Ačkoliv měli dosti zjednodušenou představu o lidské anatomii a při léčbě spoléhali i na nadpřirozené síly a magii, jejich lékařství bylo značně pokročilé. Informace o tom, jak léčili nemocné, lze čerpat ze 13 zachovaných lékařských papyrů.

Nejnovější nález svědčí o tom, že se dokonce snažili léčit i rakovinu mozku..

Egypťané léčili pomocí nejrůznějších pilulek, sirupů a roztoků, znali čípky, klystýry, kapky do očí i obklady. Jako přísady do léků, které si sami zhotovovali, používali tamní lékaři lotos, aloe, mák, pryskyřici, kadidlovník, arabskou gumu, myrhu, šafrán a také růži.

Míchali je s mlékem, pivem nebo olejem, ke zhotovení masti posloužil tuk. Využívali i toxické látky, jako je síran měďnatý (modrá skalice), oxid měďnatý (tenorit) a železnatý, olovnaté soli, mořská sůl, antimon a sulfid arzenitý.

Důkazy o pokročilém léčení nemocných

Zdrojem informací o lékařském vědění starých Egypťanů jsou především papyrus z Káhunu, který zahrnuje poznatky o těhotenství a porodu a dále papyrus Edwina Smithe, pocházející z roku 1700 př. l. Zřejmě se ale jedná o opis originálu, který sepsal významný egyptský lékař Imhotep, jež žil někdy mezi roky 2800 a 2700 př.

n. l. Zabývá se chirurgickou péčí o úrazy hlavy, kostí a páteře. Posledním je pak Ebersův papyrus, zaměřený na léčbu nemocí, popisuje například téměř 90 očních chorob.

Nejčastěji léčba spočívala v podávání projímadel a léků proti parazitům, prováděly se výplachy střev i pochvy. K hojení poranění se využívaly také dlahy, patrné byly i snahy o sešívání ran, například pomocí obřích mravenců.

Ty přiložili lékaři k okrajům rány, a když se zakousli, odkroutili jim zbytek těla. K vyvolání porodu se například používalo vykuřování hroším trusem. V Erbesově papyru jsou popsány návody na přípravu a dávkování více než 870 léků.

Egypťané znali rakovinu

V papyru Edwina Smithe lze pak najít úplně první zmínky o rakovinném bujení, které dnes představuje jednu z nejčastějších příčin úmrtí. I když je do velké míry spojováno s věkem a postupným poškozováním buněk, nyní se rakovina objevuje u čím dál mladších lidí, a tak jsou zvažovány i enviromentální a další příčiny jejího rozvoje.

V papyru, zhotoveném před více než třemi a půl tisíci lety, je popsána nejen nemoc samotná, ale i pokusy o její odstranění vypálením. Následně je shledána nevyléčitelnou.

Podle nového výzkumu ale Egypťané zřejmě o rakovině věděli ještě mnohem dříve. Paleopatolog Edgar Camarós z univerzity v Santiagu de Compostela se rozhodl spolu se svým týmem prozkoumat dvě lebky uložené ve sbírkách Cambridgeské univerzity.

První patřila muži mezi 30 a 35 lety věku, který žil v době před asi 4500 lety, druhá asi padesátileté ženě, která v Egyptě žila kolem roku 500 př. n.l. Rozsáhlá mikroskopická poškození na lebce muže způsobil právě rakovinný nádor.

Egyptští lékaři se s ní snažili bojovat

Odborníci odhalili i stopy nejméně třiceti metastáz, to ale stále nebylo vše. Podél lézí nalezli pomocí digitálního mikroskopu a mikropočítačové tomografie (CT) drobné řezy, které zřejmě vytvořil nějaký ostrý předmět, jako je nožík, pilka či škrabadlo.

„Bylo to úplně poprvé, co se lidstvo chirurgicky vypořádalo s tím, co dnes nazýváme rakovinou,“ vysvětluje hlavní autor studie Egdar Camarós. „Pokud byly tyto řezy provedeny, když byla daná osoba ještě naživu, mluvíme o nějakém druhu léčby přímo souvisejícím s rakovinou,“ pokračuje.

Pokud však byly řezy provedeny až posmrtně, „znamená to, že se jedná o lékařský pitevní průzkum ve vztahu k této rakovině“. I na ženské lebce byly objeveny tři rakovinné léze, ovšem bez známek chirurgického zákroku, který by měl vést k jejich odstranění.

Na druhou stranu však na ní byly patrné známky dlouho zhojené zlomeniny, což svědčí o tom, že egyptští lékaři byli schopni úspěšně léčit závažná poranění hlavy. „Ta osoba přežila mnoho let po tomto traumatu,“ dodává Camarós.