Málokteré těleso ve Sluneční soustavě je pro astrobiology tak lákavé, jako Jupiterův měsíc Europa. Pod jeho ledovým příkrovem se totiž ukrývá oceán kapalné vody, které je zde více, než v pozemských oceánech.
A proč by právě zde nemohl existovat život, byť na té nejjednodušší mikrobiální úrovni?.
Pravda, vodní oceány v útrobách těles Sluneční soustavy nejsou zas tak výjimečné. Mohou se jimi pochlubit i jiné objekty, například další Jupitervy měsíce Ganymed, Callisto nebo Mimas, Saturnův měsíc Enceladus, Neptunův měsíc Triton nebo trpasličí planeta Pluto.
Ale ledový svět Europy je pro pozemské vědce obzvláště přitažlivý. Však také evropská sonda JUICE, která je již na cestě k Jupiteru, a americká sonda Europa Clipper, která odstartuje letos, budou mít Europu ve svém hledáčku.
Život, jak jej známe ze Země, nutně potřebuje osmý prvek periodické soustavy, tedy kyslík. Na Europě je dokonce tenoučká vrstva kyslíkové atmosféry. Kyslík zde však nevzniká pomocí fotosyntézy, jako na Zemi, ale tím, že vesmírné záření rozbíjí led na povrchu Europy.
Lehký vodík pak uniká do vesmíru, zatímco těžší atomární kyslík začne skákat po povrchu měsíce. Ledový příkrov tak vlastně funguje jako plíce Europy.
Od roku 2016 zkoumá Jupiter americká sonda Juno. Ta se nyní zaměřila právě na množství kyslíku na Europě. Badatelé tak získali data, kolik této molekuly se vytváří na povrchu ledového měsíce, což by mohlo být zdrojem kyslíku pro oceán pod ním.
Výsledky, které byly zveřejněny v časopise Nature Astronomy naznačují, že zmrzlý svět produkuje méně kyslíku, než někteří astronomové doufali.
Část astronomů je přesvědčena, že se kyslík z povrchu měsíce přesouvá do vodního podzemí Europy. Pokud by tomu tak skutečně bylo, v útrobách tělesa by se kyslík mohl smísit s vulkanickým materiálem z mořského dna a vytvořit slovy planetoložky Fran Bagenalové z Coloradské univerzity, která byla mimo jiné vědeckým pracovníkem na misích New Horizons, Galileo nebo Voyager, „chemickou polévku, která by mohla skončit vznikem života.“.
Vědci pomocí přístroje JADE na palubě sondy Juno změřili, že každou sekundou vzniká na povrchu Europy asi 13 až 40 kilogramů kyslíku. To je více než 1 000 tun denně, což je zhruba tolik, že by to stačilo na zaplnění fotbalového stadionu Camp Nou v Barceloně 100krát za rok.
Dřívější studie přitom uváděly, že na Europě může vzniknout až jedna tuna kyslíku za sekundu.
Podle Bagenalové to však nemusí nutně poškodit potenciál života na Europě. „Ve skutečnosti nevíme, kolik kyslíku je potřeba k tomu, aby život mohl fungovat,“ řekla. „Takže skutečnost, že produkce kyslíku je nižší než tvrdily některé dřívější, zbožným přáním podložené odhady, není takový problém.“.
Nová zjištění však pouze měří množství kyslíku zrozeného v ledu. Studie neodhaluje, kolik se této molekuly ztratí v atmosféře a ani to, jakým způsobem by mohla proniknout do ledu a obohatit oceán pod ním.
Lapidárně řečeno, stále ještě netušíme, kolik kyslíku se Europě dostává dolů a kolik nahoru.
Sonda Juno již žádné blízké průlety nad Europou neuskuteční, ale jak bylo již zmíněno, další sondy mířící k Jupiteru, by mohly na tyto otázky poskytnout více odpovědí. Jedním z cílů sondy Jupiter Icy Moons Explorer Evropské kosmické agentury, na jejímž vývoji se podílela i Česká republika, která by měla k jupiterskému systému dorazit v roce 2031, je potvrdit existenci a velikost oceánu Europa.
A sonda NASA Europa Clipper, jejíž start je naplánován na říjen, bude zkoumat, jak ledový plášť měsíce interaguje s vodou pod ním.
Prozatím mají astronomové plné ruce práce s daty z Juno. Ačkoli její průlet nad Europou trval jen několik minut, bylo to poprvé, kdy bylo přímo změřeno složení plazmy v blízkosti atmosféry Europy.
FOTO: NASA
