Podle některých jde o slova Alberta Einsteina, podle jiných poprvé zazněla v předmluvě Carnegiovy knihy Jak získávat přátele a působit na lidi (1936). Tvrzení se nicméně posledních takřka 100 let opakovaně objevuje v novinových článcích i filmech, podle 10 let starého průzkumu tomuto mýtu dokonce věří dvě třetiny Američanů – zřejmě žádný z nich nebude neurovědec..

Ačkoliv představuje pouhá 3 % tělesné hmotnosti, spotřebovává 20 % tělesné energie – i z toho vyplývá, že mozek se skutečně z valné většiny neskládá z „mrtvé váhy“. Zobrazovací medicínské techniky prokázaly, že podobně jako svaly na těle, většina oblastí mozku je nepřetržitě aktivní ve dne v noci, při práci i odpočinku, dokonce i při provádění velmi jednoduchých úkonů.

Například taková ranní příprava kávy. Při chůzi ke kávovaru, umístění hrníčku pod trysku i dolévání mléka, se aktivují týlní a temenní lalok, motorická a senzorická kůra, bazální ganglia, mozeček a čelní lalok.

Během pouhých několika vteřin dojde k bouřlivé neurální aktivitě téměř v celém mozku.

Neprobádaný orgán

Jak uvedl neurolog Barry Beyerstein z University in Vancouver: „Neexistuje žádná náhradní mozková pneumatika, která by čekala na to, až ji někdo nasadí ve prospěch svého studijního průměru, pracovního postupu nebo hledání léku na rakovinu.“ Jak tedy tento mýtus vznikl?

Pravděpodobně jde o špatně pochopené a nesprávně reinterpretované informace prvních neurovědců o nejasné funkci velké části mozku – což zůstává aktuální doposud. Ze všech buněk nacházejících se v mozku tvoří neurony pouhých 10 %.

Zbylá „přesila“ připadá na gliové buňky, které neurony obalují, jejichž funkce ale zůstává z větší části neznámá. Není tedy pravda, že využíváme jen desetinu mozku, pouze jedné desetině rozumíme.