V posledních dvou týdnech proběhla slyšení Pobřežní stráže týkající se tragédie ponorky Titan, soukromého plavidla, které před 15 měsíci implodovalo na dně severního Atlantiku, V hlubinách tehdy nalezlo smrt pět lidí.

Navzdory původním veřejným zprávám z loňského roku pasažéři pravděpodobně neměli tušení, že se plavidlo chystá implodovat..

Pobřežní stráž kromě jiného zveřejnila videa vraku ponorky Titan, který se nachází dvě míle pod hladinou, stejně jako detailní záznam komunikace mezi ponorkou a její mateřskou lodí, množství dokumentů a zaznamenané svědectví více než dvou desítek svědků, včetně bývalých zaměstnanců výrobce ponorky, společnosti OceanGate.

Řada odborníků upozorňovala, že konstrukce miniponorky je značně riziková. Bývalý ředitel námořních operací ve společnosti David Lochridge ve svém svědectví uvedl, že peníýe stály nade vším. OceanGate účtovala dobrodruhům až 250 000 dolarů za možnost vidět vrak Titaniku zblízka, ale neinvestovala do seriózního inženýrství, které by zajistilo bezpečnost produktů.

„Bylo to jen divadlo,“ řekl Lochridge o činnosti společnosti. Uvedl, že poté, co upozornil na bezpečnostní problémy, byl v roce 2018 propuštěn.

Bývalý technický ředitel společnosti Tony Nissen řekl, že v roce 2019 varoval zakladatele OceanGate Stocktona Rushe, že ponorka „nefunguje tak, jak jsme si mysleli.“ Kvůli tomu tehdy ponoru k vraku Titaniku zabránil. I on byl později propuštěn.

Trosky ponorky se nacházely v prostoru o délce 300 metrů a šířce 150 metrů. Takové rozměry naznačují, že imploze Titanu – rychlý kolaps způsobený drtivým tlakem hlubokého oceánu – vedla k mimořádně výbušné zpětné reakci.

Jedno z videí ukázalo ocasní kužel ponorky sedící neporušený na mořském dně. Na rozdíl od dutého hlavního trupu bylo vnitřní prostředí ocasu otevřeno mořské vodě, a proto nedošlo k implozi.

Úvodní zpráva slyšení uvedla, že předpokládané lidské pozůstatky byly převezeny na vojenskou základnu, kde byly „pozitivně identifikovány DNA profily všech pěti obětí.“ Zda ovšem cestující znali rizika cesty, toť otázkou.

Čtyřstránkové prohlášení o odpovědnosti od společnosti OceanGate nešetřilo ostrými slovy. Slovo „smrt“ se objevilo devětkrát, „zranění“ desetkrát a „riziko“ sedmnáctkrát. Upozornění varovalo před „bolestí, utrpením, nemocí, znetvořením, dočasnou nebo trvalou invaliditou (včetně ochrnutí), ekonomickou nebo emoční ztrátou a smrtí.“ Každopádně, ponorka Titan neměla bezpečnostní certifikaci.

Zpráva dále uvedla, že posádka neodeslala „žádné přenosy, které by naznačovaly potíže nebo jakoukoli nouzi.“ To odporovalo falešnému komunikačnímu záznamu, který se loni šířil online a popisoval krizovou situaci, v níž pět cestujících marně bojovalo o návrat na povrch.

Média a sociální sítě také citovaly přední odborníky, kteří tvrdili, že okamžik, kdy posádka upustila závaží, naznačoval, že si byli vědomi smrtelného nebezpečí. Tym Catterson, bývalý kontraktor pro OceanGate, vypověděl, že podle něj dvě uvolněná závaží, o hmotnosti třiceti kilogramů z několika set, které Titan nesl, byla odhozena, aby dosáhla neutrálního vztlaku, což znamená schopnost plavidla plout pod vodou bez klesání nebo stoupání.

Tento stav beztíže pomáhal ponorce lépe ovládat své pohyby, když se blížila k mořskému dnu, a nešlo o pokus o nouzový výstup. Catterson dodal, že hlubinní cestovatelé „neměli tušení,“ že čelí blížící se implozi. „Nikdo tam netrpěl,“ řekl.

Proč ale ponorka Titan vůbec implodovala? To je nejtěžší otázka a pravděpodobně nikdy nebude plně zodpovězena, dokud Pobřežní stráž nezveřejní svou oficiální zprávu o nehodě, což se možná nestane dříve než příští rok.

Kritici dlouho upozorňovali na design Titanu, který se v mnoha ohledech odchyloval od osvědčených návrhů ponorek. Zatímco jiné ponorky tohoto druhu obvykle přepravovaly jen tři cestující, válcovitý trup Titanu z uhlíkových vláken přepravoval pět osob. To byla dáno tím, že společnost chtěla větší zisk.

Podle Cattersona drtivé tlaky oceánu mohly přimět trup ponorky k mírnému ohybu uprostřed, což způsobilo, že se její konce odtrhly od kovových koncových kopulí a při následně oslabily lepený spoj. Narůstající napětí pak mohlo vézt k implozi.

Materiálový inženýr z Národní rady pro bezpečnost dopravy Donald Kramer pak řekl, že trup z uhlíkových vláken měl mnoho nedostatků, včetně pórů a dutin, které oslabily jeho ochrannou strukturu.

Ponorka Titan o velikosti minivanu měla být přelomem ve svém oboru. Byla vyrobená z uhlíkových vláken, ovládaná joystickem a měla otevřít nové možnosti v podmořské turistice. Leč, už před jejím ponořením řada odborníků varovala, že tento dopravní prostředek je nedotažený.

Společnost OceanGate, která ponorku vyvinula, byla mnohokrát upozorňována, že tlak 400 atmosfér, může být pro Titan zničující. Spoluzakladatel a výkonný ředitel firmy Stockton Rush odpovídal lapidárně:

„Myslím, že to byl generál MacArthur, kdo řekl: ‚Zapamatují si vás podle pravidel, která porušíte.“.

Do jisté míry měl pravdu, jméno ponorky Titan skutečně vstoupilo do historie, ale rozhodně jinak, než si Rush představoval. Fyzikální zákony prostě nejde obejít. 18. června se Titan ve vodách severního Atlantiku odmlčel a spojení se s ním už znovu navázat nepodařilo.

Ihned se rozjela ohromná pátrací akce na ploše o velikosti Belgie. Ta však byla neúspěšná a po čtyřech dnech byla posádka prohlášena za mrtvou. Trosky na mořském dně asi 500 metrů od přídě Titanicu nakonec objevilo kanadské dálkově řízené plavidlo Horizon Arctic.

Ponorka neodolala obrovskému tlaku a zhroutila se do sebe. Až v listopadu pak byly vyzvednuty trosky ponorky i s ostatky posádky, jejímž členem byl i Stockton Rush.