritu, profesorka Raina MacIntyre, hlasitě varuje: „Vstoupili jsme do věku, kdy není problém vytvořit virus v laboratoři. A právě pravé neštovice jsou jedním z těch patogenů, které by mohly být cílem syntetické biologie – záměrně nebo omylem.“.

Syntéza viru: Jak moc jsme zranitelní?

MacIntyre upozorňuje, že popis syntézy viru podobného pravým neštovicím, konkrétně koňských neštovic, byl již publikován. Z těchto údajů vyplývá, že jakýkoli dobře vybavený laboratorní tým by potenciálně mohl vytvořit replikaci původního viru.

„Nejde o sci-fi. Tato schopnost existuje. A v rukou neetických aktérů, teroristů nebo států se zájmem o biologické zbraně, může mít devastující následky,“ říká profesorka.

Navíc je zde geopolitické riziko. „Dnešní svět není stabilní. Vidíme vzestup autoritářských režimů, eroze mezinárodních dohod a ztrátu důvěry mezi národy. To jsou podmínky, které zvyšují pravděpodobnost zneužití,“ doplňuje.

Kolektivní imunita mizí

Od ukončení rutinní vakcinace proti neštovicím v 80. letech minulého století roste počet lidí, kteří nemají žádnou ochranu proti tomuto viru. To platí zejména pro mladší generace, které nikdy nebyly očkovány.

„Jestliže se virus znovu objeví, zasáhne populaci, která není připravená – a to jak biologicky, tak psychologicky,“ varuje MacIntyre.

Současně narůstá odpor vůči očkování podpořený vlnou dezinformací. „Vakcinační skepticismus není okrajový jev. Je to kulturní, politické a sociální hnutí, které může zcela zničit důvěru veřejnosti ve zdravotnické zásahy.“.

Paralely s mpox

Profesorka MacIntyre upozorňuje také na rostoucí hrozbu ze strany viru mpox (dříve opičí neštovice), který se v posledních letech šíří i v zemích mimo Afriku. „Nové mutace ukazují na zvyšující se přenosnost mezi lidmi.

Pokud se některý z těchto virů rozšíří a přitom bude vykazovat znaky typické pro pravé neštovice – vysokou smrtnost, vzdušný přenos – budeme čelit velmi vážné situaci.“.

Připravenost jako klíčová výzva

Kromě samotných vakcín – které existují, ale nejsou plošně dostupné – je podle MacIntyre klíčová celospolečenská připravenost. „Pandemie COVID-19 ukázala, jak snadno může být veřejná důvěra narušena, jak křehké jsou dodavatelské řetězce, a jak politizované může být veřejné zdraví,“ říká.

Podle ní nestačí mít zásoby vakcín v mrazácích. Potřebujeme celosvětové plány, které zajišťují rychlou výrobu, distribuci, spravedlivý přístup a především – důvěru veřejnosti.

Globální odpovědnost a role vědy

MacIntyre apeluje na vědeckou komunitu, aby se více zabývala etickými otázkami výzkumu a sdílení informací. „Vědci často žijí ve své bublině. Ale publikace o tom, jak syntetizovat virus, by neměla být považována za neškodnou. Je to návod k biologické zbrani.“.

Zároveň varuje před nebezpečím bagatelizace: „Víme, že to možné je. Víme, že to někdo někdy udělá. Otázkou není jestli, ale kdy.“

Co s tím?

Řešením podle ní není panika, ale proaktivní přístup. Investice do zdravotnických systémů, mezinárodní spolupráce, kontrola laboratoří, důsledná komunikace a vzdělávání veřejnosti jsou klíčové kroky, jak minimalizovat riziko.

„Musíme se chovat tak, jako bychom byli jeden globální tým. Protože virus nezná hranice. Ale solidarita, věda a připravenost – ty by je mohly přebít,“ uzavírá profesorka MacIntyre.

Autor: Jiří Lukša