Pokud čtete 21. Století, tak pravděpodobně nad věcmi rádi přemýšlíte. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, co a jak se dotýká charakterové vlastnosti, kterou v psychologii označujeme jako potřebu poznávání?.

Jejími autory jsou američtí psychologové John T. Cacioppo a Richard E. Petty. Potřebu poznávání popisují jako tendenci lidí častěji vykonávat náročné myšlenkové aktivity a především si je užívat.

Těší vás přemýšlení?

S nadsázkou můžeme říci, že někdo ve volných chvílích s potěšením vyplňuje testy studijních předpokladů a někdo naopak schovává hlavu do písku jakmile hrozí sebemenší namáhání mozkových závitů. Je důležité říci, že lidé mohou spadat do kteréhokoliv z bodů kontinua mezi těmito dvěma extrémy.

Protože lidé s vysokou potřebou poznávání nejen že více přemýšlejí o možnostech rozhodnutí, ale více přemýšlejí i o svých myšlenkách, a spíše hledají dodatečné informace, čekali bychom, že budou méně náchylní k různým zkreslením, kterých se lidé ve svých úsudcích jinak dopouštějí.

Ve výzkumech se ale ukazuje, že lidé s vysokou potřebou poznávání podléhají některým kognitivním zkreslením ve stejné míře jako ostatní, ale k tomuto zkreslení dochází jinými cestami.

Příkladem je reklama

V jedné studii pustili některým účastníkům výzkumu reklamu, která v nich navodila spokojenost, a jiným reklamu, která byla bez emočního náboje. Ukázalo se, že účastníci, kteří shlédli první reklamu měli k propagovanému produktu pozitivnější postoj nehledě na výši jejich potřeby poznávání.

Ukázalo se ale, že mechanismus, kterým k tomuto ovlivnění postoje došlo byl jiný. U lidí s nízkou potřebou poznávání byla cesta přímá. Pocit spokojenosti vyvolal pozitivnější postoj ke zdroji tohoto pocitu.

U lidí s vysokou potřebou poznávání ale reklama vyvolávající spokojený pocit učinila samotné myšlenky o produktu pozitivnější, což vedlo k vstřícnějšímu postoji k produktu.

Jinými slovy, skutečnost, že lidé s vysokou potřebou poznávání více a raději přemýšlejí ještě automaticky neznamená, že výsledky jejich myšlenek budou kvalitnější než u lidí, kteří takovou potřebu poznávání nemají.

Fenomén ukotvení

Je zapotřebí říci, že všechny uváděné informace popisují pouze obecný trend u lidí s vysokou a nízkou potřebou poznávání. Vůči některým typům kognitivních zkreslení mohou být lidé s vysokou potřebou poznávání imunnější.

Děje se tak například, když vyšší míra myšlení může člověka vyvázat z působení nesouvisejícího vodítka (například atraktivity mluvčího).

Příkladem je fenomén ukotvení. Když lidé mají vygenerovat jako odpověď na otázku nějaké číslo (například, kdy se rozpadlo Československo) a poté odhadnout například počet pokusů, který je nutný k tomu, aby byla padesátiprocentní pravděpodobnost, že nám na deseti kostkách padnou všechny šestky, první odpověď se stane takzvanou kotvou a odpovědi na druhou otázku jí budou blíže, než kdyby lidé odpovídali bez kotvy.

Lidé s vysokou potřebou poznávání tomuto efektu nepodléhají tak silně, pravděpodobně proto, že intenzivnějším přemýšlením o druhé otázce se kotvě první otázky dovedou vzdálit.

Autor: Martin Burget