Neurovědcům a neurologům z univerzit v australském Sydney se podařilo potlačit u myší instinkt utéct a schovat se před nebezpečím. Zjistili, že při tom spolupracují dvě oblasti mozku. Doufají, že by tato zjištění mohla do budoucna pomoci potlačovat úzkosti a posttraumatickou stresovou poruchu u lidí..

Když nad sebou myši spatří rýsující se stín dravce, instinkt jim velí vrhnout se do úkrytu. Stejný instinkt nabádá lidi, aby uskočili, když uvidí pavouka. Tyto instinktivní reakce jsou řízeny mozkovým kmenem, ovšem mohou být potlačeny, pokud se zvíře a potažmo i člověk naučí, že děsivý podnět je neškodný.

Díky experimentu provedeném na myších se australským vědcům podařilo odhalit oblasti mozku, které potlačují reakce na strach u myší. Věří, že jednou budou moci díky této znalosti pomoci i lidem.

Na potlačení strachu spolupracují dvě části mozku, ovšem jen jedna z nich je zapojena do pozdějšího vybavování si naučeného chování. „Díky myším jsme objevili první důkaz tohoto mechanismu,“ říká neurolog Pascal Carrive z University of New South Wales v Sydney v Austrálii.

Během experimentu použili odborníci rozšiřující se tmavý kruh, aby napodobili stín snášejícího se dravce. Ten způsobil, že se myši instinktivně vrhaly do úkrytu.

Nebát se je možné se naučit

Aby je naučili, že tento podnět neznamená nebezpečí, zabránili vědci myším v útěku přidáním bariéry. „Líbí se mi jejich model chování,“ komentuje Christina Perry, behaviorální neurovědkyně z Macquarie University v Sydney.

„Je to velmi jednoduché,“ dodává. „Když nejsou sežrány, dozví se myši, že tento falešný predátor ve skutečnosti není hrozbou.“ Díky této zkušenosti se myši naučily být odvážnějšími. Vědci následně začali ovlivňovat jejich neurony pomocí optogenetiky.

Jedná se o techniku, která umožňuje, u geneticky upravených zvířat, řídit nebo monitorovat činnost neuronů pomocí světla. Když vědci u myší umlčeli části mozkové kůry, které analyzují vizuální podněty, tak zvané vyšší zrakové oblasti, myši se nenaučily strach potlačovat a i nadále se snažily uniknout falešnému dravci.

To naznačuje, že tato oblast mozku je nezbytná pro učení se potlačit reakci na strach. Ovšem u myší, které již byly vycvičeny k překonávání svého strach, nebránilo vypnutí vyšších vizuálních oblastí tomu, aby se chovaly odvážněji.

Práce se strachem u myší

Je to proto, že toto naučené chování bylo uloženo v jiné části mozku, v takzvaných laterálních genikulárních jádrech, nacházejících se v talamu, která jsou přenosovým centrem pro zrakové informace přijímané ze sítnice oka.

„Tato oblast mozku může utlumovat ostatní; je to docela silná kontrolní oblast,“ říká spoluautorka Sonja Hofer, systémová neurovědkyně z University College London (UCL). Když však byla tato jádra umlčena u myší vycvičených k potlačování strachu, znovu se začaly děsit stínů.

„To bylo překvapivé, protože se normálně nepředpokládá, že by tato oblast mozku byla schopná plasticity nebo změny,“ říká spoluautorka Sara Mederos, také systémová neurovědkyně na UCL. Vědci rovněž zjistili, že inhibice chemických látek zvaných endokanabinoidy bránila myším naučit se potlačovat strach.

Tyto látky, které jsou důležité pro mnoho mozkových funkcí, aktivují stejné receptory jako konopí. „Takže léčba konopím není účinným způsobem, jak potlačit reakce na strach,“ vysvětluje Hoferová. Vědci se nicméně domnívají, na základě těchto zjištění, že by hluboká mozková stimulace oblasti genikulárních jader či zvýšení endokanabinoidní aktivity pouze v této oblasti mozku mohla být způsobem, jak v budoucnu potlačit strachové reakce u lidí.

Zdroj: Nature