Jeskynní medvědi měřili přes tři metry a vážili kolem 750 kilogramů. Disponovali ostrými zuby i drápy, které pro pravěké předchůdce člověka, vybavené jen primitivními nástroji, představovaly smrtící hrozbu. Postupem času se ale jejich role obrátily, co k tomu přispělo?.

Nejstarší nálezy kosterních pozůstatků jeskynních medvědů pocházejí z dob, kdy naši planetu obývali neandertálci a člověk heidelberský. Většina těchto medvědích kostí je nepoškozená, což svědčí o tom, že je předchůdci člověka lovili jen opravdu výjimečně, spíše se naopak často stávali jejich kořistí.

Tato situace panovala zhruba čtvrt milionu let, pak ovšem došlo ke změně. Medvědí kosti pocházející z doby před asi 40 000 lety totiž již nesou poškození, způsobená řezáním a rýpáním, což svědčí o tom, že se tito predátoři stali kořistí lidí.

Z Davida Goliášem

Německá paleontoložka Susanne Münzelová nalezla již před 20 lety důkaz svědčící o tom, že byl pravěký člověk schopný zabít jeskynního medvěda. Nedaleko Ulmu našla kamenný hrot kopí zaražený do obratle medvěda.

Souboj mezi předchůdcem člověka a jeskynním medvědem se odehrál před 29 000 lety a vítězně z něj vyšel člověk. Paleontoložka pátrala po dalších důkazech společných soubojů, na území Německa jich objevila překvapivě velké množství. Zpravidla se však jednalo jen o drobná poranění na tlapách a lebkách.

Naznačují, že došlo k odstranění kůže a nalomení kostí, aby se z nich dal dostat morek. Ten obsahuje spoustu živit a je i bohatým energetickým zdrojem. Škrábance na dlouhých kostech zase svědčí o tom, že z nich bylo odstraněno všechno maso.

Důkazy nejsou průkazné s ohledem na to, zda tato poranění vedla ke smrti medvěda, nebo předchůdci člověka už našli mrtvé tělo medvěda a opracovali ho až poté. Doktorka Münzelová se nicméně domnívá, že nepřímé důkazy hovoří ve prospěch zabití medvěda člověkem.

Medvědí mršina nesnesitelně zapáchá

Ještě dnes existují lovecké skupiny, které se živí lovem živých medvědů. Mrtvých si nevšímají, protože medvědí mršiny už den po smrtí nesnesitelně páchnou. Pokrok v budování loveckých nástrojů a organizovaný lov mohly přispět k tomu, že se z medvědů lovců nakonec stala kořist.

Během poslední doby ledové se lov medvědů předchůdci člověka stal systematickým, následně je během pouhých sedmi tisíc let zcela vyhubili, byť nebyli jedinou příčinou.

Medvědi trávili příliš chladné zimy hibernací v jeskynních, kvůli čemuž se stali až příliš snadnou kořistí pro lovecko-sběračské skupiny lidí. V jeskyních je mohli bez většího rizika pobíjet a získávat tak nejen jejich maso a morek, ale i medvědí kožešiny a další materiály, ke kterým by se jinak nedostali.

Vyráběli z nich nejrůznější kulturní artefakty, například přívěsky z medvědích zubů. Z obávaného lovce, který byl pro lidi hrozbou, se stala snadná kořist.