Moderní kukuřice může být až dvakrát vyšší než dospělý člověk, pro děti je chůze v kukuřičném bludišti zábavou. Ovšem výška rostliny ji činí náchylnou ke zničení během silných poryvů větru. Proto byla vyvinuta nižší varianta kukuřice, která skýtá řadu výhod..

Kukuřice je starobylou zemědělskou plodinou Ameriky, známá byla již 4000 let před naším letopočtem. Její domovinou bylo zřejmě jižní Mexiko a Střední Amerika. Zrna i palice kukuřice byly nalezeny v hrobech Inků, původních obyvatel Severní Ameriky i na pohřebištích Peruánců.

Považovali ji za dar od bohů a jako takovou ji uctívali. Její pěstování se výrazně podílelo na rozvoji předkolumbovské Ameriky, kukuřice byla jedním z hlavních zdrojů potravy.

Do Evropy se dostala po roce 1492, první zmínky o ní se ale objevují až začátkem 16. století, kdy rostla v okolí španělské Sevilly. Její španělský název maíz je odvozen od označení, které pro ni používali karibští indiáni.

Následně se rozšířila i do severní Afriky a východní Evropy. Nejbližší, divoce rostoucí příbuznou kukuřice je vytáhlá tráva zvaná teosinte, která disponuje mnoha stonky, na kterých dozrává několik klasů s pouhými dvěma řadami semen. Ta z rostliny spíše opadávají, než aby se držela klasu pro snadnou sklizeň.

Větrné bouře a kukuřice

Některé z nejstarších archeology nalezených kukuřičných klasů jsou také drobné a křehké. Až po tisíciletích selektivního šlechtění, nejprve domorodými farmáři a později odborníky na univerzitách a v nadnárodních společnostech, se kukuřice stala jednou z dominantních potravinářských plodin světa.

K jejích významným pěstitelům patří i Spojené státy americké, kterým její pěstování přináší zhruba třetinu příjmů ze všech plodin.

Moderní kukuřice může dosahovat výšky až 4 metrů, disponuje mnoha listy, které jsou důležité pro fotosyntézu, i vysokými stonky. Ovšem výška s sebou přináší i slabost. Hmotnost klasů činí rostlinu náchylnou k prasknutí nebo vyvrácení v silném větru.

A se změnou klimatu dochází v Severní Americe k četnějšímu výskytu hurikánů, které se na pevnině mění v ničivé bouře, vichřice či zkázonosná tornáda. Například v roce 2020 se přes americkou Iowu přehnala rekordní větrná bouře s poryvy větru až 225 km/h, která zničila 16 % tamní úrody kukuřice.

Odolnější i výnosnější

Ovšem pole experimentální, nižší kukuřice, vyvinuté společností Bayer, bouři odolalo. Rex Bernardo, šlechtitel kukuřice a genetik z University of Minnesota k tomu říká: „Kromě zvýšení odolnosti proti větru umožní nízký vzrůst kukuřice farmářům jezdit traktory na pole až do pozdního léta, aby rostlinám přidali hnojivo nebo fungicidy, a tím zvýšili sklizeň.“ Nízkou kukuřici lze rovněž sázet hustěji, a tak zvýšit výnos.

Společnost Bayer nyní dokončuje poslední kolo pokusů v USA na 12 000 hektarech v Iowě a třech okolních státech. Prodej osiva americkým farmářům chce zahájit v příštím roce. Další společnosti ji budou následovat.

V 50. a 60. letech minulého století už došlo k vyšlechtění polotrpasličí odrůdy rýže i pšenice, což umožnilo rostlinám nést více zrna, aniž by se zhroutily. Tyto vysoce výnosné odrůdy byly klíčem k zelené revoluci a zabránily hladomorům v rozvojových zemích.

Nyní nazrál čas i pro nízkou kukuřici. Odrůda vyvinutá společností Bayer je přizpůsobena podmínkám středozápadního kukuřičného pásu Severní Ameriky. Společnost ale nedávno vyvinula rovněž transgenní verzi, kterou lze rychle a snadno přizpůsobit i jiným regionům.