Pokud jste v nedávné době surfovali na vlnách internetu, mohla vás zaskočit zpráva, že vanilkové aroma již dávno není tím, čím bývalo. Do výrobní rovnice totiž měli vstoupit bobři…
A to konkrétně s látkou kastoreum, která však člověku není tak úplně neznámá. Pro různé účely ji totiž více či méně využíval přes 2000 let. Je tomu tak i nyní? Podle americké chemičky z Bryn Mawr College v Pensylvánii, Michelle Franclové, se aktuálně v našich oblíbených pochutinách zcela jistě nenachází. Nejenže je poměrně vzácné, ale jeho získávání značně komplikované.
Hvězda 20. století
I přesto se některým influencerům a zpravodajským webům podařilo zasít ve spotřebitelích semínko pochyb. Není totiž žádným tajemstvím, že se výrobci potravin s vanilkovým aroma neustále snaží nalézt podobně chutnající i vonící náhražky, z důvodu značně vysokých cen.
Jen v roce 2023 byl globální trh s vanilkou experty oceněn na hodnotu 886 milionů dolarů, přičemž se očekává, že suma v letošním roce ještě vzroste. Proč by si tedy výrobci nemohli mírně a nenápadně vypomoct?
Však to již v minulosti udělali. Největší slávě se látka těšila na počátku 20. století, kdy se objevovala v některých potravinách ve snaze dodat jim silnější a chutnější vanilkovo-malinovou příchuť. Od roku 1987 ale bylo její užívání omezeno, a to po sérii protestů ze strany znechucených spotřebitelů.
Hippokratova pochvala
Naši předkové ale takoví puritáni rozhodně nebyli. Kastoreum totiž hojně využívali k léčbě různých druhů nemocí, včetně horeček, žaludečních problémů nebo duševních chorob.
Nejslavnější lékař starověku, Hippokratés (460– ?370 př. n. l.), jeho blahodárné účinky dokonce vyzdvihoval již v roce 500 př. n. l. Z dnešního pohledu vycházela veškerá popularita s největší pravděpodobností ze zajímavého chemického složení.
Bobří substance totiž může obsahovat až 75 různých sloučenin, což je na jednu látku dost vysoké skóre. Za všechny můžeme uvést derivát kyseliny salicylové, který tlumí bolest. Do vanilkového průmyslu bylo však nasměrováno pro molekuly strukturálně podobné vanilinu, sloučenině získávané z vanilovníku plocholistého (Vanilla planifolia).
Planý poplach
A u této tropické orchideje ještě chvíli zůstaneme. Právě ona je totiž důkazem, že je nejen vanilková zmrzlina, ale také sušenky, žvýkačky a další pochutiny jsou momentálně „bobr free“.
Jen roku 2020 bylo totiž dle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) celosvětově vyrobeno přes 7 milionů kilogramů vanilkového extraktu získaného právě z vanilovníku plocholistého. Oproti tomu je každoroční 132kilogramová spotřeba na území USA jen malou potravinářskou kapkou.
Bobří zlepšovák
Mnohem významnější roli než v lidském jídelníčku tedy látka sehrává v každodenním životě bobrů. Jedině s její pomocí si totiž mohou spolehlivě vyznačit teritorium. Nejprve na dané místo nanosí hromady bahna, klacků či trávy a následně celý výtvor „zkropí“ dávkou kastorea.
„Jde o velice výraznou vůni, trochu pižmovou, ale sladkou,“ uvedla pracovnice britské organizace Beaver Trust, Roisin Campbellová-Palmerová, která se společně s kolegy snaží o navýšení populace bobrů evropských.
Podle jejích zkoumání dokážou tito vodní živočichové v kastoreu rozeznat i ty nejmenší odchylky, díky čemu spolehlivě identifikují členy rodiny. A právě tato skutečnost pracovníkům Beaver Trust nahrává.
V okamžiku, kdy se výzkumný tým rozhodne danou skupinu přemístit, přiláká příbuzné jen tím, že odebere látku z jednoho zvířete a vloží ji do humánní pasti.
Dvojitě nevýhodné
Jak již bylo naznačeno v úvodu, samotné získávání sekretu ale zdaleka nepatří ke snadným záležitostem. V prvním případě je totiž nutné bobra usmrtit, a ricinový vak s cenným obsahem mu následně odebrat.
Humánnější, byť časově náročnější, je vodního hlodavce omámit sedativy, aby mohla být jeho anální žláza pro konkrétní potřeby pomalu „dojena“. Ani jedna z variant však masovému využití kastorea v potravinářském průmyslu rozhodně nenahrává.
