Země se rozechvěje. Ne z otřesů, ale z bilionů drobných nožek, které si prorazí cestu na povrch. Po sedmnácti letech ticha se do východní části Spojených států vrátí jedna z největších generací periodických cikád – Brood XIV. Tento přírodní fenomén přinese nezapomenutelný orchestr života, který nadchne vědce, fotografy i milovníky přírody.

Cikády Brood XIV se naposledy objevily v roce 2008. Po více než dekádě strávené jako nymfy pod povrchem, kde se živily šťávami z kořenů stromů, nyní nastává jejich velká chvíle. Biologický časovač, aktivovaný teplotou půdy, jim napoví, kdy nastat ten pravý čas – zhruba tehdy, když se teplota v hloubce 20 centimetrů ustálí na 18 °C.

Hmyzí armáda se blíží

Očekává se, že Brood XIV zaplaví až 12 amerických států – od Kentucky přes Severní Karolínu až po Massachusetts. V některých oblastech může jejich hustota dosáhnout až 1,5 milionu jedinců na jeden akr.

Hluk, který samci vydávají při lákání samic, pak může být až 100 decibelů – stejně jako motorová pila.

Ekologický koncert

Cikády nehrají jen koncerty pro uši – mají i důležitou roli v ekosystému. Jsou potravou pro ptáky, lišky, veverky a další hmyzožravce. Po jejich smrti obohacují půdu o živiny a pomáhají přirozenému prořezávání stromů.

Věda v akci

Biologové, amatérští přírodovědci i občané se připravují na dokumentaci tohoto jedinečného jevu. Pomocí aplikací jako Cicada Safari budou mapovat výskyt cikád, zkoumat jejich zpěv, chování i genetickou rozmanitost.

Některé výzkumy se zaměřují i na vliv změny klimatu na načasování jejich výskytu.

Spojené státy ještě unikátnější událost potkala loni, kdy se vylíhly hned dvě různé skupiny periodických cikád – Brood XIII a Brood XIX. Tyto „broody“, neboli generace, se vyvíjejí pod zemí 17, respektive 13 let, aniž by spatřily slunce.

Právě loni ale obě spustily své masové vylézání současně. To se stalo naposledy v roce 1803.