V životě chobotnice, velmi inteligentního živočicha, nevyhnutelně nastanou chvíle, kdy se nudí. V důsledku toho se zabaví hrou s různými předměty, které bohužel nejsou k snědku anebo jízdou na medúzách.

Také mohou nastat situace, kdy jsou podrážděné, a to pak samice střílejí mušlemi po jiných chobotnicích, častěji však po samcích. V mnoha ohledech jsou nám, lidem, velmi podobné, a zároveň se od nás v extrémně liší..

Je známým faktem, že mají chobotnice mezi bezobratlými živočichy neobvykle vysokou inteligenci, která je srovnatelná s inteligencí papoušků, krkavcovitých, šimpanzů nebo některých kytovců. Díky jejich nadprůměrné inteligenci někdy vytvářejí až anekdotické příhody.

Popudlivé chobotnice

Chobotnice a některé druhy ryb občas loví kořist spolu, protože je to pro ně výhodné jak z morfologické, tak strategické stránky. Při těchto příležitostech se stává, že chobotnice ryby praští, a to mimo jiné pravděpodobně i proto, aby je vyrušily a kořist tak získaly pro sebe.

Tým pod vedením Eduarda Sampaio z Lisabonské univerzity zaznamenal toto neobvyklé chování chobotnic modrých (Octopus cyanea) na pobřeží Izraele a Egypta v různá roční období. Spolupracující druhy ryb odstrčily chobotnice chapadlem při lovu v téměř 10 případech.

Z ekologického pohledu to dává určitý smysl, protože chobotnice při tom vynaloží minimum energie a získá okamžitou výhodu, zato rybu to může stát úlovek. Toto strkání do ryb má ale vedle ekologického i jiné vysvětlení – dle pozorování lze vyvodit, že – jednoduše řečeno – chobotnice do ryb strká jízlivě “jen tak“ za to, že jí jindy spolupracující ryba ukradla kořist a chce ji za to zároveň potrestat.

 Disciplína: vrh mušlí

Jak je známo, chobotnice umí využívat různé předměty, řešit logické hádanky a ledakterý problém celkem rychle vyřešit. U australského jihovýchodního pobřeží, když máme štěstí, můžeme sledovat, jak po sobě chobotnice sydneyské (Octopus tetricus) házejí mušle a bahno.

Na lokalitě Jervis Bay žije neobvykle velký počet chobotnic, takže behaviorální ekologové zde mají příležitost sledovat mezi nimi různé interakce.

Kromě období páření se běžně chobotnice nepotkávají, a tak je velice zajímavé pozorovat některé typy jejich chování. David Scheel s týmem procházeli záznamy chobotnic z několika dní a pozorovali třeba přes stovku případů házení mušlí.

Chobotnice k tomu používali svůj sifon, takže dokázaly házet předměty přes odpor vody celkem značnou rychlostí. Sifon k házení musely přizpůsobit speciálním natočením těla. Byly tak schopné mířit. Je potřeba si uvědomit, že házet věci ve vodě, a to i na malou vzdálenost, je velice těžké.

Fakt, že chobotnice trefily svůj cíl, tedy jinou chobotnici v 17 % případů, je skvělý výkon. Častěji házely mušle samice po samcích a dělo se tak často při snaze samce dotknout se samice nebo se s ní pářit.

Zároveň se dá říct, že naštvanější samice házely urputněji a přesněji než ty klidnější. A jak se to pozná? Agrese je u chobotnic obecně spojená se změnou barvy do tmavšího odstínu, a právě tato změna barvy předcházela daným hodům.

Autorka: Marika Davídková

 

 Více o chobotnicích se dočtete v čísle 6/2024.