Žraloci obývají planetu Zemi dlouhých 250 milionů let. V průběhu této doby zastávaly různé druhy žraloků širokou škálu funkcí v mořském ekosystému, od vrcholových predátorů po transportéry živin.

Dnes patří moderní žraloci k nejohroženějším obyvatelům moří a oceánů, nejnovější výzkum navíc odhalil, že i jejich funkční rozmanitost je dnes na svém minimu..

Ekologické role jednotlivých druhů zvířat určuje velikost jejich těla, i to, co a jak jedí. Vzhledem k tomu, že žraloci mají měkké chrupavčité kosti, u kterých je nepravděpodobné, že by zkameněly, není možné je použít k identifikaci velikosti a způsobu života vyhynulých druhů těchto paryb.

Vědci z velšské Swansea University a Curyšské univerzity ve Švýcarsku se proto ve svém výzkumu zaměřili na zuby žraloků, které jsou tvrdé, a proto dobře zachované ve fosilních záznamech.

Funkční rozmanitost žraloků

Hlavní autor studie, publikované v Global Ecology and Biogeography, Jack Cooper, doktorand na Swansea University, k tomu říká: „Velikost zubů, jejich tvar či typy okrajů široce odrážejí funkční vlastnosti žraloka, jako je velikost těla a strava, což nám umožňuje posoudit jejich funkční rozmanitost v průběhu času.“ Vědci zanalyzovali více než 9 000 fosilních a současných žraločích zubů pocházejících přibližně od 500 druhů, shromážděných z muzejních sbírek a literatury, a kvantifikovali funkční rozmanitost v průběhu kenozoické éry, před 66 miliony let, až do současnosti.

Po většinu kenzoické éry si žraloci udržovali vysokou funkční rozmanitost, tedy širokou škálu ekologických funkcí, která vyvrcholila před asi 20 miliony lety v éře miocénu. V posledních 10 milionech letech však jejich funkční rozmanitost postupně klesala, přičemž aktuálně je nejnižší za celou dobu výskytu těchto paryb na naší planetě.

Pokles byl způsoben úbytkem ekologicky jedinečných a specializovaných druhů. Příkladem je vyhynutí megalodona, největšího žraloka, který kdy žil. Ten patřil k vrcholových superpredátorům, což je role, kterou již žádný dnes žijící žralok nesehrává.

Proč jsou žraloci důležití?

Jack Cooper k tomu dodává: „Nejenže jsme viděli jasný pokles funkční rozmanitosti druhu, ale také jsme zjistili, že vyhynulí žraloci jako celek přispívali širším spektrem ekologických rolí než žijící žraloci.“ Žraloci jsou přitom nezbytní k udržování zdravého mořského ekosystému, jako vrcholoví predátoři se živí zvířaty na nižších příčkách potravního řetězce.

Tím omezují populace své kořisti, což zase ovlivňuje kořist těchto druhů zvířat. Žraloci také slouží jako indikátor zdraví oceánů. Pomáhají odstraňovat slabé a nemocné kusy a zároveň udržovat rovnováhu s konkurenty, což prospívá druhové rozmanitosti.

Nadměrný rybolov, jehož obětí jsou i žraloci, ohrožuje tyto paryby vyhynutím a navíc snižuje ekologické příspěvky žraloků k fungování mořských ekosystémů. Vedoucí studie Catalina Pimiento, profesorka na univerzitě v Curychu a docentka na univerzitě v Swansea, podotýká:

„Tím, že identifikujeme moderní druhy žraloků, které disponují ekologickým rolemi klíčovými pro fungování mořských ekosystému, stanovíme priority pro ochranu těchto ohrožených predátorů.“.