Řeč umožnila rozvoj lidské společnosti, díky ní si byli jednotlivci schopni sdělit důležité informace, a plánovat, přispěla i k rozvoji kreativity a lepšímu porozumění záměrům jiných. Vědci z Rockefellerovy univerzity nyní zkoumali, co vedlo k jejímu rozvoji právě u lidí a nikoliv u jiného zvířecího druhu. Na „vině“ byla pravděpodobně mutace, drobná změna v DNA….

Dnes jsme schopni mluvit s jinými lidmi, vyjádřit prostřednictvím řeči naše myšlenky, psát knihy, písně i básně a zajistit mezigenerační přenos znalostí a zkušeností. Právě řeči vděčíme za mnohé z toho, co jsme jako lidstvo dokázali.

Díky jejímu rozvoji byli naši předci spolu schopni efektivně komunikovat, protože řeč umožnila snadnější pochopení toho, co ostatní zamýšlejí. Zatímco anatomicky byli předci dnešních lidí schopni hlasové komunikace už před 25 miliony let, k jejímu skutečnému rozvoji došlo až před 100 až 70 tisíci lety, když se Homo sapiens začal šířit do celého světa.

Změna v genu NOVA1 umožnila lidem mluvit

Fosilní záznamy naznačují, že Homo sapiens se objevili před 200 000 až 300 000 lety, přičemž od svých nejbližších žijících příbuzných, lidoopů, se výrazně lišili zejména schopností komunikovat prostřednictvím složité naučené hlasové komunikace, která je nezbytnou součástí mluvené řeči.

Důkazy o složitějším symbolickém myšlení jsou pak staré asi 50 až 40 tisíc let. Složitost je řízena některými anatomickými adaptacemi vokálního traktu a složitými neuronovými sítěmi spojujícími různé oblasti mozku.

Vědci z Rockefellerovy univerzity se pokusili zjistit, co bylo oním spouštěčem, který vedl k rozvoji řeči právě u Homo sapiens. Svoji pozornost zaměřili na protein NOVA1, který má vliv na lidské myšlení, cítění i schopnost mluvit.

Lidská verze tohoto genu se liší od té nacházející se u jiných savců, například lidoopů či myší, na pozici 197 má totiž místo isoleucinu usazený valin. Právě tato drobná změna vedla podle odborníků k rozvoji řeči u předchůdců člověka.

„Tato změna je unikátní pro moderní lidi. Neandertálci a denisované ji neměli,“ vysvětluje Joko Tadžimaová, hlavní autorka studie.

Lidský gen změnil myší pískání

Vědci analyzovali 650 000 lidských genomů, aby zjistili, že tato mutace na genu NOVA1 se mezi Homo sapiens rychle rozšířila. K tomu, aby byli schopni posoudit, jaký vliv měla na rozvoj řeči, nahradili pomocí nástroje CRISPR původní verzi tohoto genu u myší lidskou variantou.

U myší došlo ke změně jejich pískání, a to jak u mláďat, tak u dospělých jedinců. Změna u mláďat vypadala, jako by měla jiný přízvuk, ovšem myší matky tento rozdíl nepoznaly, ačkoliv lidské ucho ano. Samci během námluv pak „jako by přidali vibrato (pravidelné změny výšky hlasu) do své serenády,“ popisuje Erich Jarvis, expert na vokalizaci zvířat.

V minulosti byl za „gen řeči“ považován FOXP2, neboť u britské rodiny, kde byl tento gen mutovaný, došlo k výskytu vážných vad řeči, u myší pak k abnormalitám ve vokalizaci. Časem ale byly některé objevy spojené s genem FOXP2 zpochybněny a jeho podíl na vzniku a vývoji jazyka zůstává nejasný.

Z tohoto důvodu čeká i gen NOVA1 a jeho vliv na vznik a vývoj řeči podrobné zkoumání. Evoluce řeči trvající tisíce let byla podle odborníků s největší pravděpodobností komplexním procesem, který zahrnoval více než jednu genetickou mutaci.

Odhalení vlivu genu NOVA1 tak může být pouhým střípkem této mozaiky, nicméně velmi důležitým.

Zdroj: Nature